Obsahy(1)
Slavný dirigent Pierre Morhange se vrací do Francie na matčin pohřeb. Setkává se tu s dávným spolužákem Pépinotem, který mu řekne, že také jejich učitel hudby už zemřel. Učitelův deník vrací Pierra do starých časů: píše se rok 1949 a talentovaný Clément Mathieu přijímá místo v internátní chlapecké škole, jejíž chovanci - divocí, problematičtí chlapci, často sirotci - rozhodně nejsou studenty ochotnými pronikat pod jeho vedením do křehkých tajemství hudby. Tyranský ředitel školy Racin se domnívá, že na žáky platí jen přísnost. Clément se však rozhodne, že vsadí na metody, které jsou blízké jeho srdci. Oříškem se pro něj stává právě Pierre Morhange, chlapec s ďábelskou povahou, ale andělskou tváří - a nádherným hlasem. Ten stojí v samém středu učitelova boje o duše ztracených chlapců a krásu světa. Mathieu začíná prostřednictvím magického světa hudby měnit životy svých svěřenců navždy. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (181)
Ano, toto téma tu už bylo několikrát. Dobrosrdečný člověk snažící se porozumět složitým duším dětských výtržníků..... Slavíci v kleci nepřinášejí nic převratného, nicmécně několik moc pěkných momentů ano. Papírové vlaštovky se vzkazy "sbohem" dopadající na plešatou hlavu učitele, dětstké ručičky mávající z okna pevnosti a poslední scéna s odjezdem autobusu... Jsem ráda, že snaha o plačtivý konec byla tentokrát potlačena. ()
Další zcela evidentně vykalkulovaný film, a dotáhl to až k nominaci na Oscara. Žáci internátní školy jsou sice prohlašováni za raubíře a nebezpečné živly, ale ve filmu jim nad hlavami skoro pořád vidím svatozáře. O klišovatých postavách vychovatele či ředitele je škoda mluvit. Dotáhnout to s takhle slabým scénářem tak daleko, to zasluhuje poklonu. ()
(7,5/10). Vřelý a hřejivý snímek z francouzské internátní školy. Je to moc krásný film, který divákovi předkládá naprosto nádherné pěvecké výkony chlapeckého sboru. Tato věc dělá Slavíky v kleci výjimečným filmem. Ostatní okolo je takové bezstarostné a tak trochu na obláčku. Scénář občas předvádí zajímavé kličky, které mu však divák milerád odpustí. Věřím, že ke konci filmu oko nejednoho cynika nezůstalo suché. ()
Podla mňa tento na oko priehľadný scenár až tak extrémne priehľadný nie je. Niektoré vyústenia sa odohrajú trochu inak, ako som predpokladal a jedna dejová línia dokonca úplne opačne proti očakávaniam. Body navyše zabezpečuje "vajcovitý" Gérard Jugnot, francúzsky Bob Hoskins. Ak by chlapci počúvali životom skúsenejšieho spolužiaka (meno mi cez noc vyfučalo z hlavy), tak mali prepichnúť všetkých profesorov bajonetmi a nemuseli absolvovať okrem iného ani tortúru na hodinách spevu :) ()
Jako to s tím zpěvem trochu přehnali. I největšímu dementovi musí být jasný, že není možný z takové tlupy vychovat tak kvalitně zpívající sbor, jaký jsme ve skutečnosti slyšeli někde z playbacku. Tomu odpovídaly i rychlé střihy při zabírání jejich zpěvu, aby nebylo poznat, jak to ti malí zmrdi kurví. Když pominu tenhle fakt, tak to byl film dobrej, což je ve škole za tři, tedy průměrnej. ()
Galerie (45)
Photo © 2004 Pathé Distribution
Zajímavosti (11)
- Snímek je inspirovaný filmem La Cage aux rossignols (1945), ve kterém roli Clémenta ztvárnil populární charakterový herec a scénárista Noël-Noël. (imro)
- Ve Francii překročil film dokonce svou návštěvností Harryho Pottera. (hippyman)
- Pro režiséra Christopha Barratiera šlo o celovečerní debut, do té doby natočil jen 15-minutový film Les Tombales podle povídky Guy de Maupassanta. Produkoval také úspěšné dokumenty Mikrokosmos (1996) a Ptačí svět (2001). (imro)
Reklama