Reklama

Reklama

Přijímáme lásku, kterou si podle nás zasloužíme. Americký film o prvním milostném opojení. Patnáctiletý Charlie je velmi přemýšlivý, zakřiknutý a citlivý mladík, který to na střední škole, kde ho ostatní mají za podivína, nemá vůbec jednoduché; je to klasický případ „jiného" dítěte, které na sebe v podobných kolektivech vždy přitahuje posměch a šikanu. Šikaně se Charlie ubrání, posměchu si až tak nevšímá, trápí ho ovšem pocit samoty a cítí silnou potřebu začlenit se mezi ostatní „normálnější" spolužáky. Jenomže to není tak jednoduché. Charlie totiž na jednu stranu svět kolem sebe nechápe, což mu brání navazovat přirozené vztahy, na druhou stranu ho chápe až příliš dobře a začleňování do něj se bojí. Zůstává tedy v roli jakéhosi pozorovatele, „toho, kdo stojí v koutě", zkoumá sám sebe i lidi kolem a píše o svých drobných poznáních, radostech i strastech dlouhé dopisy neznámému příteli, zřejmě psychologovi... Těmito slovy uvádí pražské nakladatelství Slovart román Ten, kdo stojí v koutě amerického autora Stephena Chboskyho (nar. 1970), který napsal, ještě než mu bylo třicet let. Charlieho příběh se odehrává v autorově rodném Pittsburghu a je víc než pravděpodobné, že obsahuje řadu autobiografických rysů. Chbosky se uplatnil v Hollywoodu jako scenárista (např. postkatastrofický seriál Jericho), a to mu pomohlo při realizaci filmové verze jeho románové prvotiny. Snímek Ten, kdo stojí v koutě (2012) byl velmi dobře přijat diváky i odbornou kritikou. Mezi nejvýznamnější ocenění, jež film získal, patří Cena Independent Spirit Award za nejlepší první film. Jednoznačnou pochvalu si vysloužili mladí herečtí představitelé Logan Lerman (Charlie), Ezra Miller (Patrick) a Emma Watsonová (Samantha). V rolích dospělých, přestože jsou svým rozsahem vesměs minimální, se objevuje řada známých herců – Paul Rudd (učitel angličtiny), Dylan McDermott (Charlieho otec), Melanie Lynskeyová (teta Helen) a Joan Cusacková (psycholožka). (Česká televize)

(více)

Videa (30)

Trailer 1

Recenze (1 088)

