Úsměv Mony Lisy

Líbivé obrázky z konvencemi sešněrované dívčí školy. Bohužel tak nějak bez duše a myšlenky - Julia Roberts mi svou rolí učitelky nijak neučarovala, Kirsten Dunst je v roli dokonalé manželky, která až po svatbě zjistí, že má mozek, neskutečně protivná. Střihy jsou špatně načasované, ale to by klidně mohl být umělecký záměr: střihnout před tím nejlepším. Ve všem ostatním připomíná ženskou verzi Dead poets society. (03.07.2007)

Uznávám, že jediným důvodem, kvůli kterému jsem film shlédl byla Julia Stilesová, která si střihla nemalou roli. To bych Vám přál vidět ty pohledy okolosedících v kině na mou osobu, neboť jsem byl jediným mužem v celém sále. Tohle byl jeden z nejlepších filmů Jilie Robertsové, která jako vždy ukradla celý film jen pro sebe, takže jestliže jste fanouškem Julie Robertsové, měli byste film vidět. Hej, i když nejste jejím fanouškem, popadněte svou přítelkyni a na film se podívejte. (05.09.2005)

Najviac ma zaujalo prve vyucovanie novej ucitelky Julii Roberts, kde sa nedostala ani k slovu, kedze na vsetky obrazky poznaly ziacky hned odpovede. Na dalsej hodine im to vsak vratila. J. Roberts podala opät dobry vykon, K. Dunst tu dokazala byt presvedcivo nesympaticka a chvilami ma prestal film uplne bavit. Takze taky priemer 50%. (19.06.2007)

Sice feministky nemám rád, ale tenhle film ani moc o feminismu není (jak napsala Lucyane, je spíše o hledání sebe sama). Kromě pohodové atmosféry a milého příběhu (ikdyž ne moc orginálního) je největší síla v hereckých výkonech; Julia po celou dobu výborná, Kirsten si velice dobře poradila se zápornou rolí a za příjemné překvapení považuju Maggie Gyllenhaal. Pohodý snímek, který doporučuju třeba na víkendový večer, hodnotím 4*. (09.02.2009)

Všestranná herecká ikona Julia Roberts, obklopená talentovanou omladinou (u mě vede Maggie Gyllenhaal a její požitkářka Giselle) tu učí navzdory zavedeným tradicím mladé naivní dívky rozhodovat se samostatně, nebýt jen dokonalou manželkou, nýbrž sama sebou a smýšlet podle svého uvážení. Nejen jak praví knihy. Coby nová a nutno podotknout svobodomyslná profesorka dějin umění Katherine přichází na konzervativní univerzitu, kde se výkvět ženské inteligence učí přes růžové brýle tomu, jak to dneska nejen ve zmiňovaném manželství funguje. Jsme na počátku upjatých padesátých let a prosadit svou bude ještě hodně těžký oříšek. Nebo vlastně ne? Scénáristé totiž z látky, která neví, čím chce být, udělaly relativně jednoznačnou záležitost – tudíž dívky budou profesorku milovat, pánové kolem obletovat, vše se nakonec urovná atp. Dramatické momenty střídají ty rozverné, každopádně je nutné uznat, že se idylické výjevy scénáristům povedly. I režie není špatná. Nejednou proklepnutý Brit Mike Newell ví, kde je třeba přitlačit na pilu, jakou hudbou (ta je ostatně výborná) obalit solidně napsané dialogy. Prostě všechno jede v osvědčených kolejích, postavy jsou vymezené na jednorozměrné typy, leccos se jen naťukne nebo povrchně přejede a šup k něčemu veselejšímu. Ostatně i u stěžejního výtvarného umění se tu udělá jen takový naivní přelet a jede se dál.. proč ne, někomu to tak vyhovuje a i já si zpříjemnil necelé dvě hodinky. (23.11.2009)