Ano, šéfe!

Abych se přiznal, je pro mě Ano, šéfe! zjevením. V českém polistopadovém mediálním provozu nenacházím lepší televizní pořad. Zdeněk Pohlreich je nejprohnanější intrikán ze všech a celej svět řídí z tajný základny na odvrácený straně Měsíce. Casey Ryback is dead. ____ Nejzajímavější je na pořadu Zdeňka Pohlreicha způsob, s jakým demaskuje dlouhodobou obtíž české filmové publicistiky a komentaristiky, kterou je pobuřujícně odbytá stylistika. Ledabylý způsob cílevědomého výběru a uspořádání jazykových prostředků v psaném projevu i způsob jeho výstavby činí z nejednoho textu odvar z prázdných makovic, jaký kapával z publicistických cumlů v éře domácího žurnalismu za absolutismu bachovského. Převážná většina škrabalů jazykové nuance promýšlet nemíní. Bohatě vystačí s floskulemi (neschopnost věc podrobněji analyzovat - je to zajímavé, úsměvné, kultovní; nebo malou slovní zásobu ve vlastní mateřštině - casting, brífink), jídelními metaforami (tvůrci servírují, žánrová jednohubka, labužnická podívaná, dojem z kočičko-pejskovského dortu), klišé a vžitými frázemi (než se film dovleče ke konci, postavy ožívající v barvitých reáliích, posunout tachometr na vyšší obrátky, laciný kulisy a minimální rozpočet, režisér mě opět srazil na kolena) a maloměšťáckým humorem (tělo postavy působí jako repelent sexuálního apetytu; arogantní macho s citlivostí elektrické sbíječky). Proti nim stojí jazykový purifikátor Zdeněk Pohlreich, kterému tento stav nedal spát: „Hlavně, že tady máme jukebox, ale není tu struhadlo na brambory.“, „Pánové, tímhle tempem byste mohli dělat tak maximálně svačináře v hladomorně.“, „No, to je dost, že ses konečně voholil, si byl zarostlej, jak rezervní Kristus.“ Národní buditel Zdeněk Pohlreich pokračuje tam, kde před dvě sta lety skončil Jungmann s Dobrovským – čistí, brousí, apologetizuje. Dává rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině. (18.01.2010)

Překvapivě hodně kvalitní a zajímavý pořad, asi nejzajímavější co kdy Prima měla. To ale není dvakrát těžké, když se člověk koukne na ty další zrůdnosti co Prima vysílá. Originál sice neznám, ale tenhle pohled do českých restauracích mě po pár dílech zatím hodně baví, Zdeněk Pohlreich hláškuje a s vedením restaurací se fakt nepáře. Jistě pár chybiček by se našlo, ale i tak je to na Primu nadlidský výkon a mně ta hodinka vždycky příjemně uteče. Snad to vydrží. (22.03.2009)

Všechny umělotiny a dochucovadla letěly oknem zhruba po třetím dílu. Jen ten ketšap jsem zazdil hluboko v lednici, Zdendo. Ostatně stejně jako ty, když se nikdo nedívá, malinko do tataráčku. Pořad jako takový je ok, to i přes někdy neskutečný ignoranty v restauratérství, kteří skončili se svářením a i tam si tvrdošíjně svěrák obkládali broskví, ovšem mezi řádky se skrývá gastroporno!!! (08.12.2011)

Übervlasatý bonviván nás přišel naučit strkat řízek doprostřed bramborovýho salátu. Odpad za 3D gastronomii. Já fakt nehodlám při žranici dumat, jak kuchtít postavil takovou úhlednou pyramidku. Přílohu pěkně vedle prosím, sečvachtám si s masem sám a dle mé chuti. Kromě jiného nám ceckatý strýc ukazuje, že čistota nemusí být v českých restauračních zařízeních na vysoké úrovni. Odpad Zdeněčku, sereš to i poctivým, kromě toho nechci vědět, jak to v kuchyni mý oblíbený špeluňky vypadá, spoléhám na kontroly z hygieny. K princeznám a hospodám se nečuchá. Ale to jsou zástupný důvody. Představa, že někde zařezávám jako kuchař nebo jídlodej, a vleze mi tam namyšlenej truhlik, kterej do mě začne prudit, a já nemůžu, NEMŮŽU říct kam by asi tak měl jít, protože můj milovaný vykořisťovatel si chce v bedně udělat reklamu, je ukrutná. Prostě libovolný výběr - buď před národem za blbečka či dobytka, nebo si hledej jinej džob. Zvláštní. (11.04.2012)

Mile nekompromisní show, která se nutně neschovává za veseloučký televizní odér, ani nemá potřebu se ve finále někomu omlouvat. Zda občas nedošlo k zinscenování není podstatné, jelikož se zpětně zdá, že pořad s českou gastronomickou scénou vážně pohnul. Navíc je atraktivně natočen, skvěle ohudebněn (!) a solidně prohláškován. Zdeněk Pohlreich je řízek. "Vy nevidíte, že máte v kuchyni pneumatiky?" P. S. Každý, komu vadí v první řadě vulgarita a kritika, patrně nepochopil podstatu pořadu, kterou je pokus o nápravu ŠPATNĚ fungujících, případně nefungujících podniků. Ostatně pokud mi hospoda vynáší a má dobrou pověst, patrně ji nepřihlásím do pořadu Ano, šéfe. Co se týká vulgarity - nic pro citlivky a snoby svázaný etiketou. Pohlreich přiznává, že v každý kuchyni prostě mluví jako ve svý vlastní a všichni zainteresovaní by měli poslouchat, CO říká - nikoliv JAK to říká. Řekněme si na rovinu, že hospodská mluva je kuchařům často vlastní a jelikož má Pohlreich dostatek inteligence, charisma a zkušeností kuchařských i podnikatelských, stává se jeho mluva spíše oblíbeným trademarkem, než jakoukoliv překážkou. Btw, je zajímavý pozorovat, kolika lidem je proti srsti zaměstnanecká posloupnost a profesionalita. Věčně ublíženej a netahavej zaměstnanec je totiž mnohem větší problém, než sebesprostější slovo. (31.12.2012)