Případ číslo 39

Bublina splaskla. Původní mé zhodnocení se tady neslo ve formě chvalozpěvů na Alvarta. Při druhé repríze ovšem zjišťuju skuečné "kvality" díla. Nechápu co jsem prvně na téhle báchorce viděl. Snímek vypadá rozhodně lépe na papíře než na plátně. Malá Lillith je otřesná a to stejným oceněním bych nazval i zbytek zdejšího osazenstva. Ano, budování napětí zde docela funguje, jenže s blížícím se koncem se vytrácí logika a tak se dočkáme i například zapálení domu. Zaujalo mě jak postavy dokáží otáčet své názory z minuty na minutu. 40% (01.04.2010)

"Chce znát vaši představu pekla a nechá vás ji prožít!" Tenhle rok, rok 2009 v žánru "dětského zla" bezvýhradně opanovala Orphan a případ Lillith Sullivanové z jejího účinného kouzla vlastně jen tiše těží. Hlavním průšvihem Case 39 je neschopnost dát funkci strachu tak, aby strach začal fungovat sám o sobě. Vyprávění je natolik chladné a sterilní, že vlastně nedokáže navázat jakoukoliv osobní, intenzivní vazbu na diváka, tedy alespoň u mě se to za celou první třetinu filmu nepodařilo. Naopak ta druhá, z mého pohledu nejpřesvědčivější část filmu, odkryla další zásadní problém - sice velký odstup mezi syrovou, uvěřitelnou realitou á la Orphan a příliš konkrétní, obraznou fikcí, která už nedává mnoho prostoru samotné fantazi příběh spoludotvářet. Navíc očekávaný závěr udělal z dramatického případu poněkud melodramatický precedens. Premisa se zkrátka nemusí vždy stát devizou a přesně naopak. Christian Alvart prostě zachytil obrazy, avšak podle mě se mu do nich nepodařilo nachytat dostatek autentické atmosféry. Tudíž hodnotím jako slušný průměr a přidávám malá plus za vcelku přesně padnoucí hudební doprovod a jeden šibalsky laškovný úsměv Renée. [final rate: 55%] (15.02.2011)

Případ číslo 39 vypadá na první pohled hrozně hezky a stylově. Jenže jakmile se trapná Renée objeví na plátně, je celý tajuplný příběh na půl zabitý. Já prostě nedokážu zapomenout na její hvězdný manýry, který tenkrát předvedla na festivale v Karlových Varech. Její průměrná herecká kariéra zde ztvrdila, že je to fiflena na eNtou. Pravda, v Cold Mountain překvapila, koho mohla. Ale já jí to chování, jednání a hlavně hraní prostě vůbec nežeru. A v tomhle filmu už určitě ne. Odsírá to ale i příběh samotný. Nejdřív to totiž vypadá hrozně dobře a zajímavě. Poté se začnou dít nelogické věci (pro Renée a její mozek možná naprosto postačující) a celý ten příběh jde do háje i s nápadem. A konec samotný to jen k mé radosti naplno dovrší. Dva roky se čekalo až film dorazí k nám, divákům. Byl bych radši, kdyby tam zůstal a ani se neukazoval. (27.03.2010)

Případ číslo 39 je velmi milý horůrek se zajímavým příběhem a solidní gradací. Jodelle Ferland je ve své roli *spoiler ďáblíka konec spoileru* skvělá. Renée Zellweger moc nemusím, protože je ošklivá, ale zde mi to příliš nevadilo. Já ty 3* budu muset skutečně dát, protože filmu, jako hororu, skutečně nemám moc co vytknout. Ke konci jsem si sice trošku pospal, ale vem to čert, nebo bych měl snad napsat vem to ďábel? Jeden z povedenějších hororů. (10.11.2012)

Na úvod musím říct, že je mi Renéé Zelvégrová z nějakého důvodu nepříjemná. To je samozřejmě spíš můj problém než její, jen si pak filmy s ní moc neužívám, resp.  líbí se mi jich jen málo. V tomhle určitě jsou povedené věci (mouchy! mouchy!!!!), ale jako celek tomu trošku chybí drive a taky chování hlavní hrdinky ve druhé půlce filmu nedává místy moc smysl. (15.08.2022)