O patro výš

"Tak co myslíte, mladý muži? Přeci jenom bych si vzala jen na ukázku z té první látky." - "Wie bitte???" Chudák Harold pak dostal infarkt a šel zase o dům dál. A pak už to všichni známe, pověsil se na rafičku od hodin a kapitola z dějin filmu byla zanesena pevně do základů tohoto nesmrtelného umění. Nesmrtelný mladý Američan s brýlemi a slamáčkem má to štěstí, že je esencí mládí a to je neměnné, a proto i Lloydovky zůstávají stejně atraktivní dnes jako i tehdy. Neb dívky obdarovávat a míti uplatnění v životě je stálý světa bol a je nutné za něj bojovat. Při závěrečném šplhu samozřejmě napětím ani nedýchám, nehty okousané až na kost, tak moc je to přesvědčivé. "I'll be right back - Soon as I ditch the cop." (20.05.2012)

Film, co přesahuje meze pouhé grotesky. Je to spíš fascinující dokument o tom, co všechno je člověk schopen udělat pro legraci. Jistě - filmu se dá vytknout, že důležitý je jen ten bravurní výkon na konci a začátek je takové natahování, aby to dohromady dalo celovečerní film. Přesto hodnotím naplno, protože to co na konci přijde už není jen tak nějaká zábava. Je to přímo jakýsi manifest grotesky. Lloyd, co visí za ručičky hodin je obraz neméně výrazný nebo vzrušující než kočárek padající z oděsského schodiště nebo ruka s nožem odhrnující závěs sprchy. Harold natáčel všechny scény tak, jak jsou vidět - bez záchrané sítě, bez falešných zadních kulis. A právě proto je to dodnes sugestivní film (viz zdejší hodnocení) o hranicích lidských možností a jejich překonávání. (02.08.2012)

90 let stará 70ti minutová němá groteska, která z největší míry stojí na scéně s lezením po zdi mrakodrapu? A mezi nejlepšími komediemi všech dob? Zcela jednoznačně - protože Harold Lloyd tu prokázal tak velký cit pro fyzický, přitom ale velmi milý humor, že je těžké s ním nesoucítit a nefandit mu... a zároveň díky ve své době unikátně invenční režii a komponování záběrů berou jeho eskapády dech i po bezmála století. Už proto že je každému jasné že v dnešní době by se to na plátně hemžilo digitálními efekty... kdežto tehdy do toho všichni šli natvrdo, bez zeleného plátna a digitálně odmazaných provazů. 9/10 (03.09.2012)

Úvod filmu bol síce nenápadný, ale Harold Lloyd to postupne naozaj rozbalil a finálna scéna v ktorej zdoláva poschodie za poschodím je napínavým a najmä zábavným vrcholom filmu. Vzhľadom na to, že ide naozaj o starší kúsok, som sa bavil naozaj kráľovsky. Situačný humor nie je založený len na pádoch alebo hromadnej bitke a to je nesporné plus. Ak sa niekto bráni nemým groteskám, nech si pozrie Safety Last a možno zmení názor. 100% (21.01.2013)

„Mladý muži, uvědomujete si, že byste mohl spadnout a zranit se?“ O patro výš je velmi nápaditá komedie a naladil jsem se na ni vlastně hned na začátku díky úvodní hře s diváckým očekáváním (oprátka). Bavily mě fígle s kabáty, využívání prostředků pro dostání se do práce, mizení oběda či snahy o odlákání policajta, ovšem nejvtipnější pasáž se jednoznačně odehrávala v obchodním domě (nepozorované proklouznutí přes vrátnici spolu s plížením se, triky na obsluhování neodbytného davu zákaznic nebo hraní si na ředitele). A pak je tu samozřejmě vrchol filmu v podobě lezení s mnoha různorodými překážkami, přičemž humorná stránka jako taková už příliš nedominuje (krom kamaráda oznamujícího nepříjemný aktuální stav) a do popředí se dostávají spíše fyzické schopnosti Harolda Lloyda, samozřejmě s pomocí nějakých těch triků, a paradoxně bych možná ocenil tuhle část filmu o něco kratší. Tak či tak, na slabších 5* to v mých očích ještě stačí. „Během týdne byly určité dny, kdy si mohla být jistá, že od něho dostane dopis. Byly to pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek, sobota a neděle.“ (01.06.2015)