Bluntman 

všechny recenze uživatele

THE PERKS OF BEING A WALLFLOWER je diletantsky odvyprávěným midcultem, který zároveň odhaluje vyčerpanost poetiky indie filmů. Předchozí hodnotící věta byla určena pro všechny, které zajímá názor, ale pokud se chce někdo dozvědět i důvody, musí číst dál. Na následujících řádcích budu vycházet z několika východisek, z nichž hlavní je neoformalistická, poetologická a ideologická kritika. Tři vyjmenované přístupy spolu úzce souvisí, protože debut Stephena Chboskyho vše podřizuje zastřešujícími principu "výlučnosti": adaptace knihy se vymezuje vůči teenagerovským mainstreamovým romancím svou indie poetikou; ústřední hrdina je outsider, který vyčnívá i díky omezení narace právě na jeho postavu; společným tématem je hledání místa ve světě na prahu dospělosti, když přichází nezbytné začleňování se._____ Narace se sice na první pohled sestává z vzájemně propojených scén, mezi nimiž jsou příčinně-následné vztahy, ale ve skutečnosti jde o izolované segmenty, kdy by se vždy z trojice po sobě jdoucích mohl jeden vyjmout a ničemu by to neuškodilo. Členění vyprávění do jednotlivých aktů je určeno prozrazením nějakého traumatu, což má ale za následek vykonstruovanost už tak velmi problematicky soudržného celku. Od teorie ke konkrétním příkladům: running-gag s pitím je vystavěn jenom proto, aby se postava A o postavě B dozvěděla "tajemství" (= gay); sbližování mezi A a C má vést k odhalení "minulosti" C (ve skutečnosti slouží pouze k retardaci vývoje zápletky, aby se ti pomalejší dozvěděli o minulosti A až v závěrečném jakože překvapivém twistu)... Překvapivá zjištění by mohla vést ke konfliktům, jež by posouvaly scény dál a jež by podněcovaly divákovu kognitivní aktivitu (kognice: co dělá divák s filmem, tj. rekonstruování zápletky, vytváření hypotéz, např.: sbalí ňouma nymfu, nebo skončí ten hipster s tou hipísačkou?). S výjimkou jednoho jediného (!) případu, bez kterého by jinak mohly naběhnout závěrečné titulky po necelé hodině, se tak ale nestane. Vykonstruovanost případu (intelektuálně a sociálně nejapné rozhodnutí při hraní flašky) ale prozrazuje hodně o strategii celého díla. Volba konkrétních stylistických prostředků ve velké míře napomáhá bezkonfliktnosti, která se jenom tváří, že je vyjádřením jedné generace, obecně sdílených pocitů během dospívání apod.(Nebo jsem si aspoň nevšiml, že v České republice existuje stejný středoškolský kastovní systém s jasně hierarchizovanými vztahy, jaký je ve Spojených státech. Zároveň chápu, že pro lidi, jimž paní sahala v dětství na pindíka nebo klátili sportovní školní star to bude generační záležitost, jež konvenuje s jejich životními zkušenostmi.) Zasazení "dění" do 90. let 20. století má za následek nostalgizaci etapy, následkem čehož se otupuje kritické myšlení na úkor sluníčkové nálady. Soundtrack tvoří písně, jejichž text je vzhledem k usouvztažnění s konkrétními scénami pochopitelný i pro skoro ohluchlého orantguna, nerealisticky motivované svícení zalívá postavy světlem či na ně vrhá stíny, aby významy hluboké jako peněženka týden před výplatou "dešifroval" i Dan Brown._____ Mňo a ta zpropadená indie poetika, kvůli které všichni ochají, jak jde o kulturně i žánrově odlišný filmeček. (Jen doufám, že nebude ochat Karel Och, ačkoliv tohle by na karlovarském festivalu plnilo sály a taková Agáta Hanychová by se s Hermionou asi jako jediná na celém světě mohla identifikovat.) Přitom konec není otevřený, a tak netíhne k nedorečešnostem a zámlkám, a dodržují se mainstreamové normy: stereotypizace postav (studenti, kteří jsou in - sportovci, roztleskávačky; ti, kteří jsou out - naši "hrdinové"; chápající učitel, který má vždy dobrou radu a pseudomoudro na jazyku), bagatelizace fikčního světa, středněproudost (skončit Charlie se Samem, poruší se "povinné" ustanovení heterosexuálního páru, ale... dvěma pasivům by to asi moc neklapalo.). Do indie poetiky "jsem zrůdička a jsem na svou jinakost hrdý/hrdá" se ničím nepřispívá. Vzhledem k tomu, že na festivalové scéně se každým rokem minimálně od začátku nového tisíciletí objeví pár takových titulů, poetika se vyčerpala a sledování takových děl se stalo značně automatizovaným, ubíjejicím. _____ A pak je tu to téma: banda spratků pronáší rádobyvzletná pseudofilozofická klišé, film chce zpracovávat těžká témata, ale jednak zůstává na povrchu, jednak svými formálními strategiemi a žánrovými konvencemi vše nepříjemné zahlazuje. Do piči to jde celé ve chvíli, kdy se diletantsky odvyprávěný, stylisticky otupující a žánrově konvenčí počin začne pozérsky tvářit, že je fakt hlubokej jak vagína Pamely Andersonové. Hlavní trio jsou pohlední, společensky zajištění lidé, jimž jejich outsiderství nejde věřit, a jejich problémy se vlastně ani nemají řešit, páč hlavní jsou příjemné pocity po zhlédnutí. THE PERKS OF BEING A WALLFLOWER: crowd-pleaser, u kterého jsou pozitivní ohlasy dány tím, o jak miloučný a příjemňoučký filmeček o znásilnění, zneužívání, šikaně apod. jde. Přesto ale spatřuji na celém tom nepodarku jediné pozitivum: Ema Watsonová se chtěla vymanit ze své herecké škatulky Hermiony, a tak se z ní stala Hemeroida. Obávám se ale, že jí zfetovanou klisničku neuvěří ani Harry Potter, který si na divadle s koněmi docela rozumí. P.S. Ačkoliv většina nejspíš hodnotí na základě dojmu a ne prokazatelných kvalit (vyprávění, styl, zpracování tématu, práce s žánrovými konvencemi, výjimečnost v rámci poetické tradice - celkově míra ozvláštnění, jakou může dílo dosáhnout), pokusím se o objektivitu a zvedám na jednu hvězdičku za herecký výkon Ezry Millera. Jinak mě nepřekvapuje, že na místo protiargumentace se zastánci zmůžou leda na neférovou "argumentaci" ad hominem. () (méně) (více)

emma53 

všechny recenze uživatele

Osobně jsem čekala trochu víc muziky, jinak opravdu vkusně zrežírovanej teen film a po dlouhý době konečně bez explicitních scén a hlášek. Pro náctileté asi stopro film roku, ale u mě se to přece jen trochu minulo účinkem. Možná jsem nebyla zrovna v tom správném šestnáctiletém rozpoložení, ale závěrečnej monolog neměl fakt chybu. 75% ()

