Je to i můj život

Umírání patří mezi strašně vděčná témata. Nikdy nic nezkazíte tím, když natočíte prvoplánově vydírající film, protože na divákovy slzné kanálky to tak zaútočí, že se budou bát cokoliv kritizovat. Pak tedy nehrozí, že by tenhle druh filmu obdržel nízké hodnocení..Takhle takové filmy prostě fungují, ať si to někdo přizná nebo ne...Já se většinou nechávám ráda citově vydírat, ale tady mi připadalo, že filmu chyběla kapka střídmosti. Ono už to, že se jedná o umírající dítě je dost strašné, ale aby toho nebylo málo, autoři museli přidat lásku mezi dvěma umírajícími, soudkyni, které zemřela dcera a právníka, jemuž vůbec nejde o peníze(nemluvě o tom scénáristickém klišé "Jsem ráda,že jsem nemocná,jinak bych nepotkala Tebe",brr).. Navíc byl celý ten soud přitažený za vlasy. Nejsem žádný kritik, který hledá ve všem chyby, ale mě to tady prostě bilo do očí, bohužel. Samotné téma mě ale i přesto dojalo a ke konci jsem měla co dělat, abych se nerozbrečela. Téma mi tedy nevadí, co na tom, že je neustále omílané dokola, spíše mě moc nebralo zpracování. A Cameron Diaz bytostně nesnáším, ale trpící matku zahrála dobře. (08.06.2012)

Naprosto uplakaný film, sice jsem tak nějak tuto pointu čekala, ale to nevadí. Docela těm sourozencům závidím jejich vztah, tak pěkný ho já a moje sestra mít nikdy nebudeme, ale možná je to vygenerováno nemocí, kdyby nepropukla, nebyli by všichni k sobě třeba tak hodní... kdo ví. Ale nastaly chvíli, které mě moc nebavily - třeba vztah dvou nemocných, prostě už jsem čekala, kdy smrtka zaťuká. Tak nějak jsem si ke konci filmu říkala: "Tak už umři." A když se tak stalo, ani jsem neplakala, smutnější mi přišly jiné věci. Takové slabší 4*. (23.01.2011)

ZLO. Od první až do poslední scény. Zlo v kombinaci s nesnesitelnou nudou, “okrášlené” umírajícím děckem, které kdesi mezi zvracením a krvácením, chrlí moudra o životě a smrti. Ale režisérovi to bylo viditelně málo. Bylo totiž nutné zapojit ještě dalšího malého člověka (čti infans), který se ve svých 11 letech rozhodne vzít osud pevně do vlastních rukou (ehm), díky čemuž se rozvíjí strhující rodinné drama, plné plytkých (n)emocí, špatných hereckých výkonů (bylo to opravdu nutné, Alecku?) a dokonale načasovaných frází, nad nimiž se jistě zapotil nejeden americký tvůrce. 109 minut, které jsem mohla využít třeba k upřenému hledění na prázdnou zeď - jaká škoda. (10.03.2010)

Snímek, který tak neskutečným způsobem tlačí na pilu, až je to nemocné. Aby bylo jasno, já jsem rád filmem citově vydírán, ale každý má svou míru. Námět je skvělý, herecky příjemné a sympatické, hudebně přesné, začátek vynikající. Musí ale každá vedlejší postava mít takové hrubé problémy? Nestačila by přímá konfrontace dcery s matkou? Myslím, že bohatě. Trocha střídmosti by snímku náramně prospěla. Soudkyni nemusela umřít dcera, Baldwin se nemusel třepat na podlaze a ve výsledku ona pointa kazí celkový dojem. Všichni jsou zde totiž ti dobří a celá zápletka vlastně pozbývá veškerého smyslu. Oceňuji propletení voice-overů a vůbec celého nápadu, ale když ono je to tak hnusně podbízivé, až to není hezké...[Přesná stopáž: 109 min] (31.10.2010)

Mohlo to sklouznout k sladkobolnému vymáhání emocí, ale autoři se ubránili. Příběh je vyprávěn chytře, odkrývá tajemství jak postav tak děje v přesně vypočtených okamžicích, čímž udržují napětí i citovou připoutanost k vyprávění. V základu jde o velmi originální nápad, kdy si rodiče pořídí další dítě vlastně na náhradní díly pro nemocného sourozence v domění, že city mohou jít stranou. Právě v nich však nakonec utonou. Velice pomohly dětské herecké výkony. (06.03.2010)