Kráska a zvíře

Moskalykovo zpracování krásné pohádky (v interpretaci Františka Hrubína) mě naprosto zklamalo. Od prvních scén nabitých nekontrolovanou hereckou i režijní hysterií i mdlobou (v nezvyklé mesalianci), nevidomými kamerovými záběry a plochou hudbou, snažících se pospolu ze všech sil navodit atmosféru, jsem minutu od minuty zakoušel stále silnější muka skvělého dramatického textu v breptavých ústech a levých rukou. Do každé scény mně vstupovaly záběry a zněly hlasy ze skvělé Herzovy adaptace. Snad nejhorší na tomto ztvárnění je zdání prostoty, které je však jen ctností z nouze omezených technických možností; těch se naopak snímek snaží využít v míře až neúnosné a vlastní děj neorganicky – a k nestvůrnu – přecpává hluchými a slepými obrazy. Vatou pak Hrubínovy dialogy mokvají jako zbůhdarma prolitá krev. A v neposlední řadě: písňové vstupy ještě zesilují ten falešný lyrismus a udusávají celou tu vyprahlost do bezcestna, zvráceného v závěru v nevěrohodný happyend. (26.08.2017)

Ač tekevizní pohádka, tak uedna z nejlepších verzí pohádky o Krásce a zvířeti. Příběh je temný, lyrický, dojemný a má hlavu a patu - na rozdíl od jiných verzí této pohádky. Tady chápete postoj a charakter a vývoj všech postav. Navíc pohádka je založena na Hrubínových textech. Příběh a dialogy jsou až Shakepearovské. (09.11.2020)

Černobílý vizuál a Fišerova téměř hororová hudba vytváří v průběhu pomalu běžícího děje dokonale temnou a tísnivou atmosféru. Při pohledu na netvora si říkám "jak odporná tvář, všude krev, ale ten hlas je lidský." "Tomu se vskutku říká prokletí," dostávám hned pádnou odpověď. Není přitom pochyb, že tohle prokletí může zlomit jen bezpodmínečná láska. Láska krásky v podání vskutku půvabné ale i oddané Jany Šulcové má takovýto charakter a tak se můžeme dočkat i závěrečné scény s proměnou netvora v člověka, kterou umocňují téměř andělské tóny od mistra Fišera. "Krásko...Neříkej nic. Mlč," zní mi v uších a mě doslova dochází slova... (28.12.2022)

Asi nejvíc příběh jako takový proslavil Disney a jeho animovaná verze. U nás zase slavná Panna a netvor, kde ale netvor byl skutečně netvorem. Zde zvíře zase tak ošklivou tvář nemá, jak se nám snaží Jana Šulcová naznačit. Zakletý muž vypadá spíše jako kombinace lva a člověka nebo kočky. Dana Syslová hrozně přehrává, ale jinak je obsazení vcelku kvalitní. Mě ale samotný děj nikdy moc nebavil ač v různých podobách. Nicméně zde oceňuji i kombinaci studia a exteriérů. (09.11.2020)

Kráska a zvíře je fenomén. Moskalykovo televizní provedení se může opřít o působivou vizuální i hudební kompozici, díky níž se legendární příběh o lásce a ošklivosti stává nesmrtelným odkazem opravdového filmařského kumštu. Čtyřiadvacetiletá Jana Šulcová nebyla snad nikdy krásnější, než právě tady. Uchvacující, neopakovatelné dílo. (25.03.2017)