Dům

Fakt nevím. Lepší průměr. Snaha v některých scénách okatě kopírovat Kaurismäkiho (Akiho) jak pojetím scény, tak nečekaným střihem. Snaha o jistý minimalismus, který časem leze na nervy. Věčně rozkomíhaná kamera jako na lodi, proč? Zde bez jakéhokoliv opodstatnění, neb na sebe strhávala pozornost a rušila, odtahovala od dění. Motivace postav zvláštní, nedovysvětlené, nahozené. Co motivovalo dceru, že najednou otce začala milovat? Ta vkladní knížka? Co změnilo smýšlení otce? Že dcera utekla a přespala na lavičce? Proč v sobě ani jednou nenašel sílu dceru obejmout? Objímal někdy manželku? Jak se vlastně seznámili a proč se brali, když nedokáže dávat city najevo? Najednou je zde spousta otázek, a jestli jsou na ně ve filmu odpovědi, tak dovedně skryté. Btw, tak nějak jsem měl chvílemi pocit, že ten syžet kopíruje Ene bene Alice Nelllis. (Mankote, ta kamera mi ale lezla na nervy! Vraťte nám stativ!) (13.06.2014)

Co říct... už od prvních minut, kdy začala hrát primitivní "hudba" ve stylu klavírního jednoprstového vymačkávání tónů s marnou snahou o dramatičnost jsem si říkal, něco je špatně... Neříkám, že začátek byl uplně strašnej, ale kvůli zbytečnému přhrávání tragických scén(zvlášťe Judit Bárdos, i když, ona je to zatím jen amatérská herečka, takže jako debut se to asi dá i odpustit, ona to zase divákovi vynahradí jinak) proto, abysme na diváka udělali co největší "dojem" pak začnete všude hledat sebemenší chyby. A kdo hledá, ten najde, že... Ani nebudu zmiňovat množství tradičních klišé, která v dramatech nesmí chybět(např. černá plachta přes nebožtíka - to mě opravdu vytočilo, už vidím, jak se někdo snaží člověku dávat umělé dýchání, masáž srdce a když přijedou zdravotníci se sanitkou, tak jen zkonstatujou smrt, hoděj plachtu a konec a o nic se ani nepokusej, ale což...). Ještě víc mě naštvala divákovi servírovaná "náhoda za náhodou", kdy uplně omylem tatínek najde dceřiny peníze, manželka při praní v kapse zatajovanou lékařskou zprávu, atd. atd... Navíc, když zmíním množství zbytečných scén(např. ta Eva+Jakub v kabinetě), říkal jsem si, jestli jsem nešel náhodou na nějaký jiný žánr... Všechno to pak ještě pohřbil, v drama opravdu netradiční, happy-end. Abych to ukončil, za herecký výkon Miroslava Krobota(on a jeho manželka byli asi jediní opravdu uvěřitelní herci) jedna hvězda, a za pár celkem i vtipných scén ta druhá. Spíš 30 než 40% (02.11.2011)

Prídem do kina na x-tú reprízu "slovenského" filmu a tam plná sála. Môj šok zdieľala aj uvádzačka, ktorá si tú u nás nevídanú vec musela odfotiť. Čakal som nudný dej, ale dostal som civilnú drámu. Dobre zahratú, potešila ma Judit Bárdos a kvalitne napísanú, ako vystrihnutú z reálu slovenských zápecníckych pomerov. Liová od filmu Ticho http://www.csfd.cz/film/221279-ticho/ , urobila scenáristicky i režijne obrovský progres. Myslím, že som videl najlepší hraný film zo slovenskej kuchyne od čias Šulíkovej Záhrady http://www.csfd.cz/film/24894-zahrada/. (08.10.2011)

Skoro dokonalé. Přirozené. Uvěřitelné. Jsem rád, že se u nás točí i takovéto věci. ■ Ve filmu o filmu říká Miroslav Krobot, že se jeho postava o něco snaží a nejde jí to. Já bych řekl, že se úplně všechny postavy v tomto filmu o něco snaží a nejde jim to. ■ Máme DVD, takže jsme se dívali ve slovenštině. ■ https://www.youtube.com/watch?v=COMsxhJOt4M (06.07.2015)

Kvalitná psychologická dráma, ktorej veľmi veľa dáva solídna réžia a najmä a predovšetkým herci Krobot a Judit Bárdos (a v menšej úlohe Marek Mitaš). Nad celý filmom sa vznáša pochmúrna, depresívna, vďaka nikdy nedokončenej stavbe miestami akoby až apokalyptická atmosféra. Našťastie je tu koniec, ktorý dáva istú nádej. Napriek silným myšlienkam a dobre spracovanému vzťahu extrémistický otec/dospievajúca dcéra, nie je film až taký úderný, aký mohol byť a občas nudí. (04.09.2017)