Shine a Light
Rolling Stones
Shine a Light
Režie:
Martin ScorseseKamera:
Robert RichardsonHrají:
Mick Jagger, Keith Richards, Charlie Watts, Ronnie Wood, Jack White, Christina Aguilera, Bruce Willis, Martin Scorsese, Benicio Del Toro, Bill Clinton (více)Obsahy(2)
Pohled režiséra Martina Scorseseho na největší rock'n'rollovou kapelu, na legendární Rolling Stones, kteří jsou spolu přes 45 let a stále fungují. Scorsese sestavil velice silný režijní tým z osob, z nichž mnoho obdrželo Oscary za svoji práci, a natáčel Stouny v Beacon Theater v New Yorku po dobu dvou dní, aby zachytil jejich syrovou sílu a přinesl divákům tento filmově/hudební zážitek. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (160)
Sex, drogy a rock´n´roll. Tímto snímkem zahájil 58. Berlínský filmový festival a byl uveden na Filmovém festivalu v Karlových Varech. V roli hostů vystoupí také kolegové z poprockové branže - Christina Aquilera, Jack White či bluesman Buddy Guy. 1.Jumpin' Jack Flash [04:23] 2.Shattered [04:06] 3.She Was Hot [04:44] 4.All Down The Line [04:36] 5.Loving Cup [04:02] feat. Jack White 6.As Tears Go By [03:32] 7.Some Girls [04:19] 8.Just My Imagination [06:40] 9.Faraway Eyes [04:37] 10.Champagne & Reefer [05:58] feat. Buddy Guy 11.Tumbling Dice [04:25] 12.Band Introductions [01:40] 13.You Got The Silver [03:22] 14.Connection [03:31] DISK 2 1.Martin Scorsese Intro [00:12] 2.Sympathy For The Devil [05:57] 3.Love With Me [03:54] feat. Christina Aguilera 4.Start Me Up [04:06] 5.Brown Sugar [05:25] 6.(I Can't Get No) Satisfaction [05:37] 7.Paint It Black [04:28] 8.Little T&A [04:09] 9.I'm Free [03:31] 10.Shine A Light [04:05] Mezi diváky sedí i Bruce Willise ve žlutém klobouku. ()
Miluju jak Rolling Stones už od útlého věku, tak Martina Scorseseho, takže pět hvězd je jasná volba. I přesto jsem byla trošku zklamaná, a to na koncertě zaznivším repertoárem: místo blbin z už slabých 80. let (Some girls) jsem čekala větší smršť starých pecek. Ovšem vynikající atmosféra koncertu a naprostá pohoda všech zúčastněných v čele s Keithem Richardsem byla zachycená dokonale. Pohledů do minulosti bylo tak akorát a byly fakt vtipné, jako ta úvaha mladinkého Jaggera, že by to mohli vydržet snad ještě rok, to asi všechny rozesmálo. A Richards měl obrovskou pravdu, že on a Ronnie Wood jsou mizerní kytaristé, ale dohromady jsou lepší než všichni. On je vůbec trefný a vtipný komentátor..... ()
Čekal jsem víc dokument, něco ve stylu Jarmuschova a Youngova Crazy Horse, ale takhle je to taky nářez, prostě klasika. (Film měl zřejmě chybnou reklamu, když na něj chodí spíš fandové Scorseseho než Rolling Stones.) Skvělý koncert s mnoha detailními záběry prostříhaný archivními interview s jednotlivými členy nestárnoucí kapely. Zvlášť doporučuju vidět v kině, protože to má supr zvuk a na velkém plátně je to silný zážitek. Keith Richards je tu prostě k zulíbání, jeho pohyby, tanečky i zpěv, ostatně jako vždycky. A rošťácký Ronnie Wood i stoický Charlie Watts vlastně taky. To jsou prostě Rolling Stones! Potěšili mě mou oblíbenou ale jinak méně známou písní Shattered, naopak Sympathy for the Devil působí už poněkud nepřesvědčivě a nezbytné Satisfaction chybí náboj a stává se jen rutinou a povinností. Jinak hosté taky výborní, Buddy „motherfuckin'“ Guy skoro stejně dobrý jako Bo Diddley se svou hranatou kytarou na Voodoo Lounge. Jinak bych uvítal titulky i u písniček, viděl jsem kdysi na čt2 otitulkovaný koncert Lets Spend the Night Together a podle mě to zážitek z koncertu umocnilo. ()
Rolling Stones jsou dobří, i když je nijak zvlášť neobdivuji a pohled na Jaggera si zrovna neužívám. Ale musím uznat, že to tihle důchodci umí na koncertu ještě pořádně rozbalit, ale některé pózy by snad pro jejich věk mohly být tabu :-) Každopádně se jedná o dobrý záznam koncertu s několika vsuvkami, bohužel nic víc. Martin Scorsese mohl svůj talent a čas uplatnit někde jinde, tohle by zvládnul stejně dobře kterýkoliv režisér videoklipů. ()
,,AKO BUDE PUBLIKUM REAGOVAŤ NA VŠETKY TIE KAMERY? __ Videl som to, ale koncerty, TV noviny a rôzne súťaže nehodnotím a označiť tento výtvor za dokumentárny nie je na mieste, pokiaľ za ne nepovažuje niekoľko archívnych vsuviek, ktoré z dvojhodinovej stopáže zaberú asi niečo cez desať minút. Inak RS nepočúvam a z toho čo odspievali som okrem pár songov zo záveru nič nepoznal, no nepopieram, že sa jedná o hodnotnú muziku. Každý je tak starý ako sa cíti, čo o tejto štvorke určite platí, no pri pohľade na prepoteného, poskakujúceho Jaggera som si kládol otázku, či už nie je na podobné kúsky pristarý a nemal by svoju aktivitu predsa len krotiť. Scorsese napriek tomu, že do poslednej chvíle nepoznal playlist ukočíroval všetko s jemu vlastným prehľadom a celkovo je zo záznamu badateľná veľká profesionalita akou sa môže pochváliť len máloktorý koncert. Richards a Wood (podobá sa na jedného známeho) je dvojka na pohľadanie. (136. komentár) ()
Reklama