O patro výš

Viděl jsem už několikrát, ovšem teprve tuhle reprízu asi největší klasiky s Ním, jsem si stoprocentně užil. Zejména díky tomu, že má fobie z výšek konečně eskalovala na maximum a já už nevyjdu ani na terasu našeho jednopodlažního domu. Zpočátku jen mile vtipná a klasicky ztřeštěná komedie se v okamžiku Lloydova vynuceného rozhodnutí ztéci budovu zvíci 12 pater mění v adrenalinovou jízdu, při níž jsem často zavíral oči a otvíral ústa v naději, že popadnu dech. Snímek starší 90 let nakopává svým precizním zpracováním zadnici mnoha současným pokusům o akční thriller. Tady není co řešit. Pět neotřesitelných hvězd. (02.05.2015)

Už ani tie grotesky nie sú ako kedysi. Alebo že by sme my neboli ako kedysi? To skôr. Bol som zvedavý, akým dojmom na mňa zapôsobí tento známy film Harolda LLoyda, nakrútený pred takmer storočím a videný pred polovicou tej doby. Na úvod som musel stiahnuť jednu hviezdičku. Toto naozaj nie je špičkové dielo, nech akokoľvek beriem do úvahy dobu nakrútenia. Gagy sú pomerne jednoducho vystavané a neohromia. Zasmiať sa dalo viackrát, ale už to nebol ten mladícky hurónsky smiech, skôr chápavý úsmev. Ale vynaliezavosť pri lezení na budovu som oceňoval aj teraz. Celkovo je to neprehliadnuteľný, mimoriadny film, ktorý aj dnes dokáže pobaviť vnímavého a tolerantného diváka. (19.02.2018)

Film, co přesahuje meze pouhé grotesky. Je to spíš fascinující dokument o tom, co všechno je člověk schopen udělat pro legraci. Jistě - filmu se dá vytknout, že důležitý je jen ten bravurní výkon na konci a začátek je takové natahování, aby to dohromady dalo celovečerní film. Přesto hodnotím naplno, protože to co na konci přijde už není jen tak nějaká zábava. Je to přímo jakýsi manifest grotesky. Lloyd, co visí za ručičky hodin je obraz neméně výrazný nebo vzrušující než kočárek padající z oděsského schodiště nebo ruka s nožem odhrnující závěs sprchy. Harold natáčel všechny scény tak, jak jsou vidět - bez záchrané sítě, bez falešných zadních kulis. A právě proto je to dodnes sugestivní film (viz zdejší hodnocení) o hranicích lidských možností a jejich překonávání. (02.08.2012)

Již to zde bylo stokrát řečeno - první dvě třetiny filmu jsou vlastně standardní groteskní taškařicí, záměny, omyly, pády a kopy do zadnice. Závěrečný výstup na mrakodrap mi ale hned několikrát nepříjemně sevřel žaludek, což jsem u 90 let starého filmu rozhodně nečekal. Mým oblíbencem sice stejně zůstává Buster Keaton, ale ... klobou dolů, Harolde. (07.12.2010)

Dnes již legendární němý film, který se stal známým převážně díky neuvěřitelným kaskaderským výkonům Harolda Lloyda, které korunuje slavná závěrečná scéna s hodinami, která byla x krát citována v jiných filmech. Příběh mi však už tak zajímavý nepřišel a byla zde spousta scén, která mě spíše nudila. Z němé éry si raději dám cokoliv od Chaplina nebo Keatona. (03.01.2013)