Orphan: First Kill
Sirota: Prvá vražda
Orphan: First Kill
Režie:
William Brent BellScénář:
David CoggeshallKamera:
Karim HussainHudba:
Brett DetarHrají:
Isabelle Fuhrman, Julia Stiles, Rossif Sutherland, Hiro Kanagawa, Jade Michael, Stephanie Sy, Lauren Cochrane, Erik Athavale, Matthew Finlan (více)VOD (2)
Obsahy(3)
Příběh zlovolné dívky Esther z hororu Sirotek dostává novou kapitolu. Vyšinutá žena Leena Klammer je pro dobro světa zavřená v ústavu pro duševně choré kdesi v Estonsku. Vysoce inteligentní, promiskuitní Leena je zlo v lidské podobě, trpí řadou psychických poruch a ve svých třiceti letech vypadá jako dítě. Jednoho dne se jí brilantním způsobem povede z blázince utéct a rozhodne se naplnit svůj neméně perfektní plán. Vydává se do Ameriky, kde se vydává za ztracené dítě Esther ze zámožné rodiny. To se jí podaří, ale její zmanipulovaný a vysoce spokojený život obyčejného děvčete se nečekaně zvrtne. Esther je následně vhozena do nervy drásajícího souboje se svou novou matkou, která je připravená udělat cokoliv a svou rodinu před vražedným dítětem ochránit. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (204)
Hororová bizarnost, jež dala vzpomenout na groteskní DeepFake video, ve kterém Sylvester Stallone propůjčil svou tvář tělu Macaulaye Culkina. Režisér zodpovídá za to, aby jím konstruovaný fikční svět působil věrohodně a v tomto ohledu bohužel William Brent Bell naprosto selhal. Zřejmě se domníval, že publikum nerozezná zralou ženu od devítileté dívky, a proto do role Esther znovu obsadil Isabelle Fuhrman. Není mi jasné, proč vůbec využívá principů nucené perspektivy a pracuje s úhly záběru kamery ve snaze navodit iluzi, že se jedná o dětskou postavu, když diváka neustále rozptyluje její dospělý obličej. Nejsem příznivcem technologie de-agingu, ale v tomto případě se jeho užití vysloveně nabízelo. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Orphan: First Kill uděluji pouze jednu silnější hvězdu. ()
Esther is Back! Prequel samozřejmě nedosahuje kvalit kultovního originálu a byl to předem prohraný boj, ale i tak musím uznat, že jako psychothriller to funguje relativně solidně. William Brent Bell po The Boy natočil svůj druhý nejlepší film a snaha se mu upřít rozhodně nedá. Sledujeme Leenu Klammer, která uteče z ústavu ( docela slušný masakr hned na úvod), která se chytře infiltruje do jiné rodiny a vydává se za jejich ztracenou dceru. Vizuálně to působí béčkově, ale až tak mi to nevadilo. Herecké výkony jsou ucházející a celá ta rodina je poměrně dost zvrácená, což se mi zamlouvalo ( některé dialogy jsou nečekaně dost ostré). Hlavní zvrat, který příjde v první polovině je šikovně vymyšlený a celý film okamžitě nabere jiný podtón a psycho atmosféra se hezky stupňuje. Filmu trochu kazí fakt, že jde o prequel, takže víme, že Esther se nic nemůže stát. Gore mohlo být výživnější, ale o to tu až tak nešlo. Já se bavil, byly tu prvky, které se mi hodně líbily, některé věci mohly být naopak lepší, ale ve výsledku převládá spokojenost. Lehký nadprůměr. 65% ()
Leena neboli Esther, dospělá žena v dětském těle, je znovu zpět na hororové scéně! Její další štace je vlastně její první, neboť se jedná o prequel předchozího filmu. Její vražedné trampoty začínají v Estonsku, konkrétně v psychiatrické léčebně, odkud se ale po jejím útěku rázem přesuneme do nové rodiny v USA, která už nějaký čas postrádá svoji nejmladší členku. Esther využije své vnějškové podoby s pohřešovanou holčičkou a vloudí se do přízně trojčlenné rodiny, ovšem to ještě ani zdaleka netuší, jak se celé rodinné štěstí rázem od ní brzy odvrátí. Isabelle Fuhrman zřejmě navždy zůstane v myslích a očích diváků vražednou sirotou zaraženou ve vývoji. No, když se zeptáte na jméno této herečky a na nějaké její účinkování ve filmu, tak nebude moc těch, kteří s určitostí budou vědět, o koho se jedná. V rámci její kariéry byl návrat po letech k postavě, která ji proslavila, tedy dobrým krokem i tahem. Tvůrčí tým doznal podstatných změn. Scénář nově dodal David Coggeshall, pro něhož to byla doposud nejambicióznější zakázka. Režisérský post zaujal hororový specialista William Brent Bell. A distributor tentokrát neotálel a film poslal i do českých kin. Předchozí film měl lepšího režiséra Jaume Collet Serru, jehož výsadou jsou vytříbené obrazové kompozice. Nutně to ale neznamená, že Bell je ve všem horší. Je režijně jiný, pochopitelně, dodržuje však důstojně nastavená kritéria prvního filmu, přičemž má v rukou trumf v podobě zásadního zvratu uprostřed filmu, který rozpoutá i charakterové rozčlenění členů nové rodiny, do té doby velmi fádně vystavěné. Jestli vám chyběla Julia Stiles, můžete s ní oslavit její comeback, potažmo návrat k zapamatovatelné roli. Prequel vládne zdárným průběhem, má náboj a nějaká ta krevní konzerva také vyprázdní svůj obsah na scéně. Jen ta finální část nebyla úchvatná. Diváci znalí předchozího dějství si dokáží spočítat vývoj finálního střetu, dokonce převažoval nemilý fakt, že finále není ničím výjimečné a kreativní. Nadále ovšem platí, že vražedné choutky vražednici Esther neskonale sluší a její případné další vražedné výlety do nových rodin můžou ještě v budoucnu zvednout její vražedný sexappeal. 8/10 ()
