Rolling Stones

Rolling Stones patria ku kapelám, ktoré som mal možnosť zažiť od ich úplných začiatkov. A energia, ktorá z nich doteraz srší spochybňuje moju, pôvodne logickú myšlienku, že zažijem aj koniec ich kariéry, keď odložia svoje nástroje a Mick prestane pridávať kilometre k tým, ktoré už nabehal po javisku. Scorseseho film je profesionálne urobený (ako vždy) a nekonečne dlhý (ako vždy). Mám radšej skladby z prvého obdobia (vrátane málokedy hranej As Tears Go By), takže som pri odlišnom výbere skladieb, ktoré zazneli vo filme, vnímal čas intenzívnejšie. (24.01.2012)

Rockovou hudbu hodně můžu, ale přesto nejsem nějak velký fanoušek Rolling Stones - nevyrostl jsem na nich, jen je uznávám jako legendu od které znám pár písní (asi jako každý člověk na planetě), rád si je občas poslechnu, ale do playlistu si je sám od sebe moc často nezařadím... něco jako Beatles, nebo Elvise. Ať už ale někdo Stouny miluje, nebo třeba jen toleruje, Scorseseho "dokumentární" záznam jejich koncertu musí nadchnout každého komu hudba a koncerty něco říkají. Až na úvodních pár minut ve kterých se Marty snaží o nějaké úlety bokem od Stounů k reflexi samotného natáčení, kterýmy nejspíš chtěl záznam ozvláštnit ale ve výsledku mu spíš ubližuje, stojí všechno na dokonale natočených záběrech nejgeniálnějších dědků s kytarami kteří kdy brázdili podia. Vizuálně jde o nejlépe natočený koncert jaký jsem kdy viděl, s výborně komponovaným každým záběrem a který pouhým stylem snímání a střihu posouvá písničky nahrané během jediného koncertu do úplně jiných nálad, od velkolepé show s vypalováky jež zná celý svět, přes kamarádskou jam seasion mezi lidmi které hudba prostě baví, až po komorní "klubové" bluesové zpovědi Keitha Richardse provázené intimními záběry na jeho věky zbrázděný obličej... s neodmyslitelnou cigaretou v koutku a smutným leskem v očích. Je neskutečně fascinující jak to banda pětašedesátiletých seschlých dědků dokáže rozpálit na koncertě s takovou energií že by jim většina mladých kapel mohla závidět, Mick řádí na podiu jako by zase frčel na drogách a spolu s Kiethem baví publikum jako by to nedělal už milionkrát předtím. Jediné co mi na tomhle záznamu koncertu vadilo bylo počáteční řešení technických aspektů natáčení, když přitom mnohem zajímavějsí by bylo podívat se do skutečného zákulisí koncertu, protože jestli něco dělá z tohoto záležitost pouze zajímavou místo nadčasové, tak je to právě tohle... Prostě méně Scorseseho a více Rolling Stones. No a pak trochu osobní zklamání - přímo na samotném koncertě nezazněla má oblíbená Paint it Black :) _Bez ohledu na to jak moc má člověk rád jejich hudbu, už kvůli kvůli fascinující energii která z toho sálá, rámcování jejich kariéry prostřihy na dobové reportáže a rozhovory a dokonalému technice natáčení... už kvůli tomuhle stojí za to jít do kina. Tohle není film, tohle není dokument, tohle je Rock'n'roll. (23.07.2008)

Stones sami o sobě jsou prostě nejhustší, bomba. Kamera se Scorsesemu dost povedla, velmi odlišné od běžného DVD záznamu z turné. Co mě ale štvalo je vlažné publikum které se zmůže pouze na mírné vlnění a potlesk. Pravověrný fanoušek na koncertě nebyl anji jeden a to z důvodu malého sálu, kam byli pozvaní pouze prominenti z High Class, co na Stouny jdou jen kvůli slávě. To objímání se s Billem Clintonem byl vrchol trapnosti. Politici a Rock´n´roll k sobě prostě nepasují. Stoni to ale zase jednou ohulili. (10.01.2010)

Profesionálně bezchybně zvládnutý koncertní dokument o populárních rockových dinosaurech. Ač Rolling Stones neposlouchám a na spočítání všech jejich písní, co znám, by mi stačily prsty na rukou, mě tenhle koncert naprosto strhnul. Střípky z rozhovorů napříč celou jejich kariérou jen dotvářejí plastický obraz kapely na cestě od mladistvých rebelů po lidi, kteří si tykají s (bývalými) prezidenty. A skvělá triková tečka na závěr jen dokládá práci mistra. Na blůčku jsou česky otitulkované i všechny písně, tedy s výjimkou bonusů. Tam se skrývá další čtveřice písní (např. I'm Free či Paint It Black) s obrazem s nižším rozlišením a horším mixem zvuku. A to by mě tedy vážně zajímalo, proč ten film nemohl být o tu čtvrthodinu delší...? (02.09.2008)

Stouni bezpochyby patří mezi jednu z největších legend rockového nebe. Jejich songy se mi líbí, ale nepatřím mezi jejich skalní a věrné fanoušky. Tudíž se v jejich repertoáru vyznám jen velmi poskromnu. Nejspíše z tohoto důvodu mi film posloužil spíše jako zvuková kulisa, než abych celé dvě hodiny přímo sledovala jejich koncert, kterému byla věnována, bez pár archivních záběrů, největší část. Nejvíce mne potěšilo několika minutové vystoupení mé hudební bohyně, Christiny Aguilery. (14.05.2010)