Případ číslo 39

Ľahko zabudnuteľný film, ktorého spracovanie je rovnako rozpačité ako jeho postprodukcia. Nerád porovnávam filmy, ale keď sa v tak krátkom časovom rozpätí objavia dva, ktoré majú takmer identický námet, tak to inak nejde. V porovnaní s filmom 'Orpahn' je tento naozaj len malou opustenou sirotou. Renée Zellweger bol castingový omyl roka, naopak Jodelle Ferland bola ultimátna voľba a práve tá držala film pri živote. Napätie je stupňované len príležitostne, dlhodobo kvalitnú atmosféra vo filme nehľadajte. 55%. (21.01.2010)

Další variace na zparchantělého omeno-orphanovského bastarda. Prvoplánové? Určitě. Předvídatelné? Stoprocentně! Otřepané? Na to vemte jed! Zábavné? Jak sviňa!!!! V záplavě céčkových hororů posledních let opravdu svěží vánek, nesázející na množství vyhřezlých střev a detailních záběrů vivisekcí. Jen ta Bridget by se asi mělá dál držet svého kopyta (obtloustlých zamindrákovaných třicátnic). V tomhle žánru je tak trochu jako Arnie v Juniorovi. (18.01.2010)

Podezřelá číslovka v názvu filmu může značit z diváckého pohledu leccos. Ne, tolik mrtvých opravdu tahle paranormální story nečítá, ale může to být počet leknutí, i když i to je přehnané, rozhodně je to však nejméně 39. minut z filmu, kdy divák bude v napětí a bude ho provázet permanentně mrazivý pocit. Renée Zellweger si dává delší hereckou pauzu, dokazuje však, že žádný žánr jí za aktivního herectví nečinil potíže. Bez problému ztvárnila sociální pracovnici Emily, která dostala do kompetence prověřit případ číslo 39. Ten se od těch předchozích 38 případů, které měla na starost, v mnohém podstatně liší. V jeho spisu se pojednává o desetileté holčičce Lilith, kterou mají její rodiče zanedbávat. Při bližší analýze to ale nejsou rodiče, jež představují pro svoji dceru hrozbu, když ji chtěli upéct v troubě. Hrozbou je Lilith, která je ztělesněním démona s paranormálními schopnostmi. Zhruba tohle se odehraje v první čtvrtině filmu. Divák správně vytuší, jak se věci mají. Očividná průhlednost příběhu, jakým směrem se bude ubírat dál, ale vůbec není na škodu. Režisérovi Christianu Alvartovi se totiž podařilo diváka navnadit na další dvě třetiny filmu, které se sice neobtěžují s žádným vysvětlováním původu Pekelnice, jeho hlavním cílem je diváka strašit. A světě pomrdej se, ono to vychází. A to Alvert není žádný specialista na horory a dělá hlavně do televizní tvorby. Jenže se mu podařilo odbourat nešvary televizních režisérů, většinu filmu není znát, že ho natočil někdo, kdo má s filmovým pojetím jen zanedbatelné zkušenosti. Rodiče Lilith putují do detenčního zařízení, dobrotivá Emily se vzdává případu a malou mrchu dostává načas do své péče, než se najdou pěstouni, chvíli je klid, pak Zlo udeří naplno. Film nasadí solidní tempo, vytasí šňůru lahůdkově a mnohdy i neotřele strašidelných scén. Démon se živí strachem svých obětí, vyvolává v nich úzkost prostřednictvím neexistujících vjemů, například vyvolá iluzi výtahu řítícího se nekontrolovatelně dolů, své sehrává i zazvonění telefonu. I přes hutnost děje se přece jen objeví sekvence, které by si žádaly vysvětlení, toho se však divák nedočká. Vzdálená reminiscence na spřízněný snímek "Orphan" se také objeví, ačkoliv ten podstatně více pracoval s reálnými prvky. Pokud se ale rádi bojíte, máte nutkavý pocit, že se vám u filmů strašení nedostává, chcete dobrou režii a kvalitní herce, sáhněte po tomhle případu i bez slušivé svěrací kazajky. 90% (03.09.2015)

Tak nakonec poměrně spíše zklamání, od režiséra Pandorumu jsem čekal o něco víc, navíc když to je ve stylu Orphan. Ale bohužel je tu sice pár slušných scén třeba sršně s Cooperem nebo sem tam lekací scéna, ale je to naprosto zabitý nehereckým prknem jménem Ferland, je neuvěřitelné že tahle holka hrála v Silent Hillu hodně slušně a v Seedu taky nebyla nejhorší a tady předvádí fakt něco neuvěřitelnýho že kdybych byl Zellweger(která už má nejlepší za sebou) tak jí zabiju hned v úvodu nebo aspon při scéně s hráškem. Bohužel tam kde Orphan překvapuje tam Případ ztrácí a hlavně ho ubíjí debilní konec plný efektů který by se myslím film obešel. Těšil jsem se ale nakonec jsem zklamán ale ne nijak extra. (04.11.2012)

Docela dlouho jsem otálel s puštěním tohoto filmu, přestože jsem k tomu neměl žádný pádný důvod. Nemám totiž žádnou averzi vůči Renée Zellweger (moc tuto herečku neznám a Deník Bridget Jonesové jsem nikdy neviděl…), navíc mi filmy o „divných“ dětech nikterak nevadí. Jen prostě nebyla chuť a hlavně jsem svou pozornost věnoval jiným filmům. Poslední dobou jsem však už přesycen céčkovými monster filmy a tak jsem se rozhodl nasměrovat svou pozornost jinde a hlavně si dodělat pár restů (no vlastně jich mám celou hromadu, co se hororového žánru týče). Nejčastěji je tento film porovnáván s Orphanem (který jsem viděl) a nezbývá mi nic jiného, než souhlasit s názory, že Case 39 je prostě po všech směrech slabší. To však neznamená, že by se Alvartovi nepodařilo natočit průměrnou podívanou, která by měla skončit někde v odpadkovém koši. Příběh nám místy nabídne docela zajímavou atmosféru, která se sice snaží rozpoutat psychologické peklo, ale vytvořené napětí hodně krát sráží na kolena nudnější pasáže a předvídatelné „lekačky“. Navíc mi přijde, že je zde i spousta nedotažených scén, které si zasloužily mnohem lepší zacházení a hlavně propracovanost. Přitom taková scéna s troubou nevypadala vůbec špatně. Trošku to už však skřípalo v uvěřitelnosti momentů, kdy přišly o život některé postavy. Nicméně Case 39 místy nabídlo divákovi docela zajímavou podívanou, herecké výkony taky nebyli nejhorší a našlo by se tu několik momentů, kvůli kterým stojí za to vidět tento film. Takže za mě průměrné hodnocení. 50% (18.09.2017)