Je to i můj život

Je smutný film a SMUTNÝ FILM. Toto je ten druhý, ten, ktorý z vás vytrasie dušu a dva litre sĺz, zvlášť ak ste nežného pohlavia. Bolo by naivné si myslieť, že vďaka slzám partnerky sa jej ľahšie dostanete pod sukničku. Ja som po záverečných titulkoch dostal iba vynadané a zaknihoval som aj manželkin pamätný výrok: "Ja už, ja už...(počkať. utiera si slzy), ja už s tebou nikdy nebudem pozerať smutné filmy". Mimochodom ja som z toho chytil záchvat smiechu, čo ju ešte viac vytočilo... Takže tak som dobačoval. Chcete si poplakať? Tento film ja skvelá voľba. 80%. (06.05.2012)

Velice zajímavý námět podle stejnojmenné knižní předlohy se sympatickou a dobře hrající Abigail Breslin. Bohužel scénář a ztvárnění zas až tak zajímavý jak na první pohled vypadá není a už od první třetiny se tu děj místy neuvěřitelně vleče. Postavy nejsou ani více vykresleny a tudíž mi bylo jedno co cítí a emoce z tohoto snímku se tudíž ani nestačily projevit. [5/10] (31.10.2009)

Hned po zhodnocení jsem mrkla na filmografii Nicka Cassavetese a musela jsem se pousmát, z tříhvězdičkových hodnocení mi u něj roste pěkný panelák bez výklenku :-) Je to prostě ryze průměrný režisér a tento film se v jeho filmografii nijak nevymyká. Bavila mě jen Joan Cusack a linie u soudu, zbytek byla klasická hra na city, která na moje slzné kanálky vůbec nezapůsobila. (14.05.2014)

Popravdě ani nevím, co k tomu napsat. Silné, smutné, ale pěkně odvyprávěné. Díky Cassavetesovi ve filmu narazíte jen na minimum kýčů, což je u těchto snímků docela ojedinělé. No herci super, hudba super, scénář mohl být ještě o chlup lepší, ale taky to není žadná katastrofa, takže když opomenu, že jsem po dlouhém emocionálním nátlaku stejně nakonec podlehl a u zavěrečného projevu u jezera uronil asi 1 slzu (no možná i 2 slzy), tak není moc co řešit a moje hodnocení jsou 4 velmi silné hvězdičky. (28.01.2010)

ZLO. Od první až do poslední scény. Zlo v kombinaci s nesnesitelnou nudou, “okrášlené” umírajícím děckem, které kdesi mezi zvracením a krvácením, chrlí moudra o životě a smrti. Ale režisérovi to bylo viditelně málo. Bylo totiž nutné zapojit ještě dalšího malého člověka (čti infans), který se ve svých 11 letech rozhodne vzít osud pevně do vlastních rukou (ehm), díky čemuž se rozvíjí strhující rodinné drama, plné plytkých (n)emocí, špatných hereckých výkonů (bylo to opravdu nutné, Alecku?) a dokonale načasovaných frází, nad nimiž se jistě zapotil nejeden americký tvůrce. 109 minut, které jsem mohla využít třeba k upřenému hledění na prázdnou zeď - jaká škoda. (10.03.2010)