Banáni

Banáni jsou předzvěstí Zeliga a Spáče, nebo-li chrlení satiry na vše možné, co se Fidelovi Woodymu za těch předchozích 35 usadilo v hlavě. Předně ale nejde o nastolení lepších poměrů, socialismus sovětského typu Woodyho nikdy netrápil, nakonec on zaznamenává kulturní a historické reference v povrchní rovině aneb když tomu nerozumím, budu se tomu vysmívat. Woody Allen vám klidně vyjmenuje 50 filozofů, ale maximálně o 2-3 dovede hovořit více jak deset minut. A v neposlední řadě by si měl vzít příklad z hára tehdy mladistvého intelektuála SLYho, který se filmem mihne. Protože vlající sláma kolem Woodyho uší nemá z hlediska kadeřnictví obdoby. (24.01.2008)

Přes Banány jsme se kdysi dávno (bylo to v rámci jeho retrospektivy na ČT 2) s Allenem seznámili. Já byla hodně malá žába a následný sled jeho pozdějších děl mi vůbec nepřišel tak zábavný, jako fraška odehrávající se z větší části ve Střední Americe. Jenže ouha, po dvacítce už mi to vůbec nepříjde tak vtipné. Jasně, je tu Sedmá pečeť, je tu Křižník Potěmkin. Ale toho prvoplánového humoru a grotesky je moc... Díky ti, Woody, za tvou pozdější subtilnost, díky ti za Annie Hall, Manhattan, Hanu a její sestry a mnohé další filmy, díky kterým mohu Banány pohřbít a mluvit o mladické nerozvážnosti! (13.08.2011)

„Vzpomínám, když jsem byl ještě kluk, tak jsem jednou ukradl porno tištěné Braillovým slepeckým písmem. Mnul jsem ta neslušná místa.“ Woody přesně v té tvůrčí a herecké poloze, v jaké ho mám nejradši (co do kvantity ale i kvality humoru bych film zařadil hned za nepřekonatelnou Lásku a smrt). Banáni jsou opravdu bravurní směskou satiry a komedie. Kriticky narážejí na poměry v USA (předvádění stroje, tlumočník, operace), „banánových“ zemích (popravy, převrat, výcvik), média (úvodní reportáž, kostelní reklama na cigarety, svatební zápas v ložnici), soudnictví (znamenitý proces!), FBI (vyslýchání obžalovaného, ochrana státníka) a mnoho dalších oblastí, přičemž si neberou žádné servítky (fajn jsou také absurdní scény jako večeře, objednávka, telefonování, romantika u vody či los). Jak už to tak u Woodyho bývá, tak samozřejmě krom zábavných situací jako takových nechybí Banánům také pořádná porce hlášek, vtipné monology a dialogy (Allen neopomněl ani trochu té filosofie, a to ve scénách s přijímáním/dáváním a láskou). Film příjemně rychle uběhne, fajn je také hudba a jako třešnička na dortu se zde objeví mladý Stallone. Hodnotím poměrně jasným plným počtem. „Byl jsi někdy v Dánsku?“ – „Byl jsem v... ano, ve Vatikánu.“ – „Ve Vatikánu? Ten je v Římě.“ – „No, v Římě s tím měli takový úspěch, že se rozhodli otevřít ještě jeden v Dánsku.“ (09.01.2014)

Copak by muž kupující časopisy s názvem Orgasmus neudělal pro svou dívku aktivistku.. Rambo: První metro, spousta situačního humoru (vládne guerillový výcvik), tradiční zajetí do Hitlera, skeče TV moderátorů jak z terária Pythonů a kopa skrytých i explicitních narážek na neklidné revoluční dění ve střední a jižní Americe, to vše s mírným nádechem Muže z Acapulca. Satirický Konigsberg, inspirovaný mimo jiné prvním filmem bratří Marxů, tentokráte zaválel.. Pobavila hláška, že CIA posílá své muže jak na stranu rebelů, tak na stranu vlády, aby měla zaručené, že bude na vítězné straně. No já myslím, že tenhle šprým nebude daleko od pravdy.. (02.12.2014)

Absurdní ptákovina. Mé první posezení s Woody Allenem sice nedopadlo špatně, na další skleničku se ale hned tak nepohrnu. Vždy mi přišel jako neduživý chlapík, který své nedostatky ve věčné sebeobraně staví na odiv, aniž by o to posluchač stál či k tomu zavdal příčinu, cítí se pak bezpečněji a nad věcí. Ve společnosti takového člověka se cítím trapně a mám chuť mu tu masku rozdupat a nastavit zrcadlo. Ovšem to jsem trochu moc zabrousil do bahna svých vlastních nepodložených představ. Navíc si uvědomuju, že za a) tahle jeho sebestylizace může býti pouze záměrem a za b) vůbec se tak nestylizuje a já jsem úplně mimo. Nicméně Banáni , ač jsou především lehkým koktejlem všemožných tu více, tu méně vtipných scének a nejen na téma: Podívejte jaký JÁ a zase jen JÁ jsem idiot , mi tímhle stylem už trochu zaváněli. Shrnu-li to, mám rád idioty, na takového Pierra Richarda nedám dopustit, ale "idioti" s pečlivě promyšlenou sebepropagandou mi nesedí. Překvapivé čtyři hvězdy, opravdu jsem se často smál nahlas, a to i přes výše zmíněné. A na závěr slib, že u dalšího Allenova filmu už se nebudu vypisovat z vlastních předsudků. Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov (07.06.2015)