Orbis Pictus

Po magické Zahradě se tenhle film o putování dívky Slovenskem moc nevydařil. Zahrada byla jednotná v místě, zde se Šulík pustil do road movie s filozoficko-magickým přesahem, obsadil spoustu herců a slovenských hvězd, příběh zalidnil spoustou postaviček, jenž se objeví a po té co něco chytrého řeknou či udělají tak opět zmizí. Škoda této promarněné šance, naštěstí Krajinka se už Šulíkovi vydařila lépe. Prostě poctivé *** (04.06.2007)

Dej som veľmi neočakával, ale predsa tam nejaký bol. Len nedával zmysel. Dorotka ako Terezka prechádza zvláštnou karikatúrou sveta, ponúka nám z neho nečakané obrazy a my ich máme lúštiť. Nerozlúštil som žiadny, pekne ich tu rozpísala jatamansi, takže nemusím spomínať ani jeden. Nvotová je hlavnou postavou nevýraznou a Emília mohla byť o niečo väčšia. Prečo väčšia, to je dosť ťažko vysvetliť. (12.01.2016)

Nezletilá Terezka je propuštěna z dětského ústavu a s dopisem pro svou matku se ji vydává hledat do hlavního města. Cestou potkává rozličné lidi a prožívá podivuhodné a absurdní situace. Škoda, že v druhé polovině se poetická rovina kamsi vytrácí a příběh přestává být poutavý. Poslední čtvrthodinka je vyloženě mimo. Zatímco předchozí Šulíkova Záhrada byla dokonalá v každém ohledu, Orbis Pictus zůstává kdesi v půli. Miluji hudbu Vladimíra Godára a i v tomto případě je naprosto za srdce chytající. (24.10.2022)

Poetické putování jedné dívčiny s kloboukem na hlavě, po slovenské krajině, dle mapy ručně malované... Martin Šulík má dar a cit vést podobné příběhy, se všedními i nevšedními příhodami, protkané mezi tím humornými zastávkami, odkazy na slovenskou kulturu a pestrými střípky lidských osudů, v nichž se v tomto případě víckrát zrcadlí i cosi ze života v první dekádě nové (kapitalistické) epochy po roce 1989. Předchozí Zahrada mě místy fascinovala víc, ale i tady mě po celou dobu bavilo sledovat poetický děj v podobně osobité atmosféře, za účasti řádky legendárních herců, občas i v lehce muzikálním opojení (např. ve skvělém finále epizodky s dvojící Labuda – Turzonovová) a opět fantaskním finále... v němž se objeví Emília Vášaryová v hned dvounásobně překvapivé podobě, v jaké bych tuto za jiných okolností šarmantní dámu nečekal. Především jsem však byl v očekávání silnějšího, víc uzemňujícího závěru, který jsem s tímhle neotřelým povznesením se kamsi mimo realitu pocítil spíše jen částečně. Jinak ale hezké filmové putování (walk/road movie) podél kousku „mapy života“... [80%] (29.03.2024)

No jsem tedy docela šokovaný. O existenci slovenského artu evropské úrovně jsem neměl ani tušení! Hustá atmosféra, krásně pomalé plynutí času a nádherná klasická hudba. Pro mne dosud neprozkoumaný režisér Šulík si bere prvky z Nové vlny a novodobého evropského uměleckého filmu a vychází z toho na československé poměry vyjímečný film. Vadila mi jedině scéna se zmenšenou matkou, zde byla jakási pomyslná hranice dobrého vkusu překročena. Jinak ovšem bez výhrad. (02.01.2011)