Reklama

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

To Oliver Tate byl aspoň vtipný, uměl lépe vystihnout dobu středoškolských lásek a uměl vyprávět, jak rafinovaně tak přímočaře. Oproti tomu "Perks" nabízí jen obnošený huňatý svetr pro začínající hipstery. Ale ať nejsem jenom kousavý, tak celkové poselství, že za všechno si vlastně můžeme sami a všechno je to jenom v našich hlavách, je vlastně v podstatě fajn, jen by to nesmělo být jediné, co si člověk z filmu odnese. PS: Ale za Bluntmanovu reakci to asi stálo natočit, škoda, že tak hysterický nebyl i ten film. :) ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Mě obecně přijde divný, když někdo kdo je looser se líbá s emičkou a já frajer největší se na to koukám a nic. To není situace, která mě zcela naplňuje spokojeností a štěstí. Jasně na každej film ve kterým hraje nebo bude hrát Emička se kouknu, ale hodl se asi bude stávat, že krom Emičky se mě ne všechno bude až tak líbit. Jako třeba tady, néééé takhle si střední fakt nepamatuju, možná tam byl jednou za 20 minut nějaký dvouminutový záblesk, ale jinak je tohle klasická mnohokrát ohraná deska, která přehráva stále stejný tón. ()

Wade Wright

všechny recenze uživatele

Na tento film se mi těžko kouká objektivně, přeci jenom je mi 16, miluju punk a new wave, vyrůstám na Hughesovích teen dramatech a tyhle příběhy ze střední mi jsou prostě vždycky víc sympatičtější než jiné žánry. A to je asi tak všechno. Tenhle film ačkoli mi to trhá srdce, není filmem (moji vrstevníci - "sorry jako"). Vím o knížce a o jejím stylu vyprávění, ale to nic nemění na tom, že v tomhle filmu jakoby nefungoval nějaký narativ a všechno jsou jen rozuteklé postavy, které konají nahodilé eskapády, které jsou ještě mnohokrát off the character (Ano Charlie je velice stydlivý kluk, ale ve filmu sahá na kozy dvěma holkám, jedna je i Ema Watson, a polonahý tancuje Rocky Horror Picture show) a závěrečná pointa není pointou, protože přijde out off nowhere tak jako skoro všechno tady. Chápu že vám to, ale při hudbě Davida Bowieho unikne. Jako nějaký nezůčastběný portrét dnešní mládeže to taky nemůžu brát, protože je to prostě nereálný :D nezbývá mi tedy nic jiného než to brát jako nějaký cool factor pro puberťáky a nepřemýšlet nad tím, v tom momentě a v jednotlivostech, to pak možná začne fungovat. ()

Galerie (84)

Zajímavosti (28)

  • Když projíždějí Sam (Emma Watson), Charlie (Logan Lerman) a Patrick (Ezra Miller) tunelem, z rádia zní skladba, na jejiž název nemohou přijít. Na konci filmu dává Sam Charliemu kazetu se slovy, že přišla na to, jak se skladba z tunelu jmenuje. Jde o skladbu "Heroes" od Davida Bowieho. (Cliff Booth)
  • V hodině angličtiny se učitel Anderson (Paul Rudd) ptá, z díla jakého autora se užívá termín "cliffhanger", kde postava na konci jednoho dílu visí ze skály. Ve filmu zazní odpověď Charles Dickens, ale ve skutečnosti to byl román "Pár modrých očí" od Thomase Hardyho. (JayZak)

Související novinky

Zemřel zpěvák a herec David Bowie

Zemřel zpěvák a herec David Bowie

11.01.2016

Nikola Tesla z Dokonalého triku, Pilát Pontský z Posledního pokušení Krista nebo Thomas Jerome Newton z Muže, který spadl na Zemi. Včera nás v 69 letech opustil legendární zpěvák David Bowie a… (více)

Emma Watson nepřítelem státu

Emma Watson nepřítelem státu

26.06.2015

„Hermiona" pokračuje v zajímavých kariérních rozhodnutích. V minulých letech zkusila Charlieho malá tajemství nebo Aronofskyho Noema, v nejbližší době ji pak uvidíme s psychologickém thrilleru… (více)

Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz

Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz

06.01.2013

Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)

Reklama

Reklama