Mezi zdmi

Mnohopočetná trieda so žiakmi v najhoršom veku dospievania, plného vzdoru, bez minimálnej disciplíny, rešpektu, navyše poprepletaná jednotlivcami rôznych národností, s čím je úzko prepojená odlišnosť vnímania akejkoľvek témy či problematiky, nehovoriac o poňatí spôsobe výchovy. Fakt by ma zaujímalo, ako by podobnú triedu zvládlo 99% učiteľov na Slovensku. Pred dialógmi, hereckým prejavom všetkých zúčastnených klobúk dolu. (11.05.2016)

Mezi zdmi je film natolik realistický, že vlastně není ničím překvapivý... To schéma zná každý, kdo kdy měl co dočinění se školou - ať už jako žák/student či učitel. V tom není to nejpodstatnější, co snímek nabízí. Důležitější je to následné neodbytné nutkání přemýšlet o řešení problému, který je stejný ve Francii i u nás (viz komentář učitele Radka99 :-) ) A mně navíc dodal další záminku k tomu, proč nikdy neskončit jako kantor.. :D Problém je na obou stranách barikád a chvílemi mi to připomnělo tu starou historku, kdy si F. Truffaut povzdechl nad ironií vzdělávacího systému, který nutí člověka utíkat ze školy, aby si mohl číst Balzaca... Zde vidíme, jak se učitelé dohadují, čemu ty třináctileté děti můžou asi tak rozumět a co pro ně bude těžké, a přitom při elementárních otázkách o smyslu výuky sami argumentačně tápou a neumí své žáky nijak motivovat... Jaký to pak div, kdy jedna z třídních buřiček ve chvílích volna čte Platona. Co to ale pomůže, když učiteli ve třídě sedí agresivní individuum bez zájmu o cokoli kromě fotbalu, nebo klučina, co si při prvním vyrašeném chloupku na bradě myslí, že sežral všechnu moudrost světa... (04.01.2009)

Dávám čtyři hvězdy a to ne proto, že by to byl nějak dokonale natočený film, ale proto, že vše ve snímku obsažené je PRAVDA. A naše školství se tomuto až nesmírně podobá. Ačkoli tento snímek postrádá základní body pro natočení filmu (děj, gradace), přesto jsem ho sledoval se zaujetím a výsledný dojem je velice pozitivní. (23.03.2012)

Možná je to vaše třída. Možná jste to vy. Touto parafrází sloganu nejmenovaného televizního seriálu by se dal charakterizovat vítězný snímek z loňského festivalu v Cannes. Žádné umělé zápletky, zde je absolutní realismus s pečlivě vykreslenými charaktery jednotlivých postav. Až si český divák řekne: "Tohle přece znám, takhle nějak podobně to u nás chodí taky." Nejednou jsem se přistihnul, že od plátna nemůžu odtrhnout oči. Moc jsem si přál, aby snímek byl ještě aspoň o půlhodinku delší. Co k tomuto výjimečnému zážitku dodat? Vynikající scénář, naprosto přirozené herecké výkony mladých svěřenců a kamera, která vše zachytává jakoby náhodou, vytvářejí z malého filmečku opravdový FILM._____________ P.S.: Čeští filmaři na něco podobného nemají koule. (13.05.2009)

Tenhle snímek je svým stylem blízkým příbuzným italské Gomory. Tedy nejde v pravém smyslu slova o klasický hraný film, kde scénář předkládá divákovi nějaký příběh, nýbrž jde o hraný dokument, který děj na plátně podřizuje co největší autentičnosti prostředí, realitě chování filmových postav a celkové výpovědi o stavu francouzského školství. Je přitom nutné zdůraznit, že Laurent Cantet si nevybral nějaký extrémní případ, ale spíš běžnou školu z velkoměstské periferie s řadou dětí přistěhovalců a nepříliš motivované městské chudiny. Francouzské školství trpí obrovským záškoláctvím a kriminální činností, takže většina českých škol je v tomhle ohledu ještě na tom poměrně dobře. Na druhé straně mám dojem, že se snaží tenhle handicap dohnat. Vzhledem k výše uvedenému to není film zábavný, spíš jde opravdu o dokumentární pohled na danou problematiku. Celkový dojem: 80 %. (19.04.2011)