...a bude hůř

Syrová připomínka starých časů. Osobně tenhle typ snímků nevyhledávám, ale promítání na staré promítačce z jednoho z původních 16mm kotoučů, obraz, kde prvních 15 minut je na pravé straně dlouhá rýha a škřehotající zvuk, dodá na atmosféře. Po herecké stránce nic moc, ale Nikolaevova režie hodně zachraňuje. Stejně jako skvělá hudba. (13.07.2012)

Už to, že je tato adaptace natočena černobíle naznačuje, že její autoři stáli o to, aby působila autenticky. A ona autenticky opravdu působí. Obraz šedivého normalizovaného československa ostře kontrastuje s touhou několika hašišáků a notorických povalečů po klidu a svobodě - v duchu květinových dětí. Příběh je docela banální, o něj však tolik zase nejde - nejvíce zaujme atmosféra a charaktery jednotlivých postaviček - i přes občas trochu přehnanou vulgárnost mě film zaujal a bavil a dá se říct, že mě těší, že v ČR v přehršli různých Medvídků, Příběhů obyčejných šílenství a spol vzniká taky něco originálnějšího. 8/10 PS: Když už jsme u tohoto literárního proudu, docela rád bych viděl adaptaci některého z románů Jáchyma Topola (třeba Noční práce nebo Kloktat dehet) (29.10.2007)

Drsná pecka a pro mě jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. __ Za bolševika se nežilo dobře (skoro) nikomu, natož pak nonkonformním máničkám, pro které představuje možnost svobodného jednání alfu a omegu jejich životů. Zásluhou černobílé kamery, syrově autentického pojetí a obsazení téměř neznámých hereckých tváří dokázal Nikolaev skvěle a bez příkras přiblížit dobu, kterou bych nechtěl zažít, a lidi, kteří sice nejsou zrovna vzorem slušnosti (jsem velice rád, že zde nedošlo k žádné nemístné idealizaci a banda okolo Olina tak nedělá skoro nic jiného, než že pořádá pekelně divoké párty apod.), ale v hlavě to mají srovnané, a které odvaha nepodvolovat se svazujícímu režimu činí nadmíru sympatickými. Kromě občas trošku slabší technické stránky (kvůli zvuku hercům chvilkami není dobře rozumět), která se ovšem dá částečně přisuzovat záměrné punkovosti celého projektu, mě mrzí vlastně jen to, že je tenhle snímek širší veřejnosti v podstatě neznámý (já sám jsem se k němu dostal v podstatě náhodou), což mi přijde hodně nefér, zvlášť když vidím, jaké zhůvěřilosti občas slaví úspěch u diváků i kritiky... 90 % (17.05.2010)

Trocha svobody v nesvobodném světě, kapka naděje v beznadějných vyhlídkách, chlast, životní odevzdanost i silný cit pro přátelství, lásku a ve svobodomyslný život. Za každou přezdívkou je jeden osud. Neuvěřitelně přirozený film o nepřirozených bytostech, žijící svůj květinový čas v šedi své doby. "Lůza" společnosti dodávající mé mysli životní energii. Nadherný paradox. "...drž nám tam nahoře místo, Gumo, ať tam dojdeme rovný, jako Ty..." Vynikající hudba, režie a skvostné neherectví. (20.02.2015)

Filmu posloužila kniha Jana Pelce ...a bude hůř. Tento spisovatel tvořil v 80. letech a svou samizdatovou, později exilovou (Francie) literaturou pobuřoval tehdejší režim. Kniha, ač plná alkoholu, sprostých slov a sexu, je důležitou reflexí oné doby z pohledu undergroundu. Na českých středních školách a gymnáziích se však zpravidla tomuto důležítému dílu osnovy nevěnují či ho haní. Zde bych citoval z učebnice pro výuku literatury na středních školách Vladimíra Prokopa, Přehled české literatury 20. století: "..děti vegetující na periférii společnosti, koketují bez zábran s drogami, alkoholem a volným sexem. Toto provokativní gesto vzpoury vysvětlují Pelcovi 'hrdinové' tím, že prý nenávidí komunistický systém, že nechtějí být měšťáky apod. (to je také jeden z důvodů, proč nemohou pracovat). Přitom většina těchto lidí se dostala do svého postavení tím, že nezvládla jisté životní situace, které si povětšinou způsobili sami. Nyní se cítí raněni a poškozeni. Jejich revolta je přitom obyčejnou výmluvou - ukazuje se, že problém tkví zejména v jejich lenosti, částečné primitivnosti a neschopnosti žít v civilizované společnosti..Román je sondou do party slabochů, kteří jsou neschopni cokoliv konkrétního podniknout. Nebezpečné však je, že Pelcovy sympatie s tímto typem lidí dokážou některé čtenáře přesvědčit, že za normalizace se dalo žít buď měšťácky, či jako promiskuitní opilec a narkoman. Sama kniha šokuje svou vulgaritou a jistým nihilismem. To samo o sobě by nebylo v literatuře nepřijatelné, kdyby román byl alespoň uměleckou výpovědí.." Toto se opravdu o knize člověk dočte v učebnici z roku 1998, tedy 9 let po revoluci. Po zhlédnutí, místy až dokumentárně působícího snímku, jsem se zúčastnil debaty s režisérem Petrem Nikolaevem. Dozvěděl jsem se, že kniha mu nebyla obsahem, nýbrž formou pro zfilmování svých myšlenek. Jeho samotná "undergroundovost" čpí už z distribuce, existuje totiž jedna kopie 35mm a tři kopie 16mm filmového pásu. Promítání probíhá v klubech, letních kinech či hospodách. Během debaty se jeden zúčastnělý divák zeptal na film Báječná léta pod psa. Režisér reagoval smířeně, ale připadalo mi, že režii na tomto snímku si sám nikdy úplně neodpustil. Buď mu ...a bude hůř jistým zaslouženým vykoupením. (30.04.2007)