Kurz negativního myšlení

Dokonalý mix povzbudivej drámy a depresívnej komédie, tak ako to dokážu natočiť len v severskej kinematografii. Postavy ma zaujali hneď od prvých minút. Sú perfektne zahrané a skvele napísané. Každá z nich si prejde zmysluplnou a silnou katarziou, keď vyplávajú na povrch ich skutočné pocity ohľadom ich skurveného života. Vidieť pohár rozjebaný na franforce poloplný, je holt ťažké. Skoro až nemožné. Ale keď sa človek prestane snažiť, tak je v piči nadobro. Teda aspoň ja som si z toho zobral také posolstvo. Ale čo ja môžem vedieť. Ja si to na vozíku nepádím rýchlosťou 10km za hodinu s vejúcimi vlasmi a mariánkou v hube. Ale bavil som sa dobre a stojí to aj za opakované zhliadnutie. 8/10. (22.06.2022)

Když mi při práci větev jako noha zlomila před lety sedm obratlů a lopatku, taky jsem měl blízko k tomu, abych skončil na kriplkáře. Nevím co bych potom dělal, možná bych si to hodil, možná bych zase začal chlastat, těžko říct. Určitě ale vím, že bych se k lidem kolem sebe nechoval tak zhovadile jako Geirr. Občas si mě sice něčím naklonil, třeba když nečekaným direktem poslal k zemi tu otravně vlezlou psychočůzu, ale většinu času mě jeho slabošské ublíženectví a nasranost na svět nebavily. Nebavila mě ani většina ostatních postav, nebyly mi ničím blízké ani sympatické, chovaly se dost nepravděpodobně a nezáleželo mi na nich. Film na mě "v psychologické rovině" nijak významně natož novátorsky nezapůsobil, protože pesimismus i negativismus jsou v různých podobách a variacích samozřejmou (sou)částí mého/mých světonázoru/názorů, stejně ovšem jako i opačné úhly pohledu, prostě nic nového pod Sluncem. Po formální stránce se jedná o vizuálně nepříliš přitažlivou a filmařsky okázale ledabylou poloamatérštinu ve stylu podobných severských rádoby syrových a autentických ledabylostí. Nejdéle si z filmu asi zapamatuju scénu s ruskou ruletou odkazující na Deer Huntera, ale silně pochybuju že se k němu ještě někdy vrátím. (20.05.2019)

Nezasmial som sa, ako by sa patrilo na komédiu, aj keď čiernu. Nenašiel som nič, čo by som obdivoval na Kurze z filmového hľadiska. Námet nie je nový a spracovanie neprekypuje originalitou. Vlastne ma na celom filme zaujalo iba hľadanie riešení problému: my a oni. Paraplegici (a nielen oni) by chceli, aby sa na nich hľadelo, ako na bežných ľudí neuvedomujúc si, že existujúce obmedzenia sa nedajú prehliadať. A svojím partnerom, ktorí majú na výber z dvoch zlých možností, ich situáciu často neuľahčujú, ale komplikujú. (28.02.2011)

Tomu říkám dobrej, temně komediální film! Žádná laciná Spielbergovská hra na city, žádné chození okolo. Obsah je výše a v podstatě sedí, ovšem nevejde se do něj zdaleka všechno. Jednak neskutečně černý humor, kterého je film plný, jednak spousta věcí o tom, jací jsou občas lidé uvnitř - zvlášť ten nechutný typ lidí, co jsou pořád pozitivní. Ze všech postav je absolutně nejlepší Asbjorn. Jestli si neoblíbíte tohohle nechodícího a nemluvícího typa, co se snaží sápat i po psycholožce, tak už nevím. Jako fanouška válečných filmů mě dostala scéna, kde právě tahle pozitivní psycholožka přijde do Geirova pokoje, a za ní je plakát k Lovci jelenů. Ten černobílý. Ostatně, tenhle film do děje ještě promluví. :-)) Jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem viděl. A první norský. Možná to souvisí. (22.10.2007)

Parádní nenápadný norský filmeček se spoustou černého humoru, který já tolik ráda :8) Postava Geirra byla fakt skvěle napsaná - Johnny Cash & Lovec jelenů - takovýho maníka musí divák zákonitě milovat. Ale i ostatní charaktery skvěle zapadají do mozaiky příběhu o léčbě optimismem :-) No, úplně nejlepší byla ta psychoterapeutka - něco takovýho by mi taky skutečně nesmělo přes práh :-) (13.01.2008)