W.

Jeden z nejlepších filmů Olivera Stonea. Mistrovské dílo. ____ Zmínku zasluhuje především způsob, jakým se tu pracuje s žánrem: (i) Hlavní postava Bushe představuje neustále pozměňovanou, velice silnou žánrovou figuru – jednou westernového cowboye, poté kazatele, naftaře, nebo republikána – zasazovanou do tomu odpovídajících žánrových světů: komedie, satira, rodinné drama, politický thriller. Každý z těchto světů představuje jednu epochu Bushova života. Mění se ovšem pouze samotný Bush, okolní postavy (otec, manželka, poradci) žánrem zasaženi nejsou a zůstávají nezměnění. Konceptuálně tedy pracuje film se třemi rovinami, odstupňovanými podle toho, nakolik jsou infikované žánrem: Bush (motivátor - nejvíce) – žánr (prostor kolem Bushe - zpola) – okolí (nejméně). Konec filmu tak nenastává po válečném fiasku, ale naopak tehdy, kdy se Bush již nemůže přesunout z jednoho žánru do druhého, kdy nemůže utéct. Už nemá kam, žánry jsou vyčerpány, a s tímto zjištěním přichází i konec Bushe jako filmové postavy. Ukazuje se, že skutečný život a žánrová struktura filmu spolu mohou souviset více, než se zdá. (ii) Komedii obvykle spojujeme s etiketou, zatímco tragedii s etikou. Bushova výjimečnost spočívá v tom, že tyhle zavedená pojítka škrtá – velkorysým pohledem na globální mapu a nakládáním s vládními smlouvami spojuje komedii s etikou (protože rozhoduje o osudech milionu lidí), naproti tomu texaské vidláctví posunuje k tragedii Bushovu etiketu. Film to dává najevo i silnou „freudovskou“ otcovskou figurou (James Cromwell), která straší Bushe zjevně více než Saddám Husajn. (iii) Opětovně se ukazuje problematika žánru bio-pic, u něhož se hodnotí osobnost jako taková, ne filmové kvality. Dvojnásob to pak platí zde, kde geniální výkon Brolina ještě znatelněji posouvá ohnisko filmu do postavy Bushe. Přitom filmařsky je W. dílo uchvacující - brilantní kamera (dejte na mě, Papamichael je nový Richardson), brilantní rychlopalné dialogy (návaznost na Michael Clayton a Dobrou noc a hodně štěstí) a brilantní vedení herců. A je o to truchlivější, že tyhle kvality opomíjejí i odborná periodika, kterým se celá podívaná sužuje na pole ideologického a symptomatického čtení. Dokonce by se mohlo zdát, že kontroverzní téma odvádějící od formy nestojí „technikům" v čele s kameramanem a střihačem za námahu, ale Oliver Stone si dobře uvědomuje, že filmy posuzuje zejména čas, ni lidé. Chápe to i Bush: „V historii žádné místo mít nebudu, to budu přeci mrtvý.“ (05.02.2009)

Stone se rád rejpe v životech amerických prezidentů a tentokrát si vzal na mušku toho předposledního. Stone se zaměřuje na období po 11. září a přitom skače do minulosti aby nám Bushe ukázal jako normálního mladíka, kterého budoucí kariéra příliš nezajímá a radši si užívá po barech. Problém ve filmu, zvláště pak pro tuzemského diváka spočívá v nezajímavosti příběhu. Možná to byl jen můj problém ale ruku na srdce koho z vás zajímá minulost jednoho z amerických prezidentů, který nedokázal nic převratného a skandálů měl také minimum. Jediné co mě překvapilo byl fakt, že je Josh Brolin Bushovi tak podobný a s rolí si také celkem poradil. Jinak je to nezajímavá nuda. (28.09.2010)

George W. Bushe rád fakt nemám a o jeho politice si myslím své. Přesto mám dojem, že Stoneův film je jen jednostranný a možná vytržený z kontextu. Obrázek o něm nenabízí asi přesný, dělá si z něj spíš kvalitní legraci. Stone mě ale nemile překvapil. Je to zmatené, flashbacky jsou chaotické a divák neví, kde je. Je to strašně dlouhé a místy ukecané, chtělo by to zkrátit. Stonea bych v tom nepoznal, není to provokativní, je to prostě strašně laciné a je znát, že to chtěl dodělat, ještě než Bush odejde do důchodu. Je to uspěchané a chaotické. Navíc mi přišlo, že v pár scénách stál Brolin před plátnem a za ním se promítaly autentické záběry. To se moc nepovedlo. Má to ale dobrou kameru, druhá půlka už je zajímavější a má náboj. Nad vodou to ale drží herci. Brolin je skvělý, gesta se naučil dost dobře a trochu jako Bush vypadal. Cromwell a Burstyn byli taky dobří, hlavně scény mezi Cromwellem a Brolinem za to stojí. I vedlejší herci byli svým předobrazům docela podobní a dobře vybraní. Jinak to ale není nic zvláštního. Pro mě nejhorší film od Stonea. 60% (24.02.2011)

Dabljú je opäť klasická stoneovská postava, nepochopená svojim okolím. Stone myslím nijak zvlášť prezidenta nedémonizuje, idioti sú rozviedka, ktorá nepochopila ako Saddám premýšľa a imperialistický stratég Cheney. Čerešničkou na dorte je Dickovo (parádny Dreyfuss) popichovanie s Powellom (ešte lepší Wright), podľa Stonea jediným humanistom v tíme. Lenže Bush má možno na vedenie vojny iné dôvody, aké sa únavne riešili v médiách a Stone sa jeho motiváciu snaží vopchať do klasickej filmovej dramaturgie. Jeho snaha vyrovnať sa otcovi, respektíve dokázať mu vlastné schopnosti a dokončiť to, čo on začal nemusí byť čistou fikciou. Na túto túžbu otca "dobehnúť" je odkazované ranným behom. Oliver Stone: "mission W. is accomplished". (01.12.2016)

Původně obrovská očekávání, teď zklamání! Stoneova snaha ukázat, že "W" je obyčejný člověk mi přišla zbytečně vyhrocená. Sledovat více než hodinu Brolina jak jí s otevřenými ústy a klopí do sebe jednu skotskou za druhou člověka poměrně brzy omrzí. To, že W byl v mládí celkem ďábel, je známá věc, takže ty dlouhé záběry na poloprázdné lahve taky nejsou zrovna nutné. Druhá polovina filmu je pravda o dost zajímavější - pohled na Irák a Saddáma "zevnitř", jasné ukázky toho, že W rozhodně není ten nejchytřejší v čele USA a moc se s tím neumí smířit, jeho ne vždy dobré vztahy s G.Bushem seniorem (mmch. skvěle zahraným Jamesem Cromwellem) - to jsou výborné momenty, ale jako celek to pro mě prostě nefunguje. (31.01.2009)