The Last Man on Earth

Snímok som videl v pomerne divnej kolorovanej verzii, ktorá mu ale paradoxne dodala zvláštne kúzlo. Ťažko vysvetliť, treba vidieť. A zrejme aj to nezvyčajné zafarbenie u mňa dopomohlo filmu k lepšiemu hodnoteniu, pretože snímok aj napriek svojej nedlhej minutáži pôsobí uťahane a rozvláčne. Tak mi to aspoň vyzeralo aspoň ako atmosférický, už keď nie zábavný snímok. (03.01.2021)

Zaujímavé, ako niektoré staršie filmy dokážu evokovať súčasné udalosti. Pri Soderbeghovej Nákaze (Contagion, 2011) je podobnosť až desivo presná. Starší film Posledný človek na svete (1964) pripomína súčasnosť len rýchlo šíriteľnou nákazou. Dôsledky sú ale vo filme fatálnejšie. Posledným naozaj človekom ostáva muž, pracujúci v medicínskom výskumnom centre na vývoji vakcíny proti vzduchom a vetrom sa šíriacej nákaze. Vakcínu síce neobjaví, ale z neznámych dôvodov prežíva. Jeho osamotené trojročné plahočenie má však desivú podobu. Každý deň opakuje rutinu s likvidovaním nakazených, z ktorých sa po západe Slnka stávajú až príliš živí a smrtichtiví zombíci. Takže na ich elimináciu je potrebné draculovsky osvedčený kôl do hrude, benzín a oheň. Nekonečná osamelá mäsiarčina. Ako terapia slúžia platne s obľúbenou hudbou a púšťanie si domáckych filmov so zábermi šťastnej rodinky. Lenže, čo z toho, ak manželka je v truhle a nikde nikto? Alebo žeby predsa? Nuž, nekonečné likvidovanie nezlikvidovateľného ľudského odpadu dopadne nezvratnou logikou i na posledného muža. Pretože (spoiler): Kto čím zachádza, tým aj schádza. Táto pravda je známa prinajmenšom z doby straých gréckych bájí a povestí. V nich krutého a bezohľadného lupiča Sinisa, ktorý likvidoval svoje obete priviazaním o vrcholky dvoch borovíc, ohnutých k zemi; následným uvoľnením vrcholcov sa telo nešťastníka roztrhlo na dve polovice, tak tohto sadistu zabil hrdina Théseus tým istým spôsobom. (koniec spoileru). Skvelý herecký výkon ikonického Vincenta Pricea, však nestačí prekryť fádnu monotónnosť prežívania, trochu oživenú v poslednej tretine filmu. (03.07.2021)

Dost dlouho jsem váhal, jestli čtyři nebo pět, ale pak jsem si řekl, že když remaku s Willem Smithem jsem dal plný počet, tak tomuto snímku musím dát taky, protože se mi líbil víc :-)) Táhne to především geniální Price a dokonalá, ponurá, depresivní atmoška. Ty scény, kdy Vincent háže s maskou upíry do jámy, nebo záběry na opuštěný paneláky a závěrečná scéna v kostele byly opravdu dokonalý. Musím si přečíst tu knížku. (01.04.2011)

Natočené podľa knihy Richarda Mathesona "I am Legend". Snímka začína raňajším budíčkom Vincenta Prica do ďalšieho stereotypného dňa. Noc je vždy ťažká, zaspávať za zvukov dobíjajúcich sa zombíkov do domu nie je ktovie čo a tak ráno nabrúsi pár kolíkov a vydáva sa do mesta ich pár pozabíjať. Keďže títo zombíci majú vlastnosti upírov tak cez deň spinkajú ako batoliatka. Prebodnutých ich potom spaľuje. Asi v tretine filmu nasleduje flashback kde sa pekne dozvieme čo sa vlastne stalo. Prekvapivo atmosferický no škoda tej poslednej tretiny kde to už nie je vončo. Ale vždy lepšie ako podivný The Omega Man (1981) s Charltonom Hestonom. (23.06.2007)

Charismatický Vincent Price bravurně utáhne postapokalyptickou vizi světa, kde záhadná epidemie mění lidi na jakési mutanty. Kříženci zombie a upírů se potácí městem a Price se snaží přežít. Každý den hledá zalezlé upíry a současně shromažďuje věci, které mu umožňují přežívat. Noc je jednou velkou noční můrou, kdy nemrtví se snaží dostat do opevněného domu, jeho jediného útočiště. Jen vzpomínky jsou připomínkou světa živých, ...zůstal sám... Asi nejtěžší bylo zřejmě vylidnit město a pořídit pro natáčení dostatek mrtvol. Syrová černobílá kamera a místy nervydrásající hudba dodávají snímku na naléhavosti. Mezi několika děsivými scénami vyčnívá ta, kdy jsou mrtvoly shazovány ze srázu do ohně a Price se marně snaží najít dceru, než skončí na dně jámy... (27.10.2013)