Kvílení

(Mezipatra 2010) Režiséři Rob Epstein a Jeffrey Friedman KVÍLENÍM debutovali na poli narativního fikčního filmu, ačkoliv se zařazením biografického dramatu o díle (!) básníka Allena Ginsberga to není jednoduché. Snímek se totiž svým formálním zpracováním odklání od podoby valné většiny schematických biografií umělců za poslední víc jak dekádu tím, že na místo zájmu o samotnou osobu se zaměřuje na dílo ve čtyřech vypravěčských rovinách, které jsou stylisticky nesourodé. Sledujeme (1) archivně-dokumentárně se tvářící, přesto rekonstruované a hrané pasáže předčítání básně před diváky a osobní výjevy z života představitele beatnické generace, (2) rozhovor se samotným Ginsbergem, (3) vizualizovanou podobu titulního Kvílení v podobě animovaných pasáží a (4) soud z r. 1957, kdy kniha (nikoliv její spisovatel!) stanula před soudem pro údajné pohoršování dobrých mravů._____ Počin, který by se dal nejlépe přirovnat k filmu jiného queer autora, Haynesově BEZE MĚ: ŠEST TVÁŘÍ BOBA DYLANA, je formálně pozoruhodný a vytváří si alibi na to, aby byl neprůstřelný jakoukoliv možnou kritikou. Pokud se totiž nebudeme zaměřovat na to, nakolik se výsledná podoba odlišuje od dalších děl v rámci žánru biografie, ale podíváme se, co je nám říkáno a jak, vyvstává určitý rozpor. Z plátna se na nás totiž valí řada truismů, s kterými dost dobře nejde nesouhlasit (právo na svobodu slova a vyjádření umělce) a které jsou pro jistotu pro pomalejší diváky v závěru vyřčeny nahlas, zatímco se nezapřou umělecké ambice tvůrců. Umění – alespoň to opravdové – má ovšem přinášet nový pohled na svět a věřit v inteligenci diváka, který je schopný interpretovat předkládané obrazy a slova. Další rozpor nastává, když přihlédneme ke kontroverzní povaze knihy, o které se vypráví v nekontroverzním filmu, jenž cokoliv pobuřujícího vypustí (orální sex) či přeskočí anebo zjemní v podobě animovaných pasáží. Nemáte-li ale za to, že o radikálních věcech je nutné vyprávět radikálně, pravděpodobně nebudete mít s animovanou částí problém, i když nedosahuje nápaditosti a působivosti těch v PINK FLOYD: THE WALL. (04.12.2010)

Kvílenie je filmovou básňou, ktorá je plná všetkého čo na beat generation tak milujem. Každá jedno slovo prednesené z úst Jamesa Franca, každá jedná myšlienka zachytená na súdnom pojednávaní, každý jeden obraz v rôznorodej, psychadelickej animácií vytvoril úplný, kompletný a vizuálny fenomén, napísanej básne, ktorá sa stala alfou a omegou básnikov a spisovateľov 50 a 60 rokov v Amerike. Či už sa jedná o rôznorodé využite prvkov, s ktorými umne pracuje režisérska dvojica - animácia, čiernobiely formát, dokumentárnosť - alebo o samotný fakt historickej presnosti - máme tu dočinenia z filmom, ktorý rozhodne neupadne do zabudnutia, nie len formou akým je spracovaný, alebo myšlienkami, ktoré sú v ňom obsiahnuté, ale silou akou vypovedá o človekovi. Silou tak veľkou a úprimnou, že tí, ktorý nepočuli o Kvílení a o beat generation sa o ňu začnú zaujímať, alebo ju budú bohapusto zatracovať. O tomto filme sa budú viesť diskusie v kaviarňach pri cigarete a káve a všetci tí intelektuáli a beatnici a vyznávači jazzu, ľudí, zážitkov a žien, ignorujúci pravidlá, hierarchiu, ťažkopádnosť, vojny a konzumný spôsob života sa tu nájdu a budú potešený. Tento film im totiž ponúkol presne to čo chceli. Dostať sa aspoň na chvíľu do doby, aby si mohli vypočuť prednes básne a dostať sa do hlavy veľkého Allena Ginsberga. A keďže patrím k nim, nezostáva mi nič iného, len dať plný počet bez ohľadu na to kto si čo myslí. (24.01.2011)

Lidé se vždy báli toho, co nechápou, a tak tomu bylo i v případě Ginsbergova Kvílení. Ať už máte k této básni vztah jakýkoliv, musíte uznat, že se jedná o jedno z děl, které formovalo jednu nebo více generací. Tato filmová skládačka se na něj dívá jako na jednu etapu Ginsbergova života a jako na jednu etapu ve vývoji Ameriky a dělá to opravdu výborně, protože všechny dílky oné skládačky jsou úplně jiné a všechny do sebe přesně zapadají. Nemalý podíl na tom mají herci a především opět fantastický James Franco. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů roku. (03.11.2010)

"Teď nepřímo dělá to, co má zakázáno dělat přímo." Tak první postřeh byl, že James Franco je milionkrát víc sexy, než kdy byl Allen ve skutečnosti - na něj se fakt potom víc hodil Radcliffe. I když v těch studentských letech je fakt, že v reálu až tak odpudivě nepůsobil, ale i tak Franco je Franco:) Velmi zajímavé propojení básně s animací, výslechy ze soudních síní a jeho reportáží/rozhovorem. Ten les kokotov z nichž vystřeloval ohňostroj.. ehm.. zajímavá animace vskutku. Jo byla tam i zmínka o Praze, postřehli jste? "...jak jsme se opili a nechali si strčit do zadku násadu od smetáku v pražském hotelu Ambassador...." Ale i tak to bylo trošku moc psychedelické, místy trošku moc nesmyslné, i když to propojování bylo moc fajné - 3-4*. (03.06.2014)

Ambiciózní film, který však ve finále působí jako slepenec, který zachraňuje jen přednes Jamese Franca a některé nápadité animace (světlo tryskající ze saxofonu), které se však až příliš často opakují. Je to velká škoda, protože jinak je nápad spojení rozhovorů, recitace a grafického zobrazení vcelku zajímavý. 45. KVIFF (11.07.2010)