Frankenweenie: Domácí mazlíček

Přišlo mi, jako kdyby si s tímto filmem Tim Burton natočil něco, co si přál už hodně dlouhou dobu. Animovaný film přesně v jeho režii o domácích mazlíčcích a také o tom, co to pro děti a jejich rodiče znamená, když jim někdo takový umře. Prošel si tím asi každý, včetně mě. Možná právě i proto jsem si k téhle pohádce-nepohádce udělal takový vztah. A musím říct, že závěr opravdu krásně vyburcoval. (11.12.2013)

Nevěřila jsem tomuto filmu, hlavně jsem už teda přestala věřit Timu Burtnovi, ale překvapil mě. Tento film má totiž srdce. Ze začátku na mě silně dýchala atmosféra Střihorukého Edwarda. Ano, je to ten klasický rodinný doják, není zde vůbec nic nového, film je strašně předvídatelný a Burton nedokázal nasazenou laťku a atmosféru ze začátku filmu udržet až do konce, bez mučení však přiznávám, že jsem měla na krajíčku. (25.12.2012)

Když si odmyslím, že celé téma filmu je velmi morbidní, má to své dobré momenty a povedené postavičky, ale jako celek mě to nebavilo. Celé to pohřbil konec počínaje mlýnem, který je najednou naprosto nevěrohodný a nedává smysl! I když počkat.... ono je to vlastně natočeno pod patronátem Disney.... tak to jsme doma. (12.01.2013)

Burton se pokorně a s dětskou radostí vrací ke svým počátkům mile při tom odkazujíc k nejklasičtějším ze všech klasických hororů. Mohu mu spílat za jeho tvorbu posledních let jak chci, ale když vidím jak do školní třídy nakráčí Bela Lugosi a Frankenstein před ním začne mluvit o mlýnu, tak Tim mě má v hrsti. Frankenweenie nemá "až tak" krásně pohlcující atmosféru jako jeho starší filmy, ale i tak je to příjemný Burtonovský koncentrát a bez problémů a zádrhelů fungující pohádka. 8/10 (18.02.2013)

Budu se hodně opakovat, ale Frankenweenie je prostě stoprocentně typický Burton. Tento film se mi sice nelíbil tolik jako animačním zpracováním podobná Mrtvá nevěsta, ale rozhodně mě zaujal více než Temné stíny ze stejného roku. Dojemný příběh chlapce a jako psího miláčka, které nemohla ani Zubatá rozdělit, není vůbec nijak komplikovaný, ale potěší právě svou jednoduchostí. Černobílý vizuál perfektně podtrhuje ponuré vyznění filmu, které mám na Burtonových snímcích rád. Film je plný odkazů na Burtonovy i jiné snímky a nebýt toho příliš sentimentálního konce, tak by byl skoro dokonalý. Zkrátka film, který má ono typické burtonovské kouzlo, kterým se nechám rád pohltit. (13.03.2014)