The Last Man on Earth

Oficiálně snad úplně první zfilmování Mathesonovy předlohy, a do dneška asi i to nejpovedenější. Tím neopovrhuju poslední Lawrencovou verzí, tahle stará je však rozhodně uvěřitelnější. A není to jen díky uhrančivému projevu Vincenta Price, ale hlavně díky komornějšímu (rozuměj levnějšímu) rázu. Vylidněné město je tu pořád, ale tam, kde "Já, legenda" nepochopitelně použila digitální efekty, tady si tvůrci vystačili s lehkým make-upem. Mutanti tu tak připomínají Romerovy zombíky z jeho slavné prvotiny, dokonce se stejně šourají a vstávají z hrobů, jen se bojí zrcadel a česneku. Postupně sice upadá ta stísněná atmosféra z první třetiny, ale proč ne, celkově jsem rozhodně spokojenej. (30.10.2012)

S trochou nadsázky řečeno, je to takový tematicky spřízněný pradědeček hitovky JÁ, LEGENDA s Willem Smithem. Postapokalyptická atmosféra prvních 20-ti minut je výborná. Nejsou k tomu potřeba stohlavé shluky komparsu a panoramatické výjevy, stačí pár vylidněných ulic, na zemi odpadky, u silnic pár mrtvol a zlověstný kouř z jámy, kde hlavní postava pálí nakažené mrtvoly. Pojetí zombíků, tedy lépe řečeno nakažených, je poněkud zvláštní – spíše připomínají ožralé vandráky při cestě z flámu, i po třech letech od nákazy pořád chodí v celkem čistých a nepoškozených hadrech, po vzoru upírů nesnáší česnek, pohledy do zrcadla a denní světlo, myslí jim to (hlavního hrdinu oslovují jménem) a používají nástroje. Flashback, který dokresluje a dovysvětluje děj, je dost zkratkovitý, takže na člověka nedolehne ta tíha okamžiku, kdy vypukne celosvětové epidemie. Závěrečná akční desetiminutovka je až nechtěně komická, bohužel. Ovšem je tu ale charismatický Vincent Price, který to statečně táhne na bedrech a který by „prodal“ i sebevětší blbost. (04.01.2014)

Depresivní samotu v postapokalyptickém světě vystřídává v noci zahrada plná oživlých mrtvol s upířímí choutky a ráno, kdy náš hrdina v širém opět věší nový česnekový věnec na kříž na domovních dveří... tak začlo moje první setkání s hereckou legendou hororového žánru Vincentem Pricem. Už úvodní scény Posledního člověka na Zemi mě pohltily, ale vážně jsem nečekal takhle působivý zážitek. Sci-fi horor natočený podle Mathesonovy povídky je pro mě opravdovým sci-fi (s rozehráním vědeckého tématu) i opravdovým hororem: s temnou amosférou vyvolávající děsivé pocity daleko víc bezvýchodiskou situací a rostoucím strachem, než hromadou zohavených těl a krve. Vincent Price se svými pohledy film dokázal skvěle potáhnout často i zcela sám na scéně a zpracování příběhu navíc v sobě nese i mysteriózní střípky později se odhalujících odpovědí na otázky, které v divákovi od počátku vyvstávají. Vyprávění klikatými stezkami od zombie hororu až mj. k rodinnému dramatu z minulosti mě mile překvapilo stejně jako nekompromisní závěr, který kašle na zaužívané hollywoodské šablony a nebojí se předat divákovi poměrně drsné poselství. Při tom ještě mnohokrát před tím stihne film přinést i další silné scény (postýlka s dcerou, poslední dialog s manželkou, černý pes...). [90%] (28.07.2021)

Zaujímavé, ako niektoré staršie filmy dokážu evokovať súčasné udalosti. Pri Soderbeghovej Nákaze (Contagion, 2011) je podobnosť až desivo presná. Starší film Posledný človek na svete (1964) pripomína súčasnosť len rýchlo šíriteľnou nákazou. Dôsledky sú ale vo filme fatálnejšie. Posledným naozaj človekom ostáva muž, pracujúci v medicínskom výskumnom centre na vývoji vakcíny proti vzduchom a vetrom sa šíriacej nákaze. Vakcínu síce neobjaví, ale z neznámych dôvodov prežíva. Jeho osamotené trojročné plahočenie má však desivú podobu. Každý deň opakuje rutinu s likvidovaním nakazených, z ktorých sa po západe Slnka stávajú až príliš živí a smrtichtiví zombíci. Takže na ich elimináciu je potrebné draculovsky osvedčený kôl do hrude, benzín a oheň. Nekonečná osamelá mäsiarčina. Ako terapia slúžia platne s obľúbenou hudbou a púšťanie si domáckych filmov so zábermi šťastnej rodinky. Lenže, čo z toho, ak manželka je v truhle a nikde nikto? Alebo žeby predsa? Nuž, nekonečné likvidovanie nezlikvidovateľného ľudského odpadu dopadne nezvratnou logikou i na posledného muža. Pretože (spoiler): Kto čím zachádza, tým aj schádza. Táto pravda je známa prinajmenšom z doby straých gréckych bájí a povestí. V nich krutého a bezohľadného lupiča Sinisa, ktorý likvidoval svoje obete priviazaním o vrcholky dvoch borovíc, ohnutých k zemi; následným uvoľnením vrcholcov sa telo nešťastníka roztrhlo na dve polovice, tak tohto sadistu zabil hrdina Théseus tým istým spôsobom. (koniec spoileru). Skvelý herecký výkon ikonického Vincenta Pricea, však nestačí prekryť fádnu monotónnosť prežívania, trochu oživenú v poslednej tretine filmu. (03.07.2021)

Vôbec sa Timovi Burtonovi nečudujem, že ho sci-fi zo 60. rokov tak neskutočne ovplyvnilo ako v živote, tak aj v jeho tvorbe. Ja sám som počas sledovania dostal nápad na moje vlastné sci-fi :-) A prečo dokáže tak silne inšpirovať? Pretože zatiaľ čo dnešné sci-fi sa spolieha na efekty a akciu, to staršie si muselo vystačiť "len" s príbehom. A príbehy inšpirujú. (21.11.2010)