Režie:
Otakar KosekScénář:
Jan CísařKamera:
Jaromír ZaoralHrají:
Věra Galatíková, Eduard Cupák, Miroslav Horák, Naděžda Letenská, Eva Vejmělková, Jiří Konečný, Ivan Dědeček, Miloslav Holub, Dagmar Veselá, Václav AntošVOD (1)
Obsahy(1)
Televizní hra o problémech střední generace, která na sebe musí vzít zodpovědnost za nezodpovědné činy svých dětí, stejně jako za stáří svých rodičů se všemi jeho psychickými i fyzickými důsledky. Příběh začíná v okamžiku, kdy se rodina schází v čekárně psychiatrie k návštěvě nervově zhroucené ženy Dany. Hledají příčinu této situace - zpětně se rozvíjí rodinný příběh. Dcera - studentka Věra - porodí dítě Michálka, kterému věnuje málo péče z důvodu svého studia, jenž nezvládá. Výchovu dítěte, vaření, veškerou péči o domácnost přebírá matka. V rodině vrcholí nervozita, vzájemně se obviňují. Matka psychicky vyčerpaná končí na psychiatrii. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Věra Galatíková ano. Eduard Cupák jistě. Dál je to pak ovšem slabší. Že všichni házejí veškeré problémy na Danu by se jako ústřední motiv brát dal. Hlavně pokud se jedná o péči dítěte její dcery. To je vcelku běžný jev. Ale když si i rodiče Dany přijdou přehodit své starosti na ni, to působí dost nevěrohodně. Kdyby žádali o radu a s ní nebyli spokojení, pak bych to bral, ale takhle? Vyloženě žádají, aby Dana jako dcera řešila problémy svých rodičů za ně a ani se to nestydí říct nahlas. Vrcholem pak je, když svou chybu nechápou ani v čekárně a pořád se diví, proč Dana zkolabovala. ()
Věra Galatíková v roli ženy, kterou doslova vysají členové její rodiny a ona se nakonec zhroutí a skončí na psychiatrii. V retrospektivách každý člen rodiny vzpomínají, za jakých situací se jejich matka, tchyně, žena, dcera a babička do této svízelné situace dostala. Věra Galatíková s Eduardem Cupákem to táhnou, zbytek je slabý a toporný, hlavně Eva Vejmělková. Ostravská televize se nezapře. ()
Docela depresivní hra s poměrně reálnou zápletkou, kdy celá rodina nakládá své starosti na zdánlivě silnou matku, která to nakonec neunese a psychicky se zhroutí. Následně se všichni navzájem obviňují, kdo za to víc může. Věra Galatíková skvěle ztvárnila postupnou proměnu silné a odolné ženy v psychickou trosku. Ostatní role byly napsány víc schématicky, ale vyšla z toho nakonec celkově docela povedená moralita. ()
„Cesty Páně jsou nevyzpytatelné" praví Písmo Svaté a že na tom něco bude se přiklání i mnozí nevěřící. Osudy jsou různé a určitě mnohý bude souhlasit s tím, že ne zrovna takové, jak by si sám představoval. A o jednom takovém osudu právě vypráví tato televizní inscenace, která vznikla ještě v době socialismu, což znamená, že obsahuje ono, dnes tolik proklínané, socialistické smýšlení. To však nijak neubírá na kvalitě v rámci dramaticko-psychologické televizní tvorby. Svým námětem má rozhodně co říct i dnes. Takových inscenacía televizních filmů bylo natočeno hodně a co se týče námětu, je skutečně z čeho vybírat. Ať se to někomu líbí nebo ne, natočeno je to kvalitně v celém svém aspektu dané problematiky. Právě svou dramaticko-psychologickou sondou zvýrazňuje vážnost problematiky, což znamená, že se rozhodně najedená o nic zábavného. Je to příběh, který by bez skrupulí klidně mohl nést označení 'osudový příběh ze života'. Má hlubokou myšlenku a o to jde především. A je to myšlenka v rámci obyčejného lidského přístupu nemálo hodna k zamyšlení, neboť platí v každé době. A co víc, třeba se v tom někdo s podobným osudem i pozná. ()
Kdo za to může? Já? Ne. Ty? Taky ne? Co on? Ona? Ono? Nikdo za to nemůže, přesto je to tady... I v reálu si málokdo uvědomuje, že každý má svůj díl viny. A dohromady se to seskládá jako puzzle. Jenomže silně negativní puzzle, kde je dílků až nad hlavu... A často se na to příjde až pozdě... Sqělý snímek k zamyšlení... ()
Reklama