Zemský ráj to napohled

Zajímavý film, "o tom jak se žilo za okupace". S realitou té doby film nemá nic společného. Jediné, co je tam opravdu skutečné jsou škodovky, oblečení, účesy (i když teda že by se nosily takové účesy každý den...jasně...určitě na to byl čas), a další věci jako rádia a televize Tesla:) U filmu jsem se zasmála ale to je tak asi všechno. Nechápu jaký význam tam měly scény s věčně odhalenou Vilmou Cibulkovou nebo "tanec" nahé matky a dcer. Ovšem některé skutečnosti film zachytil. Například to, že pokud jste měli v rodině někoho jako byl Jiří Dvořák, nemohli jste studovat a tím pádem pracovat někde "na úrovni". A taky zobrazuje, že když se člověk stále nepletl do politických událostí (což byla většina národa), měl se dobře, normálně žil v režimu, protože mu nic jiného nezbylo, pracoval, zakládal rodinu, jedl a pil...prostě normálně žil svůj život. No takže takový průměrný český film, o tom jaké to hodně zdaleka mohlo být. (15.09.2010)

Vtipné detaily, nepřesvědčivý celek. 1) Už 49letá Irena Pavlásková (to to letí) umí dobře vztahy mezi lidmi - kde šlo o věru a nevěru a o chování vůči sobě navzájem, je film docela příjemný a zdařilý navzdory snaze negovat genderové stereotypy. 2) Inspirace skutečnými osudy je zavádějící - příběh je málo autentický, aby byl historicky věrný, ale současně je příliš konkrétní, abychom si pod jednotlivými postavami nepředstavili naše přední disidenty. Je jasné, že jde o úmysl, dceru Pavla Kohouta 52letou scénáristku Terezu Boučkovou jistě nelze podezírat z toho, že by neznala předobrazy svých postav. (22.11.2016)

Režisérka Irena Pavlásková se pustila vehementně do příběhu, který jen z půlky části je uvěřitelný. Vše se odehrává na pozadí začátku sedmdesátých let poznamenané invazí armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a prostě tuhle dobu nelze škrtnout. V ději může být zajímavé hledat paralely, ale nemá to velký smysl. Na první pohled hrozná hloupost. Na druhý nikoliv. To, že odpůrci režimu byli perzekuováni represí nebo že si komunisti hlídali disidenty či chartisty často až absurdním způsobem po celou dobu normalizace je fakt. Na druhé straně však nedokázali ohlídat všechno. Zpět k filmu. Bohužel obraz děje vnucuje pocit, že disidenti či chartisti zde vypadají jak parta obskurních snobů či alkoholiků. Což samozřejmě nebyla pravda. Vrcholem je erotická scéna matky a jejich dcer ve striptýzovém vystoupení, trochu vkusu by holkám neškodilo. Takhle hloupě zrušit film, který vypadal nadějně. (02.01.2011)

Jsem už opravdu zoufale unavená ze všech těch českých filmů bez zásadnějšího sdělení a názoru, které nepatří na plátno, ale na televizní obrazovku. Cestou domů z kina hráli něco od Chinaski, nepřeladila jsem, ale bylo to poslední, co jsem toho večera potřebovala slyšet. Asi to nebude nejšťastnější srovnání, ale pravděpodobnost, že bych si je někdy mohla oblíbit, je zhruba stejně vysoká jako ta, že na příští film Ireny Pavláskové půjdu do kina ...a dobrovolně. Ne, že bych se místy nebavila, to ano… ne, že by nebylo nad čím se zamyslet, herecky taky nadstandard (Ondřej Vetchý byl opravdu kouzelný), zato Chlumeckého hudba, kterou jsem dříve tolik cenila, mi z hlavy vyšuměla obratem. Ale jedna velká hvězdička navíc za Jiřího Dvořáka v roli afektovaného otce: už dříve mi sedl v tv filmech Jiřího Stracha a domnívám se, že výraznější filmovou roli si zasloužil dávno. Nezklamal mne. Cením způsob, jakým se s tak zásadní rolí bez jakéhokoliv osobního exhibicionismu a se správnou mírou patosu vypořádal. Jeho trapně sebestředný pozér je skutečně plastickou a živoucí postavou, která budí zasloužené negativní emoce, věrohodným obrazem muže morálně ambivalentního a lidsky nedostatečného. A Dvořákův výkon je taky jediný důvod, proč jsem ráda, že jsem film viděla. (09.12.2009)

Omezit existenci disidentů na chlast, sex a vězení je prostě blbost. Navíc jako komedie složená z drobných epizodek bez jakéhokoli dramatického oblouku je to prostě příliš dlouhé. Výprava interiérů vypadá pečlivě, ale „davové“ scény s hrstkou lidí jsou k smíchu (když na davy nemám rozpočet, musím si zkrátka poradit bez nich). Nevím, zda někteří herci zápasili se stínem předobrazů svých postav, ale nakonec mi z nich nejpřesvědčivější připadá Tereza Voříšková. Ale něco tak absurdního jako je striptýzová scéna matky a jejích dvou dcer se hnedtak nevidí (50%). (21.12.2009)