Laponská odysea

Vyborna europska komedia od rezisera Dome Karukoskiho /Lvi srdce, Domov sedych motylu/ o beznom zivote a beznych problemoch kdesi v Skandinavii, presnejsie vo Finsku. Film ma len volny dej a rozhodne nejde o nejake strhujuce momenty ani akciu, je to skor len sled volne pospajanych casti, ktore drzia pohromade vdaka slusnej rezii. Dialogy su z bezneho zivota, ale dobre sa daju pocuvat a hodne mala do seba aj finska blazniva road movie /chranim, chranim si tie krasne blaznovstva/. Jasper Paakonen /Laska je Laska 2004/ to dobre ustal a aj sexice boli na urovni. Dokonca nechybala vlozka a o Rusoch a rustina - raz darmo, Finsko nesmie zapriet svoje korene a tvorilo pocas Studenej Vojny akusi sedu zonu medzi Zapadom a a ZSSR : na jednej ceste ste mohli vidiet klasicku rusku Volgu, Skodovku ale aj stare americke auta. Za mna teda dalsi vyborny kusok z europskej kinematografie : 80 % (18.06.2016)

„S holkami je to jako s tramvajemi, jedna odjede a za chvíli přijede další.“ Noční roadtrip tří kamarádů sledující jediný cíl, zakoupení set-top-boxu. V sázce je opravdu hodně, v případě nezdaru hrozí krach vztahu jednoho z nich a jeho přítelkyně. Podaří se jim 2 x 200 km zasněženými finskými pláněmi zvládnout včas? Režisér Done Karukoski namíchal kvalitní hořko-sladkou podívanou. Navenek se snaží nedat nic najevo, ale uvnitř postav skandinávských dramat to doslova vře emocemi. A teď si zkuste tento citový minimalismus dosadit do žánru komedie a zároveň ponechat i onu typickou, ponurou severskou atmosféru. O tom přesně je Laponská odysea, takže si oblékněte svetry se sobem a určitě na to mrkněte. (21.01.2014)

Dome Karukoski má skutečně talent jako prase. A s každým dalším filmem to jenom potvrzuje. Jsem rád, že jsem to, jak výborným režisérem bude, rozpoznal hned u prvního filmu od něj, který jsem viděl - Domova šedých motýlů. Napapiirin sankarit tentokrát není citlivým dramatem o mladistvých, ale lehce nahořklou komediální road movie. Zde se však označení "hořká komedie" nemusí používat v pejorativním slova smyslu jako u novodobých českých filmů, ale ve smyslu naprosto pozitivním. Tragika s komikou se tady střídá tak hladkým způsobem, že téměř ani nerozeznáte hranice mezi jedním a druhým, Nejlépe je to patrné ve scéně s elektrickým taserem, kde to opravdu bije do očí :). Zmiňovat zimní atmosféru, velmi sympatické herce, příjemnou hudbu nebo několik lakonických a nenápadných, ale o to více potěšujících režisérských vychytávek by bylo nošením sněhu do Finska. Jen tak dál Dome. (20.02.2012)

Svižná finská veselohra, trochu ovšem bez podstaty, neboť její podstatou je nějaký digibox, který měl jeden z trojice anti-hrdinů koupit svojí partnerce: jako doklad svojí schopnosti vzít si peníze, zajít do obchodu, koupit ho a přinést domů. Snad jako zásnubní dáreček, ale nakonec se ukáže, že oním dárečkem je on sám… Aneb jak se lehkovážný floutek po řadě komicko-drastických peripetií stane řádným manželem a otcem (na jak dlouho?)… Aneb: když jsem na veletrhu v Jyväskylä (odskočil jsem si i do Rovaniemi) prodával tiskové stroje, divil jsem se první den po ránu, jak jsou Finové neteční, chodí napůl jako pávi a supové, a žádný pokus o kontakt je netěší. Odpoledne však byli jako vyměnění, samý zájem, aktivita, diskuse. Prokoukl jsem je ovšem velice brzo. Ráno se starali jen o to, jak si dát co nejdříve pár panáků - a odpoledne už to z nich bylo sakra cítit… A to je má laponská odysea. (28.08.2014)

Povedená finská komedie z Laponska (úplně správný překlad Napapiirin sankarit je jinak Hrdinové polárního kruhu - alespoň trochu si z té finštiny pomatuji :-), které jsem měl tu čest možnost v zimě navštívit a je to opravdu nádhera. I ty mraky klesající až k -40, které jsem zažil člověka neotráví, když se tam pohybuje a polární záře mu svítí nad hlavou. Režisér Karukoski se už u mne vyznamenal filmem Tummien Perhosten Koti a tohle je sice úplně jiný žánr, ale i tak sympatický počin. (25.02.2012)