Ztracena v pustině

Každý si myslí, že Argentina je úchvatná země, kde se na plácku mezi palisandry honí za hadrákem stovky malých Maradonů, kteří čekají, až po nich sáhne nějaký ten FC Barcelona. Jenže už v době, kdy byl i do té největší díry uprostřed pampy zaveden elektrický proud a rozblikal červené lucerny, sáhl místní gaučo po mýdlu a změnil se v lázeňského šviháka, který si především rád zaprcá. Tomu je podřízena veškerá ekonomika města Los Prdelos und Negros Kundos, dějiště tohoto filmu. Odložit zde vnadnou brunetu v plavkách a čekat, že bude za několik vteřin stále na svém místě je podobně pošetilý nápad, jako zaparkovat fungl nové Camaro doprostřed Chánova a nechat klíčky v zapalování. Znalec jistě uzná, že A brzy tma má jednu z nejdebilnějších zápletek v dějinách kinematografie a snad ani nemá právo koexistovat vedle takových strhujících skvostů, jako je Sedmá pečeť, Stalker nebo Ginger a Fred. Jenže ty dvě cyklistky jsou opravdu spanilé, sukně jim končí půl metru nad koleny, tuze pěkně se na ně dívá a nejméně jedna z nich prakticky nesleze z obrazovky. Kvůli takovým filmovým zážitkům vynalezl Eastman celuloid, Chaplin buřinku a Onan pravačku. Zároveň je potřeba uznat, že kdyby příběh pojednával o výletě dvou buzerantů na koloběžkách, jde hodnocení rapidně dolů. (09.02.2016)

Americko-argentinsko-francouzský snímek „Ztracena v pustině“ je od začátku strašně předvídatelný a je vám hned jasné, kdo tu bude za hajzla, kdo ne. Máte tak nějak jasnou představu o tom, jak to bude probíhat, ale přitom je to neskutečně roztahané a nijak moc rychle to nesměřuje kupředu, což se snaží vynahradit posledních asi 20 minut, kdy je tempo najednou zběsilé. Film to ale nezachrání. (24.02.2020)

Kristova noho a k těmhle dvěma vymaštěným frivolním fuchtlím že by měl divák chovat empatii, nebo je snad dokonce litovat?? Už po deseti minutách jsem je obě upřímně nenáviděl! Tedy hlavně brunetu, pro kterou by bylo zavlečení do Paraguaye naprosto adekvátním trestem za její bezostyšnou kurviditu. Nakonec se vše vyvine trochu jiným směrem a scénář se stane malinko košatějším než divák možná čekal, takže je to jen tak tak na malou ušmudlanou třetí hvězdu. A několik záběrů ze začátku by se dalo docela dobře použít v reklamě na turistiku v severní Argentině. (10.01.2023)

U podobně laděných snímků jsem hodně tolerantní a shovívavý. Základní linie samozřejmě postrádá logiku (denně to slýcháváme z médií, jak se všude unáší mladé roštěnky, nicméně dvě přesně takové – jedna z nich navíc vyzývavá, nezodpovědná a tím pádem nesnesitelná fešanda – si to vyrazí jen tak na výlet do argentinské pustiny), nicméně zbytek alespoň během prvních desítek minut docela ujde. Na slečny se pěkně dívá, na okolní krajinu jakbysmet, tu a tam se dokonce dá mluvit o atmosféře. Další kroky už se ale ubírají dost naivním a primitivním směrem, a to je minimálně škoda. Právě kvůli naivitě a nevěrohodným zvratům je výsledek prchavý, jak bublinky v sodovce. Tvůrci si holt mysleli, že nalákat na obrázky v plavkách odpočívajících Amber Heard a Odette Yustman bude stačit. A ono – docela to stačí. Protože na ději to postavit nešlo.. ten zřejmě vznikal cestou štábu na argentinský venkov!! (11.09.2011)

Ztracena v pustině by se mohlo jmenovat i Ztraceny v pustině, popřípadě Totálně v pr.de.li. Hororové to sice nebylo, ale i tak mi to stačilo. Charaktery všech postav jsou jasně čitelné- HodněHodná, HodněVyzývává, JasněZlý, HodněMocZlý, až na Karla Urbana- ZachránceNeboTenZlý, jehož popadne na konci morální dilema, které mě asi na 10 minut přinutilo přemýšlet o tom, co je dobré a co špatné rozhodnutí.. Nicméně si cením krásné scenerie, úžasně mrtvého města a poselství filmu- nejezděte do Argentiny, pokud máte kamarádku, která se chová jako ..., ledaže byste měli s sebou aspoň dva Karly Urbany, z nichž aspoň jeden by vlastnil mozek a napadlo by ho, že HodněMocZlý u sebe bude mít druhou zbraň. (18.04.2011)