Ano, šéfe!

Ne tak dobré jako jsou pekelné kuchyně Mr. Ramsayho, často jednotlivej díl smrdí předpřipraveným scénářem, sem tam slabej díl, často hospoda/restaurace plná dementů, ale jinak asi to nejzábavnější, co v české reality-show kdy vzniklo- jako že s velkým náskokem. Pohlreich sérii od série sice měkne, ale nezřídka kdy zábavnější než jeho slavnější kolega za kanálem La Manche. A hlášek má skoro tolik jako Bosák. (31.01.2019)

Abych se přiznal, je pro mě Ano, šéfe! zjevením. V českém polistopadovém mediálním provozu nenacházím lepší televizní pořad. Zdeněk Pohlreich je nejprohnanější intrikán ze všech a celej svět řídí z tajný základny na odvrácený straně Měsíce. Casey Ryback is dead. ____ Nejzajímavější je na pořadu Zdeňka Pohlreicha způsob, s jakým demaskuje dlouhodobou obtíž české filmové publicistiky a komentaristiky, kterou je pobuřujícně odbytá stylistika. Ledabylý způsob cílevědomého výběru a uspořádání jazykových prostředků v psaném projevu i způsob jeho výstavby činí z nejednoho textu odvar z prázdných makovic, jaký kapával z publicistických cumlů v éře domácího žurnalismu za absolutismu bachovského. Převážná většina škrabalů jazykové nuance promýšlet nemíní. Bohatě vystačí s floskulemi (neschopnost věc podrobněji analyzovat - je to zajímavé, úsměvné, kultovní; nebo malou slovní zásobu ve vlastní mateřštině - casting, brífink), jídelními metaforami (tvůrci servírují, žánrová jednohubka, labužnická podívaná, dojem z kočičko-pejskovského dortu), klišé a vžitými frázemi (než se film dovleče ke konci, postavy ožívající v barvitých reáliích, posunout tachometr na vyšší obrátky, laciný kulisy a minimální rozpočet, režisér mě opět srazil na kolena) a maloměšťáckým humorem (tělo postavy působí jako repelent sexuálního apetytu; arogantní macho s citlivostí elektrické sbíječky). Proti nim stojí jazykový purifikátor Zdeněk Pohlreich, kterému tento stav nedal spát: „Hlavně, že tady máme jukebox, ale není tu struhadlo na brambory.“, „Pánové, tímhle tempem byste mohli dělat tak maximálně svačináře v hladomorně.“, „No, to je dost, že ses konečně voholil, si byl zarostlej, jak rezervní Kristus.“ Národní buditel Zdeněk Pohlreich pokračuje tam, kde před dvě sta lety skončil Jungmann s Dobrovským – čistí, brousí, apologetizuje. Dává rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině. (18.01.2010)

konečně někdo, kdo se odvážil českým kuchařům otevřeně řict, že volně ložený list zeleného lopuchu velkej jak sloní ucho přikládaný bez jakéhokoli ochucení ke každému jídlu je prostě píčovina. Kdo Zdendovi Pohlreichovi vyčítá jadrnější mluvu, bez které to v českých hospodách nedokážou pochopit, ať si ty salátový listy žere sám. Mně Zdendova mluva nevadí, protože důležité je, že tenhle člověk taky něco umí. Kromě vaření má taky slušný ánung o podnikání a dokáže najít a trefně pojmenovat jádro pudla. Palec nahoru pro Zdeňka a nějaký Gordon z Anglie je mi ukradený, do tamějších hospod nehodim, zájímá mě, co se vaří tady:) (12.09.2011)

Kupodivu dost zajímavý a zábavný pořad. Z. Pohlreich nejde pro nějakou vulgaritu daleko a jeho způsob jednání s lidmi je možná až příliš přímý (pro někoho snad na hranici urážlivosti), ale na druhou stranu říká co si myslí a hlavně - to co říká má hlavu a patu. "Ano, šéfe!" dokazuje, že tam kde je dobrá vůle a ochota přijmout dobrou radu je možné něco změnit k lepšímu, ale také že pokud si externího poradce (byť sebelepšího) pozve podnikatelský diletant nebo člověk bez zájmu věnovat se své firmě naplno, jedná se o akt zoufalství a ztrátu času pro všechny zůčastněné. 16.4. 2009 jenom dodám, že tlachy o tom, jak má tento pořad "bavit zdeptanými kuchtíky" jsou jenom zbytečným plácáním. Pohlreich sice občas mluví jako dlaždič, ale kuchaře nikdy neuráží ani se na ně nevytahuje (jeho údajná namachrovanost - další žvást), naopak má schopnost získávat lidi na svou stranu a v zatím asi šesti pokračováních pořadu se mu to také daří. 4. 11. 2011 - Po shlédnutí dalších sérií a zejména pod dojmem z té aktuální musím korigovat jak tu předchozí (více než 2 roky starou) větu, tak svůj názor na celý pořad. Pan Pohlreich se - patrně v zájmu vyšší sledovanosti a svojí popularity - začíná chovat způsobem, který mu někteří neprávem vyčítali již dříve (viz výše). Bez ohledu na odbornou nezpůsobilost některých aktérů, to co předvedl například v Rybárně v Pardubicích (ale nejen tam) silně zavánělo cílenou provokací, mající za cíl dohnat personál restaurace k co možná "nejefektnější" reakci, za kterou je poté dotyčný(ná) vyplísněn(a) majitelem, který ve své snaze získat kýženou nálepku neváhá chovat se k "šéfovi" s trapnou servilitou. Jak je vidět ze závěrů pořadu, nejedna podobná situace vyústila v personální změny a těžko říci, zda a kdo na nich vydělal. V poslední sérii si stravovací zařízení navštívená "šéfem" většinou nejlepší reklamu neudělala - až na pár výjimek právě naopak. U mne je to zatím už jen na tři *, šéfe, a jestli to takhle půjde dál, tak to vaše "rychlý, sexy a čistý" vaření bude mít možná tu neustále omílanou (a přesto nicneříkající) "ideu", ale začne zavánět odérem dobrot úplně jiného pána z konkurenční televize... (13.03.2009)

Zdeněk Pohlreich je frajer a rád se dívám na jeho pořady. Líbí se mi, že to nebylo jen o vaření, ale hlavně dal každé hospodě – restauraci – motorestu kde si ho pozvali pořádně do těla. Protože u některých dílů mi bylo až na zvracení, když jsem viděl, v jakém bordelu někdo může vařit, nebo jaké dělá blafy. Pro sprosté slovo on nešel nikdy daleko, ale je super, že jim kritiku řekne pěkně do očí a ne, že bude jen pomlouvat za rohem do kamery… (24.11.2018)