Hugo a jeho velký objev

Dobrodružství se občas může skrývat i na těch nejneuvěřitelnějších místech. Vlakové nádraží už posloužilo jako zdroj inspirace autorce Harryho Pottera, vždyť právě na obyčejném vlakovém nádraží začala cesta onoho mladíka do světa plného čar a kouzel. A nyní hraje vlakové nádraží hlavní roli ve filmu o jednom osiřelém chlapci, který dosud úspěšně unikal pozornosti místního hlídače, jenž sirotky bez špetky slitování posílá do sirotčinců. Tento chlapec udržuje v chodu a seřizuje všechny nádražní hodiny a ve volných chvílích se snaží zprovoznit robota, kterého spravoval se svým otcem. A právě touha po zprovoznění robota ho přivede k nerudnému muži, který cosi tají. Tohle bylo prostě něco nádherného, úžasného a vzrušujícího, že se mi jen velmi těžko hledají ta správná slova na vyjádření mých myšlenek a pocitů. Na tomhle filmu je dokonalé všechno, od filmových lokací (úchvatné nádraží i Paříž po první světové válce) a vizuálu, přes příběh samotný až po herecké výkony. Všechno zde perfektně a dokonale sedí, a tak to má být. Zkrátka jsem měl tu čest vidět nádherný film, který se pro mě stal zároveň i úžasným vizuálním zážitkem a poctou kinematografii jako takové. Jsem nadšený a ohromený, a tak nemohu jinak, než udělit absolutně zasloužených pět hvězd. (22.03.2013)

Hugo je neuvěřitelně komplexní rodinný film a zároveň je také velmi osobním filmem Martina Scorseseho, neboť on sám je vlastně oním (dětským) hlavním hrdinou, on sám se vyznává ze své životní lásky ke kinematografii, k filmu coby osudovému médiu, k celoživotnímu okouzlení. Hugo není obyčejný dětský film, je to snímek ryze postmoderně koncipovaný, fungující v několika vrstvách, jednak dětský (spíše klučičí) a tak zvláštně posmutnělý (melancholický) dobrodružný film (s důrazem na Verneovské okouzlení světem mechaniky a všelikých, nejen hodinových, strojů a hejblátek...), zároveň ale fiktivní metafilm o vzniku legendárního snímku z ranku rané fantastiky (zdráhám se ještě napsat sci-fi) Cesta na Měsíc, fungující zčásti rovněž coby fiktivní biografický film týkající se umělecké dráhy pionýra světové kinematografie, kterým byl režisér Georges Méliès (Ben Kingsley mu je dokonce podoben věrně i fyzicky), Martin Scorsese prostě v duchu svého velkého předchůdce rozehrává fantaskní hru s divákem. Je to krásná, byť velmi melancholická filmová cesta, která nás dovede až na samý úsvit kinematografie, jíž především vzdává Marty poctu, ostatně to je leitmotivem většiny jeho posledních filmů (vzpomeňme Letce a život Howarda Hughese, kde se tak děje konkrétně biografickým rámováním skutečné legendy světového filmu, podobně jako v Hugovi). Postmoderně příznačný je i synkretismus jednotlivých vlivů, či důraz kladený na silný audio-vizuální požitek, formu, 3D obraz, efekty a smyslové potěšení. Hugo je krásný film, který docení především poučený divák, ale i bez znalostí kontextu tu pořád zůstane řemeslně dokonalý a skutečně mimořádně originální a kvalitní snímek, který jasně mluví o tom, že Martin Scorsese není jen tak nějaký obyčejný režisér, ale jedna z největších postav světové režie všech dob... (04.02.2012)

Netušil jsem, co od toho mám čekat, ale myslel jsem si, že tam bude nějaké tajemství či dobrodružství. V tomto ohledu film dost zklamává. Je to sice příjemně nostalgické a po skončení jsem měl dobráckej pocit, ale nemělo to v podstatě žádnej děj. Dost dobře nechápu komu je film určen. Sacha Baron Cohen byl dobrej. (08.02.2012)

splněný sen salónního intelektuála s lehkou obeznámeností s počátky kinematografie a právě tak noční můra filmového historika. bez mála v každém koutě mizanscény, skrze kterou se nezadržitelně dere až nabubřele okázalá kamera, vanou chuchvalce páry. jen s minimem výjimek zahlcuje každý obraz barevnými filtry výstředně zabarvené světlo, prýštící často odkudsi z tajemných zdrojů zpoza záběru. obojí přiléhavě odpovídá podobné obskurnosti, která halí počátky kinematografu a Scorsese se rozhodl neusilovat, neobjevovat, netvořit. přijal mýtizovaný obraz o pionýrech raného filmu takový, jaký byl, včetně těch nejhanebnějších báchorek vysněných filmovými nadšenci, smíchal jej s fakty a nad to přidal další, ještě tužší vrstvu temné mlhy, která vzešla ze základního dějového soukolí románové adaptace. vlastně i použitá metafora s hodinovým strojem je nesmírně přiléhavá. Hugo vskutku je stvořen metodou hodináře. přesně to zdůvodňuje jeho neživotnost a nevěrohodnost a přesně proto také selhává ve svém vůbec největším přiznaném cíli - v uctění Mélièsova díla. jelikož Hugo nemá co společného s uměním spřádat sny z látky kinematografie, se schopností uhranout duše a zprostředkovat téměř metafyzický dotyk mezi člověkem a ... čímsi. rozdíl mezi uměním a kýčem je rozdíl mezi přirozenou oduševnělostí a mechanickou vypočítavostí. a tak se přiznám, že přes nejlepší diváckou snahu, na kterou se zmohu, se mi Hugo nelíbil, ač je to v jistém smyslu vynikající film. precizní. sterilně precizní. (23.06.2012)

[imdb: 8.2/10] | me: Čarovná rozprávka, ktorá vťahuje diváka do svojho príbehu a výnimočnej atmosféry posilnenej krásnymi detailami, vizuálne-magickou kamerou a veľmi dobrým hereckým výberom a ponúka tak možnosť vrátiť sa v čase na Parížsku vlakovú stanicu a prežiť jeden krásny príbeh plný dobrodružstva a detskej fantázie umocnenej šikovným tretím rozmerom. If you've ever wondered where your dreams come from, you look around... this is where they're made. (20.02.2012)