Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Harold Lloyd přjíždí do velkoměsta s ambicemi stát se někým, aby získal ruku svojí dívky. Stane se však pouhým prodavačem a když mu hrozí vyhazov, rozhodne se udělat obchodu nečekanou reklamu - nechá svého přítele vylézt na vrchol mrakodrapu. Protože má ale jeho přítel problémy s policií, rozhodne se první patro vylézt sám s tím, že v dalším patře se nenápadně vymění za svého přítele. Kam až bude muset Harold vylézt? (Rosana)

(více)

Recenze (103)

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Dnes již legendární němý film, který se stal známým převážně díky neuvěřitelným kaskaderským výkonům Harolda Lloyda, které korunuje slavná závěrečná scéna s hodinami, která byla x krát citována v jiných filmech. Příběh mi však už tak zajímavý nepřišel a byla zde spousta scén, která mě spíše nudila. Z němé éry si raději dám cokoliv od Chaplina nebo Keatona. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Mladý muži, uvědomujete si, že byste mohl spadnout a zranit se?“ O patro výš je velmi nápaditá komedie a naladil jsem se na ni vlastně hned na začátku díky úvodní hře s diváckým očekáváním (oprátka). Bavily mě fígle s kabáty, využívání prostředků pro dostání se do práce, mizení oběda či snahy o odlákání policajta, ovšem nejvtipnější pasáž se jednoznačně odehrávala v obchodním domě (nepozorované proklouznutí přes vrátnici spolu s plížením se, triky na obsluhování neodbytného davu zákaznic nebo hraní si na ředitele). A pak je tu samozřejmě vrchol filmu v podobě lezení s mnoha různorodými překážkami, přičemž humorná stránka jako taková už příliš nedominuje (krom kamaráda oznamujícího nepříjemný aktuální stav) a do popředí se dostávají spíše fyzické schopnosti Harolda Lloyda, samozřejmě s pomocí nějakých těch triků, a paradoxně bych možná ocenil tuhle část filmu o něco kratší. Tak či tak, na slabších 5* to v mých očích ještě stačí. „Během týdne byly určité dny, kdy si mohla být jistá, že od něho dostane dopis. Byly to pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle.“ ()

Reklama

HAL 

všechny recenze uživatele

90 let stará 70ti minutová němá groteska, která z největší míry stojí na scéně s lezením po zdi mrakodrapu? A mezi nejlepšími komediemi všech dob? Zcela jednoznačně - protože Harold Lloyd tu prokázal tak velký cit pro fyzický, přitom ale velmi milý humor, že je těžké s ním nesoucítit a nefandit mu... a zároveň díky ve své době unikátně invenční režii a komponování záběrů berou jeho eskapády dech i po bezmála století. Už proto že je každému jasné že v dnešní době by se to na plátně hemžilo digitálními efekty... kdežto tehdy do toho všichni šli natvrdo, bez zeleného plátna a digitálně odmazaných provazů. 9/10 ()

FIBO 

všechny recenze uživatele

Zhasněte světla, sedněte si do křesla a nechte se nést filmem. Člověk by nevěřil, jak film z počátků kinematografie dokáže diváka i v dnešních časech doslova rozbít. Nadčasový film, který dokáže i dnešního diváka dostat, pobavit a zejména - dokážete se vžít do děje a co hlavně - mít strach o život herce, což dnešní kinematografie nabídnout nedokáže. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Jako kluci jsme se přeli, zda je lepší On na věžáku nebo Frigo na mašině. Bylo to asi tak nerozhodně. Do dnešní doby prošel "filmový gag" sice mnoha proměnami, ale žádná nedosáhla účinku jeho původního pojetí: dokonalého skloubení nápadu a provedení. Scéna se zavazadly (celá sekvence odjezdu), kabáty apod., a samozřejmě další keatonovské a chaplinovské nemají v pozdějších komediích a veselohrách obdoby. Myslím, že je to důvod, proč se k těmto "primitivním" filmům stále vracíme ()

Galerie (32)

Zajímavosti (19)

  • Americký filmový historik Jeffrey Vance v roce 2006 odhalil, že Harold Lloyd byl mezi léty 1921-1927 dublován Robertem A. Goldenem. Golden byl však vždy uváděn jako asistent režie. Podle Vance dubloval Golden Lloyda např. ve scéně, kdy Harold tančí na římse, když mu do nohavice vlezla myš. (Kulmon)
  • Během proslulé scény s věžními hodinami není Harold Lloyd tak daleko od země, jak se ve filmu jeví. Stavba, na kterou leze, byla vlastně padělkem zdi, vybudovaným na střeše skutečného mrakodrapu a obratně vyfotografovaným, aby diváka udržoval v přeludu. (Kulmon)

Reklama

Reklama