Zemský ráj to napohled

Vtipné detaily, nepřesvědčivý celek. 1) Už 49letá Irena Pavlásková (to to letí) umí dobře vztahy mezi lidmi - kde šlo o věru a nevěru a o chování vůči sobě navzájem, je film docela příjemný a zdařilý navzdory snaze negovat genderové stereotypy. 2) Inspirace skutečnými osudy je zavádějící - příběh je málo autentický, aby byl historicky věrný, ale současně je příliš konkrétní, abychom si pod jednotlivými postavami nepředstavili naše přední disidenty. Je jasné, že jde o úmysl, dceru Pavla Kohouta 52letou scénáristku Terezu Boučkovou jistě nelze podezírat z toho, že by neznala předobrazy svých postav. (22.11.2016)

ZEMSKÝ RÁJ TO NA POHLED je kvalitativně na úrovni porna ze 70. let, ale na rozdíl od něj diváka nedokáže a nejspíš ani nechce uspokojit. Všechno špatně, ale protože tahle feministická redukce dějin a derridovská dekonstrukce disidentů dává sama divákovi náboje i se zbraní, aby si z ní mohl střílet, neudělám to. (19.11.2009)

Nemůžu si pomoct, ale tyhle filmy už mě prostě nebaví. Sice je hezké, že je to na základě autobiografických vzpomínek, ale proč tu tedy nejsou skutečné postavy? Herecké výkony jsou celkem fajn, ale nic světoborného, ale celé to kazí to přesvědčení, že všechno bylo hrozné. Bylo, možná ne všechno, ale lidi byly svině, jenže to víme. Podobných filmů je natočeno až moc a není to způsob, jak se s dobou vyrovnat. Stejně se nedokážeme vyrovnat ani s tou současnou. (12.02.2015)

Jsem už opravdu zoufale unavená ze všech těch českých filmů bez zásadnějšího sdělení a názoru, které nepatří na plátno, ale na televizní obrazovku. Cestou domů z kina hráli něco od Chinaski, nepřeladila jsem, ale bylo to poslední, co jsem toho večera potřebovala slyšet. Asi to nebude nejšťastnější srovnání, ale pravděpodobnost, že bych si je někdy mohla oblíbit, je zhruba stejně vysoká jako ta, že na příští film Ireny Pavláskové půjdu do kina ...a dobrovolně. Ne, že bych se místy nebavila, to ano… ne, že by nebylo nad čím se zamyslet, herecky taky nadstandard (Ondřej Vetchý byl opravdu kouzelný), zato Chlumeckého hudba, kterou jsem dříve tolik cenila, mi z hlavy vyšuměla obratem. Ale jedna velká hvězdička navíc za Jiřího Dvořáka v roli afektovaného otce: už dříve mi sedl v tv filmech Jiřího Stracha a domnívám se, že výraznější filmovou roli si zasloužil dávno. Nezklamal mne. Cením způsob, jakým se s tak zásadní rolí bez jakéhokoliv osobního exhibicionismu a se správnou mírou patosu vypořádal. Jeho trapně sebestředný pozér je skutečně plastickou a živoucí postavou, která budí zasloužené negativní emoce, věrohodným obrazem muže morálně ambivalentního a lidsky nedostatečného. A Dvořákův výkon je taky jediný důvod, proč jsem ráda, že jsem film viděla. (09.12.2009)

Sympatickou Terezu Boučkovou čtu s velkou chutí. Dokáže pobavit svým zkratkovitým popisem událostí i suchým humorem. Také je pro ni typické že s jistou poťouchlostí neváhá vybalit poměrně velké intimity ze života známých osobností. Pobavil mě stylizovaný Havel v podání Ondry Vetchého i Martina Menšíková co by Olga. Dle knižní předlohy byl i věrně zachycen drahý papá Pavel Kohout s přítelkyní. V komentářích často zmiňovaný striptýz mě víc pobavil než pohoršil, žádný nevkus jsem nepozorovala, zaujalo mě především, pro koho byl páchán. :o) Tereza nepochybně trpěla, jak opuštěním a chladným přístupem slavného tatínka, tak i persekucí maminky a celé rodiny.. Pokud se s tím vypořádává psaním dobrých knížek a scénáři ke komediím, nedopouští se na českém obyvatelstvu ani na filmovém průmyslu žádné škody. Znám tvrdší kalibry, co potřebují ventilovat svou chorou duši před světovou veřejností a ještě to mají velice slušně zaplaceno. :o) Tereza Boučková: Indiánský běh, Žena z okolí Týru a Krok, sun, krok či shrnutí Rok kohouta. Doporučuji. Přepasírováním přes Irenu Pavláskovou vzniklo dílko spíše průměrné. (28.12.2014)