Banáni

Banáni sú mojim 17. pokusom pochopiť obľúbenosť Woodyho Allena. 16 z nich (okrem Match Pointu) bolo neúspešných. Svedčí to o mojej poctivosti a vytrvalosti, ale tiež aj o neschopnosti obľúbiť si jeho jednotvárnu sebaprezentáciu, nekonečné prepieranie svojich komplexov a fóbií. A pritom to vyzeralo dobre, osobitne prvé minúty priameho prenosu z atentátu na prezidenta boli skvelé. Ale potom sa na scéne objavil Woody Allen, ktorého považujem za vynikajúceho humoristu, dobrého scenáristu a veľmi mizerného herca, a znova som sa ocitol v jednom z jeho sériovo vyrábaných filmov, u ktorých ani neviem, kedy jeden skončil a druhý začal. Banáni sú označení ako komédia a ja som pri jej sledovaní zadriemal. Dopoludnia! A to by pri komédii stávať nemalo. (12.02.2016)

Film je značně nekompaktní, Woody má evidentně hromadu nápadů a je mu líto si některé nechat na později. Režijně je to bohužel stejný problém. Jenže i tak vzniknul překvapivě zábavný celek, který se prodírá různými komediálními subžánry s nebývalou lehkostí a hlavně dokáže poměrně často diváka rozesmát. Já se nejlépe bavila u sekvence výcviku Woodyho, zkrátka je to rozený voják. (05.07.2021)

Banánům se snad ani nedá říkat komedie, to je zkrátka čistokrevná bžunda. Škoda několika slabších scének a hlavně úplně té poslední, která potvrzuje, že opakovaný vtip nemusí být vždycky vtipný, protože jinak jde o pohodovou satirickou zábavu v duchu grotesek. Už jen ten geniální úvod s atentátem na prezidenta mě rozesmál nahlas, o nákupu jídla pro revolucionáře, scéně u soudu či o reklamě na Nový zákon ani nemluvě. Ano, má to chyby, třeba příběh je tak nepodstatný, že film připomíná dvojitý díl Monty Pythonova létajícího cirkusu, ale může mi to po takovém srovnání vadit? (30.08.2013)

„Vzpomínám, když jsem byl ještě kluk, tak jsem jednou ukradl porno tištěné Braillovým slepeckým písmem. Mnul jsem ta neslušná místa.“ Woody přesně v té tvůrčí a herecké poloze, v jaké ho mám nejradši (co do kvantity ale i kvality humoru bych film zařadil hned za nepřekonatelnou Lásku a smrt). Banáni jsou opravdu bravurní směskou satiry a komedie. Kriticky narážejí na poměry v USA (předvádění stroje, tlumočník, operace), „banánových“ zemích (popravy, převrat, výcvik), média (úvodní reportáž, kostelní reklama na cigarety, svatební zápas v ložnici), soudnictví (znamenitý proces!), FBI (vyslýchání obžalovaného, ochrana státníka) a mnoho dalších oblastí, přičemž si neberou žádné servítky (fajn jsou také absurdní scény jako večeře, objednávka, telefonování, romantika u vody či los). Jak už to tak u Woodyho bývá, tak samozřejmě krom zábavných situací jako takových nechybí Banánům také pořádná porce hlášek, vtipné monology a dialogy (Allen neopomněl ani trochu té filosofie, a to ve scénách s přijímáním/dáváním a láskou). Film příjemně rychle uběhne, fajn je také hudba a jako třešnička na dortu se zde objeví mladý Stallone. Hodnotím poměrně jasným plným počtem. „Byl jsi někdy v Dánsku?“ – „Byl jsem v... ano, ve Vatikánu.“ – „Ve Vatikánu? Ten je v Římě.“ – „No, v Římě s tím měli takový úspěch, že se rozhodli otevřít ještě jeden v Dánsku.“ (09.01.2014)

Dalších bláznivá komedie z dob kdy Woody Allen začínal. Stejně jako ve Spáčovi, Lásce a smrti nebo Seber prachy a zmiz, i tady jde o sérii na sebe příliš nenavazujících gagů, z nichž některé jsou slabší, jiné úsměvné a najde se i pár vynikajících. Třeba scéna kdy Woody nenápadně kupuje pro armádu rebelů 700 sendvičů a dalamánek, nemá chybu. A odkaz na Křižník Potěmkin mě taky dostal. Tenhle film ve skutečnosti není moc politická satira, ale spíš bezstarostná fraška, která se shodou náhod odehrává i v Jižní Americe. A myslím, že vůbec ne špatná fraška. - "Tak si říkám... byl jste někdy v Dánsku? - Byl jsem... ano, ve Vatikánu - Ve Vatikánu? Ale to je v Římě. - No, v Římě s tím měli takový úspěch, že se rozhodli otevřít ještě jeden v Dánsku." (29.05.2005)