Kurz negativního myšlení

Pro mě klasický příklad slušného filmu, u kterého se přiměřeně bavím, který má jakýstakýs "oblouk" (nebo přesah, checete-li) a na který zapomenu pár hodin po návštěvě kina. Hořký, černý situační humor podmazaný malinko (?) vykonstruovanou situací, děj víceméně o ničem a celkové vyznění vágní a malinko rozčilující. Až na pár ne tak podstatných specifik by to mohl vlastně být docela český film. 60% (13.01.2008)

Jasné, že každý človek musí niekedy vybuchnúť. O to viac, keď je po krk v problémoch. V problémoch, ktoré nemá silu vyriešiť k vlastnej spokojnosti. Nedá sa byť za každú cenu pozitívnym. A ani negatívnym. Stredná cesta je to pravé orechové. Partička, ktorá sa zišla na párty u Geirra bola excelentná, takisto aj muzika. (12.03.2016)

Působivé poselství o tom, že kurs negativního myšlení vám může dát mnohem víc než kurs myšlení pozitivního. V některých okamžicích film balancuje na (velmi ostré) hraně mezi silným dramatem a černou komedií, ale (alespoň pro mne) ji naštěstí nikdy nepřekročil (a myslím si, že hledat, pěstovat a vychutnávat si v něm komediální linku je úkol pouze pro cynika). Slušné nebo i skvělé herecké výkony, dobře padnoucí hudba, neodhadnutelný vývoj děje a mnohovrstevný pohled na život hendikepovaného, ale i těch, kteří s ním sdílejí jeho osud. Film měl ale skončit o dvě minuty dříve, před návratem možná nejvíce postižené. (12.10.2008)

Zápory: určitá předvídatelnost a prvoplánovitost některých scén a konec, který vyhlíží až nepřirozeně optimisticky. Klady: vynikající hlavní hrdina, dobří herci, dobré dialogy, vydatná dávka černého humoru, skvělý soundtrack a stopáž "tak akorát". Kromě toho je "Kurzu..." třeba přiznat i značnou dávku napětí, po celou dobu si udržel moji soustředěnou pozornost. Hlavně se mi ale zamlouvá naprostá absence pokrytectví, které je s daným tématem pohříchu tak často spojeno. (28.03.2009)

Hořká tragikomedie o smutném údělu tělesně postižených, o povinném optimismu a o tom, že někdy nefunguje. Hlavní hrdina je po autonehodě upoutaný na vozík a přestože díky pojistce materiálně nestrádá, je plný hořkosti a nenávisti ke svému okolí. Zoufalá partnerka se rozhodne jeho letargii a sebelítost za pomoci terapeutky a její skupiny svěřenců rozbít a vrátit ho k životu. V průběhu filmu to ale vypadá, že Geirr spíš rozbije pracně vybudovanou soudržnost skupiny, která vlastně zase tak soudržná není a pod jejím povrchem doutná nejeden požár a spousta negativních emocí. Čekal jsem něco ve stylu Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem, tedy stylizovanou podívanou plnou černého humoru, ale míra nekorektnosti a nekašírované bolesti mě zaskočila. Řada scén je opravdu silných a film poměrně věrně odráží beznadějné postavení postižených. Na druhou stranu v porovnání s průběhem snímku je jeho vyústění poněkud násilně smířlivé. Celkový dojem: 85 %. V řadě momentů se sice humor vyskytuje, ale jde o tu nejčernější, ryze šibeniční variantu. (04.01.2010)