Rudá Sonja

Krvácí mi srdce když měním hodnocení na 2* ale tohle je bohužel jeden z těch zamilovaných filmů z dětství, který opravdu extrémně zestárnul a dneska působí opravdu směšně. Nebýt Arnolda který to táhne každým coulem, tak je to snadno zapomenutelný film z naivním příběhem a hloupým scénářem. Bohužel.45% (18.06.2016)

Stejná slátanina jako Conan Ničitel, přímo katastrofální herectví všech zúčastněných jen dokresluje odpadovost tohohle pokusu o fantasy, Nielsenová jen dokazuje, že její akvizicí jsou jen její dlouhé nohy, herečkou nikdy nebyla a nebude, Arnold předvádí svůj tradiční kamenný ksicht, ale tady to nefunguje tak jak má, nejhorší ze všech je však dětský představitel prince Tarna Ernie Reyes Jr., kde tohohle spratka vyhrabali nevím, ale díky bohu už o něm pak nikdo neslyšel, to Arnie hrál líp, ikdyž bychom všechno tohle pominuli, nezůstane nic, za co by stálo se na tohle dívat, amatérismus a neumětelství čiší z každého záběru téhleté blbosti (20.10.2004)

UPDATE 2019: Samozřejmě je to příšerný film, ale ono jaksi v rámci Festivalu otrlého diváka, v plném sále a s českým simultánním "překladem" o bitvě o Velký sopel s pánem Pěkný dobrý večer přeji je to geniální kus. ------ Slabý odvar Barbara Conana. Vše je naprosto odfláklé. Počínaje papundeklovými kulisami, pokračujíc úděsnou choreografií bojových scén a konče (ne)výpravností celého filmu, počtem statistů a samotnými tragickými hereckými výkony. (26.08.2007)

Jedna z klasik mého dětství, vezoucí se na úspěchu Barbara Conana - ostatně Arnold s mečem nechybí ani tady. Dnes už film potěší maximálně nostalgií a svou naivní hloupostí. Chytlavý hudební motiv je nezapomenutelný, stejně jako otravný královský harant a tupá mužatka Sonja v podání Brigitte Nielsen. Taková roztomilá blbá fantasy. Ale abych jen nekřivdil, minimálně scéna s robotím mostrem ve vodě je vážně výborná. (26.12.2006)

Jako malé se mi Rudá Sonja hrozně líbila a dokonce jsem podle ní dostala občasnou přezdívku. Dnes okouzlení vyměnil údiv (jak jsem to mohla tak zbožňovat???) a pobavený úsměv nad toporností herců, přihlouplými replikami, nevzrušeným oháněním se mečem, lacinými kostýmy a kung-fu spratkem, který by zasloužil nařezat (což se ve filmu nakonec bohužel nestane). Jednu hvězdičku dávám za hudbu Ennia Morriconeho, druhou z nostalgie. (19.09.2007)