Rolling Stones

Miesto Satisfaction by som omnoho viac uvítal Angie alebo Paint it black. Obidve mám radšej, ale hlavne išlo o to, že Satisfaction bola jediná skladba ktorú mal Jagger veľký problém vyspievať. Ináč som spokojný. Mega šialená show to bola. Taká akú vedia robiť len Oni. A Keith bol najlepší: "What is the question, please, that you’ve been asked most often? That question, you just ask me." :) (17.03.2013)

Skôr než dokument mi tento snímok pripadal ako záznam z koncertu obohatený o zopár (minulých i súčasných) rozhovorov s členmi kapely. K Stone-om mám neutrálny vzťah - ich hudba je fajn, ale nijako výnimočne ju nevyhľadávam - ich fanúšikovia si však pokojne môžu k môjmu hodnoteniu pričítať jednu hviezdičku a skalní fanúšikovia, ktorí by za ohorok cigarety Keitha Richardsa položili život, nech si pričítajú rovno dve. A keď už je reč o Richardsovi, tak musím povedať, že vďaka tomuto filmu som o ňom zistil to, že robí omnoho lepšiu show než Mick Jagger a hlavne, že v mladosti to bol fakt Jack Sparrow ako vyšitý. (04.07.2008)

Čekal jsem víc dokument, něco ve stylu Jarmuschova a Youngova Crazy Horse, ale takhle je to taky nářez, prostě klasika. (Film měl zřejmě chybnou reklamu, když na něj chodí spíš fandové Scorseseho než Rolling Stones.) Skvělý koncert s mnoha detailními záběry prostříhaný archivními interview s jednotlivými členy nestárnoucí kapely. Zvlášť doporučuju vidět v kině, protože to má supr zvuk a na velkém plátně je to silný zážitek. Keith Richards je tu prostě k zulíbání, jeho pohyby, tanečky i zpěv, ostatně jako vždycky. A rošťácký Ronnie Wood i stoický Charlie Watts vlastně taky. To jsou prostě Rolling Stones! Potěšili mě mou oblíbenou ale jinak méně známou písní Shattered, naopak Sympathy for the Devil působí už poněkud nepřesvědčivě a nezbytné Satisfaction chybí náboj a stává se jen rutinou a povinností. Jinak hosté taky výborní, Buddy „motherfuckin'“ Guy skoro stejně dobrý jako Bo Diddley se svou hranatou kytarou na Voodoo Lounge. Jinak bych uvítal titulky i u písniček, viděl jsem kdysi na čt2 otitulkovaný koncert Lets Spend the Night Together a podle mě to zážitek z koncertu umocnilo. (25.09.2008)

Uuaaahh! Just like a rolling stone? C´mon. Na to, že jde o film nějakého neumětele Scorseseho naštěstí zapomenete rychle, tady zuří jiní býci. Charlie, Ronnie, Keith a Mick! Záznam skvělého koncertu z Beacon Theatre s bezprostředními prostřihy z nejrůznějších interview, zajímavými scénami ze zákulisí, vydařeným setlistem a hlavně neuvěřitelnou chemií, jakou tihle ti tři polokostlivci a postarší pán za bicími předvádějí. Zbytek dolazují doprovodní hudebníci, skvělí vokalisti z Brooklynu, Queensu, JAR a především zajímaví hosté - výborné duo Jagger x Jack White v Loving Cup, sexy výstup Christiny Aguilery při Live With Me a absoulutní vrchol u mě nastal při Champagne & Reefer s jedinečným Buddym Guyem a monumentálního Jaggerova nástupu na Sympathy for the Devil. Jen poměrně velká část publika mi přišla málo odvázaná. To já ´sem v kině nevěděl, jestli mám strhnout triko a začít s ním točit nad hlavou, nebo jen s rukou v kapse v tichosti onanovat. Když ne na živo, nutnost vidět aspoň na velkém plátně, protože hoši mají pořád co nabídnout. Se směj, ale já skoro umřel. Uuaaaahh! (20.07.2008)

,,AKO BUDE PUBLIKUM REAGOVAŤ NA VŠETKY TIE KAMERY? __ Videl som to, ale koncerty, TV noviny a rôzne súťaže nehodnotím a označiť tento výtvor za dokumentárny nie je na mieste, pokiaľ za ne nepovažuje niekoľko archívnych vsuviek, ktoré z dvojhodinovej stopáže zaberú asi niečo cez desať minút. Inak RS nepočúvam a z toho čo odspievali som okrem pár songov zo záveru nič nepoznal, no nepopieram, že sa jedná o hodnotnú muziku. Každý je tak starý ako sa cíti, čo o tejto štvorke určite platí, no pri pohľade na prepoteného, poskakujúceho Jaggera som si kládol otázku, či už nie je na podobné kúsky pristarý a nemal by svoju aktivitu predsa len krotiť. Scorsese napriek tomu, že do poslednej chvíle nepoznal playlist ukočíroval všetko s jemu vlastným prehľadom a celkovo je zo záznamu badateľná veľká profesionalita akou sa môže pochváliť len máloktorý koncert. Richards a Wood (podobá sa na jedného známeho) je dvojka na pohľadanie. (136. komentár) (27.06.2011)