Nightwatching
Nightwatching
Nightwatching
Rembrandtova Nočná hliadka
Režie:
Peter GreenawayScénář:
Peter GreenawayKamera:
Reinier van BrummelenHudba:
Włodzimierz PawlikHrají:
Martin Freeman, Emily Holmes, Natalie Press, Jodhi May, Eva Birthistle, Toby Jones, Maciej Zakościelny, Agata Buzek, Maciej Marczewski, Gerard Plunkett (více)Obsahy(2)
Nový film slavného a celosvětově uznávaného režiséra Petera Greenawaye o životě a díl jednoho z největších malířů našich dějin. V roce 1642, v době Rembrandtovy největší slávy a jeho vrcholu, kdy mu pomalu umírá jeho žena Saskia, přijímá velmi neochotně zakázku na velký skupinový portrét amsterodamské milice, obraz, který bude později velmi známý jako Noční hlídka.
Režisér zobrazil extravagantní, exotický a pohyblivý pohled na romantický i profesionální život Rembrandta van Rijneho, jednoho z nejzásadnějších barokních malířů, a kontroverzní objasnění vraždy, kdy Rembrandt ukryl vrahovu podobu přímo do obrazu.Titulní roli ztvárnil Martin Freeman.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (79)
Esteticky stále vytříbený, avšak neskutečně užvaněný Greenaway. Za doprovodu úžasné hudby ( W.Pawlik) předkládá režisér v působivých šerosvitných obrazech příběh o vzniku známého obrazu. Dialogy jsou sice chytré, ale po čase se vrší na sebe tak, že jsem si přál, aby už všichni sklapli...věřím, že Greenaway by dokázal natočit skvělý film beze slov, jenže mu to zatím asi nikdo neřekl. ()
Po všech těch letech je Greenaway pořád stejně umělecký a užvaněný, jen se mu podařilo přitvrdit v sexuální explicitnosti. Považuju za trochu ironické, že ve stejném roce měl premiéru nepříliš vydařený koprodukční El Greco, který svými malbami dělal z hříšníků svaté. Rembrandt maloval dekadentní měšťanstvo jako ještě větší chátru - tak ho aspoň vidí Greenaway. Co by se snímku dalo vytknout, je poměrně vysoký počet postav, ve kterých se divák těžko orientuje (zvlášť, pokud film sleduje na menší televizi z dálky, takže je ani nedokáže pořádně rozpoznat podle obličeje) a neskutečná ukecanost v závěru (což prudí dvojnásob, když je třeba co nejdříve vyrazit na zastávku). (744., 8. VIII. 2012) ()
Pro mě jako filmová událost roku 08. Stejně jako Kubrick v Berry Lyndonovi tady Greenaway tematizoval výtvarné umění jako prostředek filmového vyjadřování a jako výrazový prvek jej dotáhl do dosud neobjevených pozic; nevím, jestli ještě někdo o tom takto uvažoval. Se zcela nezaměnitelným rukopisem filmového divadla tomu Greenaway dodává podle mě ještě další dimenzi. A když někdo řekne, proč tedy Nightwatching neudělal jako divadlo, tak jednoduše proto, že film poskytuje spoustu věcí, které Greenaway dokáže výborně využít. Navíc bych upozornil na doprovodný film-dokument, Greenawayův, o tomto Rembrandtově obraze Noční hlídka, který se náhodou objevil letos na AFu v Olomouci, http://www.csfd.cz/film/250800-rembrandts-jaccuse/, ale ten tady nehodnotím, když jsem ho bohužel neviděl celý, protože jsem pak šel na koncert Sunshine (to jsou rozdíly). ()
Na počátku malou hnidopišskou poznámku - ten překlad názvu do češtiny je zjednodušující, mnohem lepší by to bylo s malým "n", už třeba proto, že se v originálním názvu nejedná o název obrazu, ale o Greenawayův jazykový neologismus. Prosím anglisty, aby mne opravili, mýlím-li se. Ale proč s tím začínám: Podle mne je pointě filmu mnohem blíže Rembrandtovo vidění v temnotě, neustálé morální bdění, vigilie, samota aj. těch motivů, tam bylo mnoho a většinu asi nikdy nedešifruji: Tedy Rembrandtova noční hlídka. Na noc upomínal i neustálé stylizování scén do šerosvitu (i když postavy malované v šerosvitu nebyly ve skutečnosti malovány při svíčkách, ale za plného denního světla nejlépe za svitu slunce, technikou zvanou camera obscura - odtud ty stíny, ale to jen na okraj). A šerosvit se tak krásně snáší s divadlem a to má Greenaway rád, stejně jako malířství, jelikož i on sám je malířem. Na konci filmu nechává o sobě Greenaway, který se v daném okamžiku již prolíná s postavou Rembrandta, promlouvat pomocí osoby Jakoba de Roye. A co o sobě říká? Miluješ náznaky, zápletky, tajná spiknutí a tajemné postavy v pozadí: pak si nechá připít směrem ke kameře - sobě? divákovi? Vyberte si. ()
Dvě a čtvrt hodiny dlouhé ateliérové divadlo ve stylu oživlých maleb mě nebralo. Nápad na experimentálně pojatý historický film o malíři a slavném obrazu, se silným důrazem na výtvarný požitek ze záběrů to určitě není špatný, ale zároveň jsem se ve většině scén nemohl zbavit dojmu, že celé provedení na mě působí až příliš uměle a chladně... a film jako celek i neúměrně zdlouhavě. Technicky tomu filmu, stejně jako hereckým výkonům v něm, nelze nic vytknout, ale jakékoliv hlubší zaujetí, fascinaci či emoce nevyvolal ve mně žádné. Možná bych se zmiloval směrem ke druhé hvězdičce, kdybych tolik nevnímal, jak Peter Greenaway neobratně vykrádá ústředním formálním nápadem, někdy snad až přímou stylizací vybraných scén, svůj starší film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989). Zatímco v něm se mi dostalo strhující porci výtvarna, hudby a propracovaného bizarního děje, tady z onoho stylu zbyly takové duplikativní, odosobněné až málo zajímavé stopy po čemsi, co režisérovi kdysi fungovalo, ale tady už se podobně originální a překvapivý zážitek zdaleka nekoná. Mám pocit, že novější Greenawayova tvorba zřejmě půjde hodně mimo mě. [30%] ()
Reklama