Lincoln

Griffith, Ford, Spielberg. Lincoln. Tři velcí američtí režiséři a jejich verze lincolnovského mýtu. Třebaže Spielberg k Lincolnově osobnosti přistupuje poctivě a uctivě, vytváření kultu a idealizování demokratické myšlenky pro něj není tak důležité jako vtahování diváka do vyprávění. Jde především o strhující politické drama, jehož aktérem byl Abraham Lincoln. Je fascinující sledovat, jak plynule se jeden z nejméně akčních a nejméně epických Spielbergových filmů hýbe vpřed. Jak jsou do sebe jednotlivé scény zaháknuté, jak se pracuje s deadlinem (získat 20 hlasů do konce ledna), jak osobní linie slouží té pracovní. Vykreslování Lincolna jako mesianistické figury, projevující vstřícnost ke všem lidským bytostem bez rozdílu, není hlavní náplní filmu a tato deifikace, děje-li se, nikdy nezastíní ústřední cíl (prosadit dodatek před ukončením války). Dokonce můžeme mít pochyby o „čistotě“ Lincolnova neústupného prosazování spravedlnosti před právem – k přijetí jednoznačného stanoviska nejsme, třeba patetickou hudbou, naváděni tak aktivně jako v jiných Spielbergových socio-politických filmech. Navíc je to Lincolnův „ježíšovský“ sklon sednou si před skupinu posluchačů a začít jim vyprávět příběh, který nejvíc zpomaluje vyprávění. Skutečně je nám tímto dokazováno, že Lincoln je otcem amerického národa, který si mohl dovolit vtipkovat o Georgi Washingtonovi, nebo se již ocitáme na území politické satiry o starším pánovi, který rád povídal, když bylo třeba jednat? Otcovský výklad bude zřejmě vhodnější i pro opakované přejímání dětské perspektivy mladšího syna (včetně velmi chytré vypravěčské kličky ve finále), šlo mi ale zejména o poukázání na nenávodnost Spielbergova přístupu. S pomocí bezchybně vybraných herců a velmi dobově působících obrazů (významotvorné svícení a rozmístění postav, frontální snímání, kdy má každý pohyb své odůvodnění) je budováno zejména chytré drama, které nás drží neustále ve střehu a vyžaduje neustálé propojování souvislostí, a až poté mýtus. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Faidra, Baxt, Kali4, Terzeus (26.01.2013)

Ako blesk z čistého neba natočil master a velikán filmu Steven Spielberg jeden zo svojich najlepších filmov v dobe, keď to už od neho nikto nečakal. Dá sa v tom nájsť určitá symbolika, že sme mohli vidieť už dve verzie a dva pohľady na život veľkého muža dvoch veľkých režisérov v čiernobielej podobe, zatiaľ čo Spielbergov uhol nie je čiernobiely ani trochu, a má to svoje opodstatnenie. Tak ako sa v prvých scénach ocitá divák a brodí v blate, pote a krvi národa zmietaného (znížim sa k použitiu klišé) bratovražednou vojnou, zostáva v nej po celý čas, aj keď sa dej prenáša za zavreté dvere honosných salónov, kuloárov a Oválnej pracovne. Spielberg predstavuje citlivý portrét muža, vodcu, ktorý je populárny medzi ľudom a nenávidený medzi politikmi, ktorý dokáže národ viesť, ktorý je spravodlivý a robí vždy to, čo je podľa neho najsprávnejšie - tým však idealizácia "hrdinu národa" končí a začínajú sa pochyby. Ako človek vedomý si svojej zodpovednosti sa dokáže postaviť čelom tomu, čo sa pokladá za zákon, a zmiesť ho zo stola často pomocou pochybných metód, ktoré naštrbujú dôveru v jeho nepoškvrnenosť. Dostáva tým zabrať nielen jeho postava, stvárnená prirodzeným a ľudským herectvom Daniel Day-Lewisa, ale hlavne divák, ktorý sám stojí pred voľbou, čo považuje za legálne, a čo za nutné, keďže tieto dva pojmy sú často v opozícii. Problémom môže byť pre niekoho skôr záber filmu, teda posledné mesiace Lincolnovej vlády, kedy bol, metaforicky povedané, navonok pevnou skalou, o ktorú sa rozbíjajú vysoké vlny a zvnútra malou bárkou na rozbúrenom mori, ktorej neustále hrozí prevrhnutie. Pod tlakom si zachováva chladnú hlavu a je využitý aj ako jeden z prvkov spielbergovského nadhľadu, alebo lepšie povedané striedmeho humoru, najmä pri rozprávaní historiek a niektorých odľahčujúcich scénach. I tak je to film ťažký, ktorý rozhodne nie je pre každého a divák by si mal dva razy premyslieť, či sa do toho chce skutočne pustiť. Odmenou pozornému a trpezlivému bude úžasné spracovanie záverečnej kapitoly osudu jedného z najslávnejších amerických prezidentov, umocnený famóznym hereckým koncertom Daniel Day-Lewisa a Tommy Lee Jonesa so skvelou hudbou a výpravou, na ktorý sa len tak nezabúda. Byť toto posledný Spielbergov film, bol by to úžasný filmársky epitaf a odkaz budúcim generáciám. 95% (17.03.2014)

