Kvílení

Totální nuda! Už je to docela dávno, co jsem byl naprosto uhranutý beatniky a četl prakticky všechno co od/o nich bylo v češtině přeloženo a napsáno, a i když dnes už mě problémy americké mládeže 50. let tolik neznepokojují, na film jsem se moc těšil, už jen proto, že si své dávné lásky osvěžím. ALE můj nostalgický vztah byl asi jediným důvodem, proč jsem film vůbec dokoukal. Celé je to absolutně bez pohybu (přestože beatnici byli pořád NA CESTĚ), suché bez jakéhokoli vzrušení (beatnici ničím jiným nežili), celé je to naprostý a sterilní opak (víceméně autobiografického!) Kvílení, nařčeného z obscenity. A přitom má Kvílení takový potenciál! Celé to vypadá jako suchý dokument lehce ozvláštněný animovaným doprovodem recitace Ginsbergovy básně. James Franco imituje Ginsberga, jeho hlas i dikci velmi povedeně, ale je to prostě nuda! A nesympatičtější herce pro Kerouaca a Cassadyho už asi vybrat nemohli. Kdysi jsem se u Rauvolfova dokumentu! Alternativní kultura (o beatnicích jsou první 3 díly) bavil mnohem mnohem víc! (06.02.2011)

Venujem tejto snímke jej 200.komentár. Ja dávam tejto snímke 1 hviezdičku a to za skvelú atmosféru 50.rokov minulého storočia. Inak je snímka neuveriteľne nudná a nemá čo ponúknuť. San Francisco, rok 1957. Báseň Allena Ginsberga Kvílenie sa stáva predmetom súdneho pojednávania pre obscénnosť. Podľa strážcov verejnej morálky je "neamerická", pretože otvorene spodobňuje homosexualitu a užívanie drog. Dej filmu sa skladá z niekoľkých vzájomne prepletených línií, v ktorých sa odráža nielen reakcie americkej spoločnosti na najslávnejšie dielo beatnickej generácie, ale aj búrlivý Ginsbergov život a jeho snaha nájsť čo najautentickejšie umelecké vyjadrenie bez ohľadu na konformnú morálku a túžbu uniknúť halucinogénnej realite. Rolu Ginsberga zverili tvorcovia Jamesovi Francovi, evidentne nešlo toľko o fyzickú podobu, ale skôr o schopnosť podobného vnútorného vyladenia. Recitácie básne sa striedajú s Ginsbergovými výpoveďami o homosexualite, priateľoch, o okolnostiach vzniku básne. Ďalšiu vrstvu filmu tvorí rekonštrukcia súdneho procesu počas ktorého išlo predovšetkým o to, kde sú hranice umeleckého vyjadrenia a umelcovej slobody a čo je skutočne obscénne. (27.10.2019)

Jak jsem viděla začátek filmu, tak jsem si říkala, co to do háje je?! Pak jsem se na to celé snažila dívat s nadhledem. Film je tvořen 2 liniemi. Samotným vyprávěním Allena Ginsberga o své životě a díle, které se mi líbilo nejvíce. Pasážemi se soudního řízení, které rozhoduje o tom, jestli je Allenovo dílo obscénní nebo ne. Tyhle dvě linie jsou prokládány pasážemi z klubu, kde Allen Ginsberg recitoval své dílo a úryvky veršů z Kvílení, doplněné animovaným příběhem. Tyhle úryvky se mi nelíbily, dokonce mi až vadily, ale musím nechat Allenovi jeho sprostou upřímnost. Chápu, že jeho verše museli lidi v tehdejší době pobuřovat. Proto jsem se bála, že jeho dílo bude prohlášeno za obscénní, ale naštěstí se to nestalo. Je hrozné, že musel být Allen „heterosexuální“, aby ho pustili z léčebny, což na něm mělo dlouhodobé následky. Výběr Jamese Franca do této role byl výborný. Myslím, že mu role seděla a dobře se do ní vžil. Když bych měla hodnotit celý film, tak se mi napřed nelíbil, ale postupně jsem se nechala vtahovat do příběhu a zajímalo mě, jak dopadne. Takže se mi film nakonec líbil a dílo Kvílení si určitě přečtu. (10.08.2015)

Žel Ginsbergem dosud nepolíben, a ano, mluvím o poezii, nemohu nic než kvitovat, že tvůrci byla zvolena forma, jež byla zvolena. Ono být Kvílení, jakožto to filmové, jen barvičkami a pohybem oživenou básní, nenabyl bych dojmu, jehož jsem nabyl. To s recitací a soudním přelíčením střídající se interview, kde A. G. vzpomíná a ozřejmuje své vize mi vážně bylo nutností, bez kteréžto bych nechápal, respektive bez kteréžto bych nebyl zasažen tak, kterak jsem byl zasažen. Proč? Zkrátka bych si pro sebe neinterpretoval Kvílení jako film o Ginsbergovi - muži, který de facto nechtěl nic víc a nic miň než psát upřímně, jak to cítí, a totéž požadoval na svých současnících a na generaci, jež přijde po něm, protože z upřímnosti se rodí velká literatura -, nýbrž spíš jako dílo o nikdy končícím (že, šéfe!) boji za svobodu slova a projevu, a to by bylo ku škodě samotnému filmu, jelikož filmů na toto téma je hafo a jsou i silnější. Takto, měl jsem tu čest s biografií, jejíž sledování pro měl bylo zážitkem minimálně srovnatelným s Gondryho "vysokým mužem". Nejde jinak! 95% (15.10.2015)

Za prvé: Ginsberg nebyl revolucionář, ani duší, proto se celá jeho práce staví jinam než bych očekávala. Za druhé: je zřejmé, jak dokládá i poslední rozmluva Ginsberga ve filmu, že jeho chápání sebe samého bylo ovlivněno dobou víc, než bylo nutné. Za třetí: i kdybych se nepřiřadila k obhajovačům, že jeho sbírka "Kvílení" byla geniální, byl svým působem geniální on, neb se vzepřel konzervativním tendencím a ukázal na prostor, který do té doby nebyl až tak profláknutý. FILMOVĚ: ty čtyří prolínající se formy mě vážně dostaly a přiznám se, že jsem si film musela párkrát vrátit, abych rozuměla plně tomu spojení obrázků, veršů a vysvětlování významu jeho vlastními slovy. Taky mě neskutečně překvapilo, jak ty čtyři roviny zapadly do sebe, za což asi vděčím filmařům, jejichž první celovečerní počin za to stojí. Franco, budiž ti třikrát sláva, asi by měl možná Ginsberg radost, kdyby tě viděl. (14.01.2011)