Lesní duch

Raimiho celovečerní debut představuje jeho toliko typický extravagantní a zběsilý styl, intenzivní palbu adrenalinu s atmosférou a plejádu hnusáckých masek. Narozdíl od známější (a lepší) dvojky má tohle dílko pozvolný rozjezd, každopádně někdy od poloviny už to pálí tvůrčí devastátor ostošest. Miluju Evil Dead, miluju Ashe zlitého krví. (09.03.2008)

Dvojka Smrtelného zla byla nejklíčovějším a nejsjížděnějším filmem mé puberty a jedničku jsem zhlédl až výrazně později. Už tady Raimi za pár nezávisláckých šupů prokázal jak nadšení, tak talent. Zaujme hned první záběr (typický pro tuhle sérii), u kterého si člověk říká, jak ho kurva udělali, a který nás zároveň nenechává na pochybách, jaký žánr sledujeme. Následná hypnotická scéna příjezdu k chatě s houpačkou temně bouchající do stěny je rovněž velmi libová a už na konci první třetiny na nás Raimi vypálí znásilnění stromem. Další pamětihodnou scénkou je nepříčetně se chichotajicí posedlá přítelkyně v druhá půlce, která je přehlídkou bojůvek neposedlých výletníků s posedlými, namaskovanými někdy hůře, většinou ale lépe. Kouř se valí do záběrů, kamera lítá po lese, parádní zvukové efekty prohlubují hrůzu... a řešit řídký příběh, ploché postavy nebo (hlavně při dialozích) toporné herecké výkony nemá nejmenší smysl. (06.07.2013)

Tak tohle byla strasna uchylarna. Cekal jsem starej prumernej horor, ale nakonec sem se vyborne bavil. Prvni pulka je lepsi nez ta druha. I kdyz je film hodne levnej, tak Raimi navodil paradni hororovou atmosferu. Druha pulka uz takova bomba neni. Jakoby Raimi nevedel co chce. Udela nejakou scenu a najednou se skoci na jinou, aniz by se z ty predesly neco vyuzilo. Prislo mi to jak spatne sestrihany. Navic tu je spousta nelogicnosti. Co se tyce triku, tak tu plati to same co u Veci. Je videt, ze sou stary a pusobi spis komicky, ale plne to vyvazuje krev a vnitrnosti atd. S krvi se tu pravdu nesetri, takze mi za chvilku ty spatny masky prestali vadit. Nejlepsi na filmu je kamera, ktera predvadi slusny vychytavky a spravne neprijemny zvuky a pohodova hudba (ktera se ale misty moc nehodila k tomu, co se odehravalo na obrazovce). Jednu hvezdicku pridavam za Bruce, ne ze by hral nak dokonale, ale je to proste sympatak. Raimimu se s minimem prostredku poved ne bezchybnej, ale presto paradni kousek a tenhle dil je jako jedinej ze serie skutecne horor, i kdyz par komedialnich prvku se tu najde. (22.04.2006)

Kultovní humus, aneb jak z mála vytěžit maximum. První díl téhle už víc než kultovní hororové záležitosti jsem viděl až po tom třetím. Sam Raimi vsadil na přímočaré napětí, brutálně masakrální kousky a takový načernalý humor v pozadí. Jistá podobnost s Braindead tu rozhodně je, hlavně co se těch prdelí, střev a hektolitrů slizký krve týče. Celkově tři etapy, kdy ta první, kterou bych nazval „Chlapupáři“ vsází především na to neviditelné, ovšem zato mistrovsky slyšitelné zlo kolem chajdy a v každém koutku onoho lesa. Etapa druhá, kterou bych shrnul slovy „Udělej si sám,“ naopak drtí na kousky sousloví přímočará řežba a slabší povahy hromadně ohazují sedačky přísně střeženým obsahem svých žaludků. Etapa třetí, „co si uvaříš, to si taky sníš,“ už jen podtrhává celičké gore řádění. V hlavě mi uvízlo hned několik momentů, kvůli kterým bych nikdy nemohl sáhnout po jiném než absolutním hodnocení. Krom skvělého zvuku (obzvlášť když se na vás řítí to burácení prostorově), práce kamery a střihu, kdy si říkáte „dej mi sílu pane, ať to udržim a neznečistim se strachy,“ až po Bruce Campbella, který se díky práci s motorovou pilou (a nejen s ní) zapsal nesmazatelně do duší hororových fandů po celém světě. A i když efekty na dnešní dobu působí lacině, tady pasují jako houslové sólo do dobře napsaného orchestrálního partu. Tak už se tu nebudu vykecávat, nazuju gumáky, abych ve sklepě plném vnitřností neuplaval a zajdu si přečíst nějakou knížku, kterou autor pojmenoval Necronomicon.:)) Za pět stoprocentně!! [10/10] (08.04.2005)

Byl rok 1981 a jistý 22letý mladík jménem Sam Raimi se rozhodl, že natočí amatérský horor. Sebral proto partu herců, včetně svého dobrého kámoše Bruce Campbella, kameru a režisérské křesílko a vyrazil do lesů, kde se rozhodl svůj záměr uskutečnit. Nevím, co od něj tehdy očekával, nebo nakolik si jím byl jist. Je však jasné, že přesně věděl, co chce točit a jak. A ten rok se tam v pustých a děsivých lesích, z jednoho dosud neznámého, osobitého a mistrovského talentu zrodil kult jménem Evil Dead. První polovina snímku je děsivě napínavá a mysteriózní. Ta druhá je totální "gore" smršť s komediálním podtónem. Místy jsem měla pocit, že je toho všeho cákání, řezání a démonických masek až příliš, a uvažovala jsem nad tím, jaký by film byl, kdyby byl celý pojat spíše mysteriózně. Po zhlédnutí jsem od svých myšlenek začala upouštět a říkala si, že by to přece nebylo ono, že by poté celkové vyznění nebylo tak originální, mistrovské a béčkové a amatérské zároveň. To je totiž to, co dělá Smrtelné zlo tím, čím je. Bez toho všeho by to přece nebyl Sam Raimi a jeho kultovní režijní debut. Co je na tomto snímku především fenomenální a dokonalé, jsou ty tajemné a hrozivé hlasy, fascinující kamera a tak hmatatelně tíživá atmosféra, stavěna již od samého úvodu, která se stále stupňuje a valí se jak dějem, tak i na diváka. A nedokáží ji zastavit či ohrozit ani slabší momenty, jako občasné klišé v chování postav a dialogů či až komická bizarnost démonů, vše dokáže s přehledem pohltit. A na vás bude poté tento finální výsledek z obrazovky přenesen, a začne Vás postupně obklopovat neklidem a strachem. Na začátku jsem se bála, poté jsem byla pobavena, znechucena a šokována. Ale strach mne obklopoval stále. Po tomto filmu začnete možná v lesích pociťovat neklid a víte, že rozhodně nikdy byste do nich už nešli sami, ani s jinými, po setmění. I tak byste si měli v lese dávat pozor, a pokud byste někde poblíž narazili na pustou chatu a v ní, v podivném obale vázanou knihu s tajemným textem, rozhodně byste ji neměli nahlas pročítat. Co když tím probudíte Smrtelné zlo...? (26.11.2010)