Utrpení mladého Boháčka

Názor, že vůbec nejtěžším žánrem Thálie je právě komedie, prozrazuje takřka neomylně nositele, který je hlouběji zasvěcen do skutečných vztahů, poměrů i možností zákulisí, toho, co, vidět není, ale jasně přitom určuje kvalitu nabídky tvůrce diváku, konzumentovi. Jméno Františka Filipa je známo především z televizní dramatiky třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století. UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA se stalo ojedinělou možností, šancí, jak přesvědčit o oprávněnosti i jeho filmových ambicí. Výsledkem je sevřený, cudný film, který charakteristickým, pro Filipa nezaměnitelným způsobem líčí příběh ne z města, ne z velkého prostředí hraničních vášní a situací, ale naopak ze zdánlivě zanedbatelně pominutelné stojaté skutečnosti venkova - lhostejno, zda v pohraničí, jak naznačuje film, či kdekoliv ve vnitrozemí, jak se to také mohlo stát i udát - vypovídá mnohé o době svého vzniku. O rovnosti ve vztazích, o slušnosti mezi lidmi, o světlech i méně osvětlených místech jejich povah uprostřed všedního dne, v němž úporně hledají sami sebe a své místo v životě. I tyto postavy se už zařadily mezi naše zklasicizované předky a tvoříce jakési pandány např. ke Kleinově homolkovské trilogii, jsou traktovány v lidské, hřejivě úsměvné poloze, která vždy Filipovi byla tak vlastní. Mládí, které tu také dostalo svou šanci, se odvděčilo řadou pozoruhodných výkonů, jež patří k vrcholům civilní herecké školy šedesátých let. Pomineme-li Pavla Landovského, pro nějž to byla jeho snad vůbec největší - zlomová - příležitost v českém filmu československého období, nelze nezaznamenat Stellu Zázvorkovou, která se tehdy postupně přehrávala do rolí starší ženské generace, a kupodivu i Regínu Rázlovou, jež tu naznačila svůj mimořádný herecký talent, jenž posléze utonul v jejích normalizačních angažmá. Nepřehlédnutelnou kráskou-ztělesnitelkou mladé ženy své doby byla již tehdy dlouholetá potomní smíchovská herečka Jorga Kotrbová. Venkovský svět JZD, nabírajících tehdy dech a postupně se vzpamatovávajících z nejhorších následků násilné kolektivizace padesátých let, dostal v tomto neokázale mimořádném filmů svůj obsah, rozměr a tehdy ještě i perspektivu. Komunistická skutečnost, jejíž obraz zachytil, by byla bez tohoto skromného, ale původního a hlubokého svědectví hned o jeden důležitý polodrahokam faktu chudší. Zbytečně a nevratně. (17.09.2007)

Osobně si myslím, že Pavel Landovský neoplýval zase tak velkým hereckým talentem. Rozhodně ne v mládí. Šumloval, nebylo mu pořádně rozumět, působil roztržitě - vzhledem k jeho postavě tak zřejmě působit měl a celkově se neprofiloval jako klasický filmový hrdina. Tím ale nikdy vlastně nebyl. Vlastně role Tóny Boháčka mu z tohoto pohledu naprosto sedla. Podle mě se v ní našel. To vše je ovšem můj osobní názor. Utrpení mladého Boháčka pro mě osobně také není výrazná komedie. Muž, kterého život a milostné vztahy též ovládá matka, je dnes aktuálnější než v době vzniku. Mnoho single mužů totiž s rodiči potažmo matkami žijí a o to lehčeji se nechávají ovládat. I díky dalším hercům, či spíše herečkám a několika málo zábavným scénám je to vcelku snesitelný film, ale nic co bych musel vidět víckrát. (28.12.2020)

„Jak můžeš být ty hlupáku spokojenej,když nejseš ženatej,to chceš dopadnout jako strejda Franta?Celej život do hospody s rendlíčkem,co?“Desítky dalších skvělých hlášek zdobí tento geniální film,kde Pavel Landovský řádí,jak utrženej ze řetězu,Stella Zázvorková jako jeho starostlivá matka,Jorga Kotrbová a Regina Rázlová jako jeho potencionální nevěsty ve vynikající režii pana Františka Filipa.Ten to zkrátka uměl,jak s herci tak s celkovým zpracováním většiny filmů,které točil.Sice oproti knižní předloze je film docela dost ořezán,ale to mu nic neubíra na kvalitě a hlavně na celkové atmosféře,které se Františku Filipovi podařilo do filmu přenést.Tohle je prostě špička komedie 60. let a kdykoliv se na ten film podívám,tak mě přepadávájí záchvaty huronského smíchu.“Proč nemáte rád stopaře?Stopaři mi nevadí,ženský nesnáším!“ (13.11.2010)

Utrpení mladého Boháčka je snád jediným filmom v historii kinematografie, kde sa musí vždy aspon jedna postava v každej scéne fimu cítiť trápne. Velakrát úplne všetky. Len tá starostlivá mamička to berie ako súčasť "plánu". Tak teraz neviem, či je posolstvom filmu to, že rodičia by sa nemali starať do záležitostí svojich detí a nechať ich žiť svoj život po svojom, alebo že ich pomoc je nepostrádatelná. Boháček je prípad sám o sebe, takže tu sa to určuje dosť ťažko. Divák nevie, ako film skončí a to sme pri niečom, čo sa s troškou fantázie dá nazvať romantická komédia. Ja by som mal jasno, komu dať prednosť (zarátavam aj karty) a som rád, že sa môjmu vkusu nakoniec prispôsobila aj Landovského postava. (18.04.2014)

Jo Tóňa Boháček ten to neměl jednoduchý, znáte to jak to občas chodím s těmahle pochybnýma známostma s inzerátu....Užasný a dodnes velice svěží film, plný omylů a různých trapasů. Lanďákův na první pohled tak trochu nesmělý humor mi sedl, dialogy ze života naprosto trefné, sám Lanďák byl na vrcholu svých uměleckých sil a podle toho to také vypadalo..Jistá podobnost s Formanovými Láskami tu v některých scénách byla.. (03.11.2009)