Válka Bohů

Budu oponovat POMOvi, pokud podle tebe v Souboji titánů vypadají sídla bohů jako z laciného porna. Sice jsem neviděl možná tolik porna, co ty, ale mě to připomínají kostýmy spíš tady.. Plus nenápadný naběh na incest Zeus - Athena. A neměl být podle pověstí Theseus být synem Poseidona a Hyperion místo krále Kréty titánem a bratrem Promethea. Taky by už mohli tvůrci z Hollywoodu a v tomto připadě i osobou pana režiséra i z Bollywoodu nechát řecké báje a hlavně titány chvilku napokoji a nevydavat je napospas scénáristům. Proč třeba nevymyslí vlastní postavy? Ale druhou stranu projevila válka bohu invenci a kreativitu. A Michael Rourke exeloval. Atmosféru to nemá špatnou. I když ten naběh na druhý díl byl trochu podivný. Jsem zvědav na Hněv titánů. (30.12.2011)

Klíč k tomuhle filmu se jmenuje Caravaggio, z něhož film čerpá co do stylu i co do postav. Jednak se tu očividně pracuje s velmi vysokým kontrastem mezi světlem a tmou, pro něhož se vžil termín šerosvit. Ten dává scénám dynamiku i určitý vznešený patos. Film jde ale místy mnohem dál, poněvadž v některých scénách žene šerosvit do extrému a nechává je docela bez osvětlení, jak je zřejmé třeba na začátku v táboře Hyperiona, kam zavítá zrádce Lysander, nebo při závěrečném rozhovoru Hyperiona a Thésea před bitvou, jimž není vidět vůbec do obličeje. Když si to srovnáme s prvním Kmotrem, kde kameraman Gordon Willis zhruba v deseti procentech času zajistil, že nevidíme Brandonovi do očí, a to tím, že eliminoval boční/doplňkové světlo, které tyto tmavá místa okolo očí vykrývá, tak je zřejmé, že Válka Bohů, kde je obraz místy ponořen do tmy úplně, představuje oproti Kmotrovi ještě radikálnější a drzejší porušení pravidel. Což samozřejmě nelze než kvitovat. Opakem tohoto přístupu nacházíme v televizi, kde je téměř povinnou normou, že každá plocha, byť zcela nevýznamná kdesi v odlehlém rohu, je zasvícená. Na druhou stranu je třeba přiznat, že u Kmotra šlo o záměrnou snahu ponoukat diváky k tomu, aby přemýšleli, co se odehrává Brandonovi zrovna v hlavě, kdežto zde máme co do činění hodně s efektem. Válka Bohů ale nenavazuje na Caravaggia jenom stylem, ale i postavami, jelikož italský mistr byl znám jako člověk, který maloval prosté lidi své doby bez jakéhokoliv přikrašlování, jednou mu třeba jako předobraz k obrazu Smrt Panny Marie posloužila děvka, a v tomhle filmu máme víceméně totéž, poněvadž ty postavy, ať bozi, polobozi či lidé, jsou nedokonalé, chybující a můžeme říct i trochu zabedněné. Třeba takový Théseus (-spoiler-) neodvrátí smrt matky, luk mu seberou přímo před nosem, nezabrání ani vypuštění titánů, a nebýt bohů, tak ho zavalí šutry. Vrcholem je pak jeho hrdinský proslov před bojem, který je spíše k smíchu a má daleko od podobných projevů z Troji nebo Třístovky, ovšem všechno to je záměr, jelikož hlavní myšlenka filmu spočívá zjevně v tom, že skutečnost za velkými legendami často velmi zaostává. Aby to Tarsem Singh patřičně ukázal a zdůraznil, naložil s antickou mytologii stejně jako Caravaggio s Biblí – po svým a dosti svévolně, ale ve výsledku o to lépe. Natočil boží film o polo/bozích, kteří nebyli tak docela božští. (21.02.2012)

Posadnutosť bizarnou formou, v mene ktorej bol obsah obetovaný bohom. Obrazový gýč a všadeprítomná neznesiteľná vyčačkanosť otravovala. Príliš prehnaná štýlovosť, nezaujímavé postavy a dej. Akčné scény sú však natočené dobre a ku koncu majú potrebnú razantnosť a príjemnú brutalitu. Od mojej celkovej spokojnosti to má ale bohužiaľ ďaleko. (06.04.2012)

,,Žít samo o sobě není důležité, důležité je žít správně." Líbily se mi Cela i Pád, jasně jsem věděl, co od filmu očekávat. Vysoce estetické obrazy, snové scény a tak trochu delší videoklip. Vše jsem dostal náručí vrchovatou. Nechápu podivování se nad jednoduchým příběhem (no, Tarkovskij ani Bergman to nejsou), údajnou filozofickou prázdnotou (zřejmě leckdo neodhalil jasné poselství - obětovat se pro druhé, stát na straně slabých a nenechat si vzít svobodu) a slabé herecké výkony (nešlo o existenciální drama). Ostatně M.Rourke je naprosto báječné krvelačné prase, které jde za svým cílem přes kopice mrtvol. Nádherný Olymp, vznešení bohové (Poseidon měl snad ten dokonalý kostým od Pištěka), barvotiskové exteriéry šmrcnuté barokním šerosvitem a notně krvavé střety (skutečná jatka s létajícími hlavami, rukama, nohama, trupy, vnitřnostmi a hektolitry krve). Líbilo se mi to snad i trochu více než 300, nový Souboj titánů tomuhle nesahá ani po kolena. (01.02.2012)

Podoba s Třístovkou je neoddiskutovatelná. Dokonce bych se nebál říci, že Snyder je vizuálně protřelejší a bystřejší. Především pak ve velkých celcích je vidět u Immortals lehká improvizace, až rutinérství. Celek je ale velmi nápaditý, boje výtečné, Některé technické kejkle neskutečně vyladěné a pojetí vizuální stylizace se mi zamlouvá. Svezlo se to na úspěchu někoho jiného, ale na druhou stranu proč ne ? Mickey Rourke nemá opět konkurenci z hlediska charakterů. (19.12.2011)