Falco

Až na zhruba 2 songy považuju Falcovu tvorbu za hudební zločin. Přesto jsem se na film o tomhle rakouském svérázovi těšil a dlouho se k němu nemohl dostat, což má očekávání podstatně zvýšilo. No a výsledek? Kdyby se stopáž ukrojila o 3/4 hodiny, sem tam se objevila silnější scéna a obecně se scénář ubíral jakýmkoli dramaticky dynamickým směrem, možná bych pak řekl, že v záplavě životopisných příběhů ve stylu "sex, drugs and rock n' roll" (nejen muzikantů) jde o obstojný snímek. Tady se ale závěrečnou hodinu neustále střídá jeden a ten samý dějový vzor a já se mohl ukousat nudou a čekal, kdy už ho ten autobus rozstřelí (v tomhle případě spoiler my ass). Sekvence "přetočených" videoklipů jsou navíc naprosto oloupeny o 80s atmosféru, kterými originály oplývají, ale to je vzhledem ke špatnému celku jen detail. Poučení, která jsem si z Falca nakonec vzal, jsou: 1. Pít whisku po litrech není cool 2. Nežeň se s labilní krávou, se kterou to bude pořád nahoru a dolů 3. Než poslouchat pop/rock/rap v němčině, to si radši dekapituji falus pilníkem na nehty (20.04.2013)

Jestli mohu srovnávat mnou nedávno viděné Walk the Line z holywoodské dílny tady s Falcem z německé produkce, tak umně mírně vítězí ta německé produkce. Oproti Walk the Line je Falco takové více surovější a bez zbytečných kudrlinek typických pro holywood. Ovšem zde ta multižánrová pestrost sahá občas i na hranici levné německé telenovely ,ale na tu světlou stranu ji zvedají všechny čistě hudební scény. Jelikož hudba Falca byla naprosto jedinečná a Manuel Rubey se úkolu zhostil dokonale. Ať už gesty nebo zpěvem. To co mají Walk The Line a Falco společného je, že za vším hledej ženu. (27.02.2011)

Sex, drogy a rock&rap. Falco okupoval během dospívání přední příčky mé osobní hitparády a i přes odpor k němčině se k jeho hudbě vracím dodnes. A proto jsem ráda, že se jeho krajanům podařilo načrtnout nesentimentální a zároveň vcelku decentní filmový portrét – a jeden z nejlepších životopisných snímků, jaký jsem viděla. (14.10.2014)

Za film 2 hvězdy, ty další dvě jsou za muziku. I když mě tehdy zajímal spíše punk a heavy, brousil jsem i do New Wave a Neue Deutsche Welle. Falca nebylo možné minout. Velice dobře si pamatuji jeho clip Der Komissar v klipovém pořadu Formule 1 na TV BR německých sousedů. A pak na skandální Jeanny, která byla uvedena slovy: ,,Máte poslední možnost tenhle clip vidět, jelikož je zakázán..." Jo, tehdy holt byl Internet sci-fi. Ve filmu mě překvapilo, jak puntíčkářsky znovu natočili úryvky z Falcových videoclipů . Daleko jednodušší by bylo převzít ty původní, a proto tuhle práci oceňuji. Samotný příběh je ovšem poněkud nudný - sláva, deprese, troska, sláva, deprese, troska a do toho věčné rozcházení se se ženou. Život na horské dráze se dá natočit mnohem zábavněji. Control mě bavil mnohem, mnohem víc. A hostování Grace Jones naprosto bez nápadu! To se tam mohla zjevit britská královna a efekt byl stejný (skoro). (27.02.2011)

Nikdy by mě nenapadlo, že se může v multikině stát to, že na představení nepřijde jediný člověk - tedy kromě mě. Že by měl tento snímek tak špatné recenze to si nemyslím... Miluji Falca, jeho muziku a filmem jsem byl více než nadšený - 21. 11. 2008 - kino CineStar - Hradec Králové - 80% (21.11.2008)