Prci, prci, prcičky: Nahá míle

Taková americká blbůstka, vlastně komedie, místy trochu nechutná – třeba ten závod v pití panáků, který skončí poblitím, o chcaní z jedoucího auta nebo o vysrání se do sušičky prádla ani nemluvě a občas byla i primitivní až vulgární, ba někdy dokonce i sentimentální! V jistém ohledu však přesto splnila mé očekávání. Při sledování amerických filmů totiž pokaždé čekám, jestli uslyším některou z mých oblíbených hlášek: „Zdá se, že máme problém. – To není vtipné. – Ještě na to nejsem připravená.*) – Hej, chovám k tobě city!“ Tady jsem si ty hlášky o nepřipravenosti fakt užil. Marný nebyl ani rugbyový zápas s liliputy plus další scény s nimi včetně sexu s liliputkou. Vzhledem k tomu, že zde figuruje vysoký počet tělesně postižených osob, a to jak mužů, tak žen, by mě nepřekvapilo, kdyby film získal Oscara.   *) Dle sdělení jednoho mého známého, který žil nějaký čas v USA, říkají toto Američanky nejen ve filmech, nýbrž i ve skutečnosti. (31.12.2021)

Nejhorší díl ze všech doposud natočených Prciček (4 díly) i JakoPrciček (4 díly). Zpočátku tam jsou možná 2-3 situace k pousmání, ale pak se začnou množit tak neskutečně NEVTIPNÝ trapácký scénky, že už člověk jen kroutí hlavou a má sto chutí to ihned vypnout. Nakonec jsem to protrpěl až do konce, který je vrcholem všeho. Navíc ta (love)storka je taky naprosto k nevydržení. Předchozí (čtvrtý) díl, tedy první "jakoprcičkovský", byl v porovnání s tímto skvělý. 25% (01.01.2014)

Nechutnosti jsou ty tam a na řadu přišla nahota. Spousta nahoty! Paradoxně je pasáž s nahou mílí to nejzábavnější na celém snímku. Zbytek je nemastný, neslaný. Ústřední romance trochu postavená na hlavu (leč poselství by jakž takž fungovalo), fotbalový zápas na hraně trapnosti a hlavní hrdina Stifler jakožto černá ovce rodiny to jakž takž držel. Snímek působil neuceleně, jen málo rozvíjel charaktery a má jediné štěstí, že dokázal i jen trochu pobavit. (09.01.2016)

To tak jednoho dlouhého, zimního večera, plácajíc se od ničeho ještě k většímu ničemu, plácnu sebou k telce a netušíc co mě čeká, zvolím jeden z komerčních kanálů, vysílajících jeden ze svých osvědčených „skvostů“, nějaký to –xtý díl Prcičkovské série. Inu, což se může stát, řeklo si mé důvěřivé druhé Já a nevědom si následků, rozhodl jsem se následně věnovat tomuto snímku svou veškerou pozornost. Nevím tedy, čím to bylo v oněch osudných chvílích způsobeno, ale byl jsem bohužel takový idiot, že ani po deseti, ba ani po dvaceti minutách filmového teroru a nekonečných muk, jsem nedokázal tu svou línou prdel zvednout a s děsem v očích utéct a absolvoval jsem celé to utrpení až do závěrečných titulků. Pravda, poté jsem potupně vrhl, a ještě ve tři ráno jsem čuměl do stropu a děkoval Satanovi, že jsem ten neuvěřitelný zážitek dokázal překonat bez ještě větší újmy, než byla jen jedna mrzká šavle, nicméně poučení z této zkušenosti pro mě plyne jedno jediné, a to nečum na něco, o čem víš, že prostě nedáš, když na to nemáš! Celá tato série zkrátka měla samozřejmě skončit spolu se základní sestavou ve třetím díle, aby se na ní vzpomínalo jen v dobrém. Ovšem nejen v našich končinách se osvědčená značka dře až na dřeň, a tak nakonec vzniklo už asi dalších devětasedmdesát pokračování a právě Nahá míle je jedním z nich. Co k té podívané tedy smysluplného podotknout. Že bych něco zmínil o zápletce? Počkat, to je blbost, to zápletku nemělo, vole! Co třeba herci? No, ikdyž herci, spíš neošklivý kolemjdoucí, co se byli ochotni na požádání svléknout. Tak co třeba nápaditost, originalita, spád, styl? Aha, zase nic. Ale tedy o vtipnosti tu ale něco zmínit vážně můžu. Ten film není vůbec vtipný. A je to. Suma sumárum, prvotřídní hnůj a blitky. Ámen! (11.01.2016)

Mám rád teen-movies a k rodině prciček jsem extrémně schovívavý, ale všichni ty trpaslíci a koně a nevím co ještě...to už je moc i na mě. Kdyby tyhle nesmysly ve filmu nebyly, možná bych i přimhouřil oko nad trapným koncem, soustředil se na skvělý začátek, slušné scénky v průběhu celého filmu a především na naprosto nádhernou Jessy Schram a dal bych Nahé míly možná i čtyři hvězdičky. (26.09.2010)