Daniel Day-Lewis vtlačil svojej postave konskú dávku charizmy. Ten z nej vyžaruje a osvetľuje temnotu vojnovej doby. Lincoln pôsobí ľudsky ako uveriteľný zástupca obyčajného človeka. Ľahko zhrbený a situáciou viditeľne unavený prezident s cylindrom a typicky zarastenou tvárou navštevuje zranených, hrá sa so synom alebo zvyšuje hlas pri debatách. Vždy je na čo sa pozerať. Hlavne jeho dlhé vety a prednesy bez jediného strihu sa krásne počúvajú. Vizuálna stránka chce zapôsobiť a podtrhnúť herecké výkony. Pri rozhovoroch či prejavoch je kamera neposedná. Buď sa kolíše zo strany na stranu, alebo pomaly nabieha na hovorcu. Vyvoláva a umocňuje pocit nepokoja. Frontálne jazdy vzbudzujú dôležitosť prejavu, ktorý nezaprie určitú mieru patriotizmu. Lincoln je dramatickou hrou o jednom míľniku americkej histórie. Značne priamočiary príbeh neohromuje. Vyhotovenie a spracovanie až na pár výnimiek neoslní. Spielberg tak nakrútil iba zaujímavú lekciu dejepisu. Navyše dosť človeka nahnevá úplné vystrihnutie vraždy v opere na ktorú človek čaká ako na ihlách. (21.08.2013)

Líbí se mi, jak je v posledních letech každý film Stevena Spielberga jiný. Jak pokaždé zkouší trochu jiný postup, jiný žánr a spolupracuje s jinými herci, aby to nakonec pokaždé dopadlo na jedničku. Jako teď. Aby bylo jasno - za jeden z nejlepších Spielbergových filmů vůbec považuji Amistad a o to víc jsem čekal, jak se s otroctvím vypořádá tentokrát. Skoro stejně výborně (tj. Amistad je přece jenom lepší). Natočit dvě a půl hodiny dlouhý film, ve kterém se jenom mluví a kterým prochází desítky historických postav, je zjevně leckomu proti srsti. Nechápu proč. Spousta takzvaných recenzentů nadává, že film je chaotický ukecaný guláš, který vznikl jen proto, aby dostal Oscara/Oscary. A hlavně "tam nejsou žádné bitvy - to i ve Válečném koni jich bylo víc". Proboha, lidi! Lincoln je skvělý právě proto, že v něm bitvy nejsou. Víme, že Občanská válka zuří, díky úvodní scéně si dovedeme představit, jaký humus to je, ale proč bychom se na ni měli dívat víc? Nestačí sledovat, co dělá s lidmi? Podle mě naprosto. Úporná snaha o prosazení 13. dodatku je stokrát napínavější než výjevy z bojiště, na kterém děla trhají lidi na kusy. A ta snaha je výborně popsaná - stejně jako osoba prezidenta Lincolna. Rozvážn i tvrdohlavý umanutý chlap, který má své vrtochy, neduhy, ale i smysl pro humor, věčný vypravěč historek a (nejmilejší překvapení pro mě) protřelý intrikán. V postavách, kterých rozhodně není tak moc, jak mnozí tvrdí, se dá vyznat krásně i díky jejich představitelům, jednotlivé příběhy, na něž je celý děj rozdělen, jsou výborné a hlavně skvěle ukončené (poslední scéna Tommy Lee Jonese!). K hercům není moc co psát, Steven Spielberg si špatné nevybírá... Jen by mě zajímalo proč roli odmítl Liam Neeson, když na Lincolna, jakého tady vidíme, příliš starý určitě není. Ale co, Daniel Day-Lewis je... Páni! Úžasný! Takže teď už jen klasicky pochválit úchvatnou Kaminskyho kameru, která si zase jednou skvěle hraje se světlem i stínem a v kině vypadá náramně, a pochopitelně i Williamsovu hudbu (ve filmu sice nevynikne tak jako na samostatném soundtracku, ale stejně je božská). Pět čistých. (03.02.2013)

Zajímavě dehonestující příštup k popisu toho jak se amerika stala onou proklamovanou "nejsvobodnější zemí na světě" (úplatky, manipulace, lži, ignorování zákonů), ale to nic nemění na faktu že se Spielberg věnuje jen jednomu kratičkému výseku z Lincolnova života a úplně ignoruje spoustu mnohem zajímavějších událostí o kterých by mohl vyprávět (mimo jiné i celou válku...). Takže vlastně není moc jasné, proč se film jmenuje "Lincoln", a ne "13. dodatek ústavy USA". Obzvlášť když Lincoln samotný je ve filmu spíš za ťunťu, který jako jolly old fella vypráví jednu historku za druhou, ale jinak nedělá vůbec NIC, zatímco skutečnou práci za něj odvádí všichni kolem. Obzvlášť Tommy Lee Jones si se svou parukou krade celý film pro sebe, a zcela jasně ukazuje kdo je skutečným hrdinou Ameriky a boje otroků za svobodu - Tommy Lee Jones, a ne nějaký Abraham Lincoln. Jinak Spielberg přesně potvrzuje obavy z toho, že půjde o další Amistad - tedy nudnou lekci z dějepisu, tady navíc plnou spousty lidí kteří by asi měli být známí a důležití, ale nejsou, a plný událostí, které jsou tak trochu o ničem, protože všechny bitvy potřebné pro jejich uskutečnění (ať už na bitevním poli, nebo kdekoli jinde) se odehrály už PŘED začátkem děje filmu. Takže jde vlastně jen o to podívat se na to hlasování, při kterém všichni černoušci nadšením obejmou jeden druhého, a začnou vesele pelášit vstříc nejbližšímu KFC. Lincoln naopak zamíří do divadla, a Spielberg kvůli tomu splodí scénu s jeho brečícím synem, za kterou ho chci osobně zabít, vykastrovat a upálit. Chlape, kdo sakra jsi a co jsi udělal tomu božanovi co natočil Jurský Park a kuchal lidi na Omaha Beach?! 6/10 (16.02.2013)