Obsahy(1)
Do země královny Černé růže přichází malíř (V. Brabec). Zdejší královna (S. Budínová) si zakládá na své kráse, odmítá stárnout, obklopuje se pouze mladými a krásnými lidmi a staré nechce ani vidět. Malíř královnu portrétuje a po čase odchází s některými skicami do sousední země. Tamní král je smutný, neboť se mu ztratila dcera Eliška. Na jednom obrázku pozná šperk, který má královna na sobě, patřil totiž právě jeho dceři. A tak se malíř znovu vydává do království Černé růže, aby Elišku našel. Což o to, to se podaří – je to němá kuchařka Kateřina (M. Vančurová). Jak ji ale vysvobodit? (Česká televize)
(více)Recenze (11)
Slávka Budínová patří k ženám, které dokáží být i ve věku kolem padesátky zajímavé, charismatické a důstojné, aniž by na to potřebovaly tuny líčidel a plastické chirurgie. Snad proto mě mrzí, že její role, jakož vlastně celý děj, nešel víc do hloubky. Občas to mělo nádherný náběh na mnohem hlubší úvahu na téma mládí a stáří, schopnost se s tím vyrovnat nebo na téma odčinění vlastní viny. Bohužel to ve všem zůstane tak nějak v půli cesty. Pro ten velmi nevyužitý potenciál dám jen tři, škoda, tohle mohlo být hodně silné. ()
Milá černobílá pohádka o zlé královně, která nechce stárnout a tak se obklopí mladými lidmi a krásnými šperky. Má kouzelné zrcadlo, které jí neustále opakuje, že je krásná. A také má jednu krásnou, avšak hluchou a němou služebnou. A do takového království přichází malíř, který se zavedenými pořádky udělá pro jednou přítrž. Pohádka je spíše pro dospělejší, ale je příjemná, poklidná a s moc hezky vybraním obsazením. ()
"Mládí je přece dar a žádná zásluha !!" Vondráček, který pořádně neví, co chce vlastně říct, rozhodně neplatí za tvůrce, co by zvládl adaptovat komplikovaný svět Kubínových báchorek.. Tahle se navíc vůbec nepovedla, co se scénáře týká.. Snaha stavět klasické motivy na hlavu zas není dostatečně důsledná.. ()
Není to špatná pohádka. Vladimír Brabec v nejlepším věku, Slávka Budínová na prahu padesátky stále svěže vypadající (nebo, že by to dělala ta televize?), mladinká a krásná Marta Vančurová a nezapomenutelný Vladimír Menšík a to i přesto, že se ocitl jen v epizodní roli. Pohádka mi přijde nadčasová a aktuálnější než v době vzniku. Hlavně proto, že mám tak nějak pocit, že dnes mladí se starší generací vedou válku hojně podporovanou médii. Závěrem dodám, že jediná podivná věc na pohádce je to, že se malíř vydal hledat princeznu aniž by znal její podobu. To opravdu neměl její otec ani jedinou její podobiznu? To se už nikdy nedozvíme... ()
Svět Šiktancových pohádek - když dostane scénář do ruky šikovný režisér - je svým způsobem mystický až snový, ale na rozdíl od Rážových zádumčivých a temných krajin spíše rozmarný a veselý, resp. zlo je v nějaké podobě přítomno a hrozí, ale veselá mysl vše překonává. Tenhle scénář kdyby někdo schopný natočil s větší výpravou jako celovečerák, jejda, to by byla hutná podívaná! Líbí se mi i to postupné uvádění do děje, trojí návštěva zámku, i ty hry, promluvy a skryté myšlenky na téma umění stárnout, mládí vs. stáří či úcta jedněch ke druhým. Zajímavé je, že postavy - na pohádku velmi zvláštně - nejsou jednoznačné. Královnu vlastně chápeme, rytíř jí vlastně chce pomoci, i když pak vypadá jak sralbotka, a vlastně největším potrestáním je být sám se sebou. Dobrá pointa. A líbí se mi, že zůstalo otevřené, zda si princezna vezme, nebo nevezme malíře, který je starší, ale líbí se jí - což je vlastně hned další úvaha k zamyšlení o věkově nesourodých manželstvích. S kým tehdy asi Šiktanc žil? :-) Herecky Brabcův a Budínové koncert, Menšík překvapivě poněkud přehrává (a dokonce ani jednou neřekne Ivančice ;-)), Růžek hraje krále poněkud vyšinutě mi přijde - asi jak trpěl žalem. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Pohádka skončila kvůli autorství za normalizace zakázaného Karla Šiktance v trezoru. (raininface)
Reklama