Elitní jednotka

Po Meste Bohov opäť skvelí a autentický film z prostredia skorumpovanej polície, gangstrov, zásahovej jednotky, výcvik (scéna s granátom). Film dobre vystihuje pocity (nielen) rozprávača príbehu – veliteľa týmu snažiaceho sa nájsť spomedzi uchádzačov svojho budúceho nástupcu, ktorý musí byť rovnako nekompromisný a minimálne tak dobrý ako je on sám. (08.01.2008)

Zdá sa, že skorumpovaná polícia je v brazílskych mestách bežnejším javom ako vychádzajúce slnko a tak film na motívy tohto faktu nenechal na seba dlho čakať. Unikátny príbeh, ktorý pripomína akčnejšiu, ale príbehovo jednoduchšiu verziu filmu 'Cidade de Deus'. Na brazílske pomery unikátny zážitok, akčné scény dokonalé. 85%. (30.01.2010)

Na hrubé pytle ze slumů hrubá záplata lebky probodnuté dýkou - až si člověk vzpomene na jednu z epizod Itchy a Scratchy a nápis na policejním voze: "To protect and sever". Hoši z BOPE dávají policejní brutalitě nový rozměr a řekněme si otevřeně, že třeba taková výslechová metoda "Najdi pravdu v mikrotenovém sáčku" respektuje základní lidská práva stejně jako chlapci z favel životní styl straight edge. Vítejte v Riu! Filmařsky znehodnoceno hodně slabou první půlkou, kdy se Nascimentův voiceover marně snaží zakrýt nevhodně zvolenou strukturu vyprávění - výsledkem je pak celková neucelenost a mizerný emoční dopad. Příběh o elitních černokošiláčích, co si do akce neberou helmu ani pouta, navíc může svádět k myšlence, že to celé Padilha natočil s na bok učesanou patkou a malým hřebínkem pod nosem, ale neměl bych mu to za zlé, protože: a) kriminalita v rodném městě ubírá na liberálním přesvědčení, b) vyprofiloval se jako naprosto ideální režisér pro nového, podobně orientovaného, Robocopa. Osobně si myslím, že by toho detroitského plecháče uvítal i doma v Riu, kde by k těm opáleným Clarencům Boddickerům pravidelně pronášel své: „Dead or alive, you're coming with me!“ (06.09.2012)

Co dva roky se mé cesty protnou s nějakým brazilským filmem. Co dva roky je to navíc s filmem, na který se dá jen těžko zapomenout. Letos to vyšlo na Tropa de Elite. Snímek, který zašel autentičností a intenzitou žážitku možná až příliš daleko. Typ filmu jakého bychom se v západní produkci prostě nedočkali. Každá z částí je o něčem jiném a trochu jinak. Pravomoci zneužívající speciální jednotky, zkorumpovaná policie, bezvýchodná sociální situace ve slumech, politika, systém, společnost či výcvik jednotek. Vše vás po celou stopáž ždíme až na dřeň, čemuž vydatně napomáhá dokumentární styl à la Greengrass. Přes všechny silné stránky filmu, především pak v jeho druhé polovině, je na něm to nejlepší (či nejhorší, jak se to vezme) přerod Matiase. Z toho mrazí v zádech. Ze záporů jsou tu pouze čistě osobní věci. Ať již to, že Matiasovi brýle působí v elitní jednotce poněkud nevěrohodně, tak i nepřítomnost zahalení obličeje jejich příslušníků (EDIT po čase: po vidění dokumentů Favela Rising a Bus 174 beru tyto mé naivní výtky zpět). Jde o silný film. Dokonce výjimečný. Ovšem v žádném smyslu slova "pěkný". Dobro? Zlo? Ale jděte, to jsou dávno přežité pojmy. Žádné naděje, žádné iluze, žádné dobré pocity; čistá deprese. To je to co ve vás Tropa de Elite zanechá. Na hodně, hodně dlouhou dobu. (08.01.2008)

Film, který se neptá, valí vpřed a nekompromisně drtí všechny, kdo mu přijdou do cesty. Odmítá diplomatické vyjednávání, odmítá diskuzi, prostě má svůj názor a žádný jiný nepřipouští. Na jednu stranu mi tato metoda „nesrat se s ničím“ přišla sympatická a vzhledem k naznačeným poměrům v Riu také logická. Na stranu druhou jsem měl nemalý problém akceptovat za hlavního hrdinu polo-nácka, který co nedokáže vyřešit silou, řeší ještě větší silou. Božský statut BOPE, útvaru stojícího nad policií, dokonce i nad státem (jak je naznačeno zakrytím brazilské vlajky charakteristickou lebkou na černém pozadí), není nijak zpochybňován – brazilské slumy musí být vyčištěné. Mrtvý drogový dealer je dobrý drogový dealer. Veškerá snaha o zlidštění protagonisty jakýmisi výčitkami svědomí působí při brutalitě následného výcviku nováčku legračně. O tolik legračněji než roztřesené záběry z ulic, které nejspíš ani nemusely být „přibarvovány“ pro filmové účely. Pokud je film alespoň z půlky pravdivý (a věřím, že je), všechna čest tvůrcům a jejich odvaze natáčet v autentických prostředích. I přes to, nebo právě proto, že Elitní jednotka ve zběsile cool tempu bez zbytečných okeců doběhne ze startovní čáry do správně WTF finále, neustále jsem se zaobíral myšlenkou, není-li to celé přece jen příliš blbé, mající příliš vratkou dramaturgickou konstrukci a nabízející příliš málo pomrkávání tvůrců v duchu „jsme nad věcí“. Nejspíš nebyli, nejspíš ani nejde být nad něčím, čeho jste součástí, čím dennodenně žijete. Ale dobrý pocit z toho nemám. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, O*R*I*N, Davson, honelnik, Martyr (08.07.2008)