Hoši o ou kodomo

(Viděno bez titulků.) Tento krásný, byť očividně jinými místy inspirovaný svět by si zasloužil lepší příběh, když už se na něj Šinkai rozhodl dosud nejvíce soustředit. Především však zamrzí, že se kamsi vytratila většina šinkaiovských emocí a zastoupil je tovární produkt. Je sympatické, že se režisér již nechtěl opakovat, u mě by však nejspíše uspěl lépe, kdyby to udělal. 5+/10 (07.06.2011)

Jak už ostatní zmiňovali, první polovina naprosto jasně překonává tu druhou. Nemůžu ale říct, že by mě to nějak nudilo. Podobnost s Mononoke a Laputou, mými oblíbenými filmy, se nezapře, jen už to není tak dechberoucí a překvapivé. Čekal jsem větší úžas, Agartha mě trošičku zklamala. 7/10 (02.01.2012)

Makoto Shinkai nám začíná nějak ... Ghibliovatět... Což je u něj na škodu, přeci jen je jeho původní styl velmi charakteristický a příjemný, kdežto zde z něj moc nezůstalo, ale náznaky tu jsou, hlavně na začátku, což bude asi tím, že právě tam se vyskytuje železnice. Což, když jsem na to narazil, není na ně makoto trošku ujetej? Co film, to záběry na koleje, projíždějící vlaky a mosty? Ale jelikož pohled na ně v jeho rukou je skvostný, vůbec mi to nevadí. Samotný děj bych rozčlenil na tři části, začátek je krásný, má nejvíc Makotin a krásně se na něj kouká, jenže pak přijde onen meziprostor, ve kterém se lautr nic neděje a je docela nudným, což naštěstí spasí Ghibliozní závěr, který funguje velmi dobře i díky tomu, že děti stále zůstávají dětmi a příběh je relativně konzistentní a nesnaží se působit nijak epicky a je střídmý a interní. Měl bych dát tři *, ale díky nejroztomilejšímu animovanému zvířátku co jsem kdy viděl, přidávám i čtvrtou (27.02.2013)

I když toho ten japonský název moc neřekne, pořád mi přijde hezčí, než mezinárodně uváděný "Children Who Chase Lost Voices from Deep Below", což v překladu znamená "děti pronásledující ztracené hlasy z hlubin". Tento anglický název není přesným překladem, ten by bylo možné česky napsat asi jako "děti pronásledující hvězdy". Sám o sobě je tento název kouzelný a odkazuje na to, co nás čeká. Další jedinečná podívaná z japonské produkce. Jestli si myslíte, že příběhově jsou americké animované film silné, tak začněte koukat na ty japonské. I když jsou kresbou velmi klasické, příběh vás většinou ohromí. Je neskutečně epický, i když se soustředí jen na pár postav. Zůstává přesto silně emotivní, ale nikdy nemáte pocit, že vás někdo vydírá. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/03/hoshi-o-ou-kodomo-2011-70.html (10.04.2013)

Ono se to vlastně po celou dobu tváří jako (ne)obyčejné dětské objevitelské dobrodružství v záhadné podzemní říši (obé evokující mistra Mijazakiho), ovšem zjevně tomu leží na srdci závažnější, duchovnější věci: vyrovnávání se se ztrátou, (ne)definitivnost smrti, etičnost záměru přivést své zesnulé milované zpět (na úkor živých). Takováto těžká filosofická přemítání občas v několika dia-/monolozích vysloveně "praští přes uši". V nádherné kresbě i animaci je nám dopřán čas na jejich zpracování, ani přes několik vyloženě akčních scén se totiž putování nikam nežene - snad s výjimkou uspěchaného konce. (18.05.2017)