Ester vypadá i po 13 letech stejně - sakra, jak to ta Isabelle dělá? Než jsem si pustil dvojku, podíval jsem se ještě jednou na jedničku z roku 2009 a udělal jsem dobře, protože ten, kdo ji neviděl, vůbec nemůže chápat oč jde. Škoda jen, že se to tady trochu zvrtlo, protože já více fandil Esther, než rodině ....a tím film přestal být horrorem. ⭐⭐⭐ ()
Galerie (14)
Zajímavosti (9)
- Začátek filmu se odehrává v Estonsku v psychiatrickém ústavu v roce 2007, pak krátce v Rusku a zbytek v nejmenované vesnici v Connecticutu na východě USA. (noelcoward73)
- Herečka Julia Stilesová (matka) musela v niektorých scénach nosiť topánky na vysokých opätkoch, aby bola vyššia než Isabelle Fuhrman, predstaviteľka Esther. (Kozy9)
- Když řídí Esther (Isabelle Fuhrman) auto, tak z rádia hraje píseň „Maniac“ od Michaela Sembella a na konci filmu hraje píseň „Glory Of Love“ od Jimmyho Duranteho. (Duoscop)
Související novinky
Srpen se ponese v duchu velkých premiér
Měli jste pocit, že letošní léto bylo, alespoň co se nabídky v kinech a na streamovacích službách týče, doposud poněkud chudé? Pak vás nejspíš potěší zpráva, že srpen v tomhle směru ledacos napraví.… (více)
S existenci nového Sirotka je to tak trochu složité. Znalci původního solidního Sirotka od Jaume Colleta-Serrru mají problém nejen v tom, že již při prvním sledování zaznamenali stěžejní zvrat, ale samotný původní Sirotek jim dal jasné odpovědi, jak skončí právě avizovaný prequel Sirotka. Pokud nového Sirotka uvidí znalci nepolíbení originálem, háček je naopak v tom, že již úvodní synopse či trailery jasně naznačí to v čem spočíval největší zvrat původního Sirotka. Pro Jauma Colleta-Serru nicméně první Sirotek zajistil slušnou hollywoodskou kariéru (NON-STOP, Expedice: Džungle, chystaný Black Adam), prequelu Sirotka se poté místo něj chopil William Brent Bell, který je zodpovědný za dvojicí filmů The Boy. Návrat Esther tak velké naděje nevzbuzoval, i proto vlastně výsledek není tak smutný. Tenhle návrat si přesto svou existenci obhájit dvakrát nedokáže. Od původního Sirotka z roku 2009 sice utekla víc než dekáda a Isabelel Fuhrman už dávno není 11-leté děvče, Isabelle Fuhrman je přesto zpátky. I díky trocha toho digitálního pudru, optickým efektům dětským kaskadérkám. Snaha poté možná byla v tom, aby Isabelle Fuhrman jako z oka vypadla sobě samé z původního filmu, i přes očividnou snahu ovšem Fuhrman vypadá nevyhnutelně starší a především je poznat, že jí v záběru zrovna někdo zaskakuje. Minimálně ovšem pořád dokáže výkon Fuhrman vyvolat husinu, přesto to celé působí dojmem, že si měl někdo komerční potenciál případného navázání na původního Sirotka uvědomit mnohem dříve. Už původní Sirotek přitom dokázal naznačit, že by o pozadí Leny Klammer šlo natočit solidní nepříjemný psychologický horor. Tento prequel ovšem jen do jisté míry naplňuje formuli původního filmu, kdy se ovšem ukazuje, že měl Collet-Serra svého času mnohem lepší práci s atmosférou, audiovizuálním pojetím i hereckými výkony. V uchopení Bella moc nefunguje atmosféra, audiovizuál působí lacině a Julia Stiles toho - na rozdíl od Very Farmigy z původního filmu - nemá tolik co hrát. Ze Sirotka: První oběti tak vůbec nejde pocit, že se k ní někdo vrátil, protože v prozkoumání titulní záporačky viděl ještě nějaký potenciál. Vypadá to jako laciný pokus navázat na něco, co kdysi fungovalo pouze proto, že návraty k hororovým sériím jsou v posledních letech k módě. Což nutně neznamená, že jsou všechny šik. Potěší fakt, že se další Sirotek alespoň částečně vydává vlastní cestou, přesto to celé vlastně dvakrát tolik nefunguje. Celé se to vydává velmi očekávaným směrem, jeden zvrat nepůsobí tak silně jako v originálním filmu a po závěru je alespoň snadné vydechnout, začít žít v tom, že žije pouze jeden Sirotek z roku 2009 a říkat si, že na další žádné navázání již nedojde. A pak se objeví informace, že se nejen jedná o třetím dílu, ale mohlo by dojít i na několik dalších filmů. Tady je i srovnávání s kopáním do mrtvoly příliš mírné. Film, který vyvolává nesrovnalosti vůči originálnímu filmu a především dokazuje, že některé hororové filmy by měli skončit bez jakýchkoliv navázání. Původní Sirotek Jaume Colleta-Serry dodnes funguje jako solidní mrazivý horor, existence První oběti (kdy navíc podtitul tak trochu nedává smysl) je ovšem víceméně omyl..... () (méně) (více)