Pouta

Musím projevit lítost nad tím, že můj kádrový posudek vykazoval informace, které mi neumožňovaly projevit zájem o službu u STB. Přitom to byla tak skvělá organizace a mít za parťáka třeba pana Antonína, tak to by muselo být úžasné. Ničili bychom lidem životy, zašlapávali do země nepřátelské intelektuály a ještě bychom se tomu večer u pivka nasmáli. Jsem zkrátka dobrák a tak na závěr pěkně poděkuji tvůrcům za to, že nepřišli s další nekompromisní kritikou minulého režimu a doporučím jim, aby příště zastřelili střihače až po skončení jeho práce, protože tohle bylo moc dlouhé. (04.06.2012)

V naší kinematografii podobný snímek dlouho citelně chyběl. Takhle temný psychothriller s takto hutnou atmosférou zoufalství a paranoie tu nebyl snad od dob "Ucha". Ponurost vyprávění navíc posiluje fakt, že kromě nešťastné Kláry tu nejde narazit na kladnou postavu. Ať je to psychopatický estébák, prospěchářský spisovatel, zrádný disident či vychcaná a nezodpovědná Klářina spolubydlící - všichni jsou lidskou stokou, odpadem společnosti. Všemu dominuje výkon Ondřeje Malého, který byl tak sugestivní, že prostě nešlo, aby nedostal Českého lva. Ale, ruku na srdce, nebýt gigantického hereckého výkonu Ondřeje Malého a perfektní atmosféry, ostatní složky filmu by moc nedokázaly. Ale ty dvě složky jsou natolik silné, že dokáží udělat skvělý film. 75%. (01.10.2011)

Asi tak dva roky zpátky jsem si řekl, že na český filmy už chodit nebudu. Nebudu dávat těžce vydřený prachy za vstupenku do kina či za DVD lidem, u kterých jsem měl pocit, že spíš než o kvalitní divácký filmový zážitek jim jde o bezplatnou dovolenou v zahraničí (časté natáčení našich filmů v turisticky atraktivních lokací ), o to, aby celebrity z VIP večírků si mohli hrát na herce (proč ve filmech dostávali roli lidi jako Krainová, Partyšová, Vaňková nebo Genzer se Suchánkem a na skutečný herce jako Vladimír Brabec, Věra Galatíková, Danuška Kolářová, atd. se úplně kašlalo ? ) a hlavně vyvařit co nejvích prachů od sponzorů, ( reklamy ve filmech pomalu i na prdeli filmových postav ) za vstupný a nikomu z nich už nezáleželo na samotný podstatě filmu -- diváckému zážitku. Do 07/08 jsem poctivě chodil na většinu českých filmů ve snaze podpořit naše umělce, ale pak mě došlo, že nepodporuju umělce, ale VIP vyžírky a partčiky kamarádíčků co si ve svých "dílech" vzájemně dohazujou kšefty a pod záminkou filmování si užívaji u moře nebo hrají golf či jinak serou na lásku k filmovému řemeslu. Pak přišel Tobruk a s ním naděje, že i u nás ještě někomu jde o diváka, o kvalitní film a tak jsem svůj postoj k našemu filmu přehodnotil a oprášil staré heslo o podpoře našich umělců, jen si hold velmi pečlivě vybírám. Vybírám si tak pečlivě, že jsem původně na film Pouta nechtěl vůbec jít. Nakonec vyhrála chuť, dát mě neznámému režisérovi i neznámým hercům šanci a rozhodně nelituju. Velmi si cením poctivého přístupu režiséra k divákovi, který byl vidět i v malých detailech. Krabička cigaret se starým logem, starý píchací stroje na lístky v trmavaji, dřívější typy pivních láhví, vozový park made in 80 léta, to je první bomba. Druhá bomba, jsou herecký výkony, hlavně Ondřej Malý to dal luxusně. Navíc taková malá podbomba je to, že největší hajzl tajný policie v dějinách našeho filmu vypadá jak Putin, toho si cením. Už vím co si mám představit, když Putin říká "já dělal u tajný policie jen rutinu s kravatou na košili" Radim Špaček si fakt dal záležet na všem, včetně hudby. Trošičku si sice myslím, že mě příběh mohl zásahnout ještě více emotivněji, ale zase takhle to vypadalo taky dobře, něco ve stylu tady máš studený, syrový, mírně krvavý maso z hnusný doby a to teď budeš přes dvě hodiny žrát...... a já si přes dvě hodině na tomhle mase fakt pochutnával. (11.02.2010)

Na dva a pol hodinovej ploche rozohraná psychologická partia o figúrkach bahniacich sa v politickom systéme, ktorý nemal víťazov, ktorý bol rakovinou ľudskej duše a na ktorý bolí si čo i len spomenúť. Vynikajúci scenár s detailnou drobnokresbou charakterov a ich iskrivých stretov; maximálne sústredení herci; presná, pomaly ale isto do čierneho mieriacia réžia. Prvotnú miernu rozťahanosť, absenciu známych tvárí a vizuálny minimalizmus, evokujúci televíznu produkciu, si nevšímajte – všetko, vrátane chladne nasnímaných sídliskových lokalít či jednotónovej hudby, posilňujúcej vypäté psychologické momenty, tu má svoje miesto. Ale pozor, nie je to príjemný ani divácky film. Je to silne smutný film, ktorému súčasná teen generácia, nedotknutá minulosťou našich krajín, snád ani neuverí... (11.01.2010)

Pomalý, lehce zdlouhavý a opojně "tichý" psychothriller, jenž se nepodobá snad žádnému českému filmu z těch, které jsem dosud viděl. Většina snímků tuzemské výroby prezentuje předrevoluční éru víceméně hořkosladce (jakože to tu stálo za prd, ale i tak bylo občas vlastně docela fajn), kdežto POUTA ji ukazují cíleně (ale přitom ne prvoplánově) temně, ponuře, pesimisticky, zkrátka jako dobu plnou strachu, nejistoty, zoufalství, bezmoci a špiclování, dobu, která dělala z mnoha inteligentních a svědomitých lidí nedobrovolné udavače a zrádce a ze zamindrákovaných a zákeřných nicek a chudáků mocné a všehoschopné zrůdy manipulujícími životy druhých. Přesně takový je i Antonín Rusnák (neuvěřitelně soustředěně zahraný Ondřejem Malým), jenž patří mezi nejvíce fascinující postavy české kinematografie. Takový antihrdina tu nebyl asi opravdu od dob SPALOVAČE MRTVOL a je jedním z hlavních důvodů, proč lze POUTA označit za vysoce zdařilý, ale přeci jen značně těžký žánrový film - rozhodně nečekejte nějaký povrchní cool thriller, natočit něco takového se tu koneckonců nikdo ani nesnažil (efektní je maximálně tak náběh závěrečných titulků a při nich hrající skladba PIKOLA od WWW). 80 % (23.12.2010)