Vražda v Ostrovní ulici

(2x) Tuhle (když pominu filmy tohoto žánru v oblasti němého filmu) úplně nejstarší československou kriminálkou beru spíše jako raritku. Tehdejší režisérovo nadšení z nové technické metody snímání dialogů na pozadí hudebního doprovodu bylo jistě fajn, ale jak se říká, všechno s mírou a tady míra byla poněkud překročena. To neustálé znění scénické hudby, která z velké části připomíná němé grotesky, působí místy ve vážném příběhu o vraždě jako pěst na oko. Ale co naplat, atmosféra super, i po víc než 80ti let od natočení cítit z příběhu i napětí, zaujme dynamická kamera a scénář s odlehčeným s humorem, narežírovano a zahráno velice pěkně. Jindřich Plachta se mi tady líbil ještě víc než v komediích typu Právě začínáme a To neznáte Hadimršku. Takže spokojenost a jeden z atraktivnějších zážitků při sledování prvorepublikových filmů. (18.08.2017)

Tato kriminálka starých časů není špatná. Má svůj zločin, svého zoufalého hlavního podezřelého, mnoho nejasností a záhad a konečné překvapivé rozuzlení. Jen ta celková atmosféra nepůsobí zcela uceleně ve svém dopadu a působnosti na diváka. Osoby a pohnutky jsou postupem času poodhalovány postupně vrstvu po vrstvě. Příběh má svého osvíceného průvodce v postavě policejního detektiva Klubíčka (příjemný Jindřich Plachta), laskavého a důvtipného vyšetřovatele krvavého zločinu. Je vlídný a přívětivý a s úsměvem ve tváři zasazuje své překvapivé rány viníkům. Důležité mužské postavy: manžel oběti a zoufalý hlavní podezřelý zločinu s jasným motivem Zachar (sympatický Theodor Pištěk), manipulativní rodinný přítel se stínem minulosti Friedmann (zajímavý Zvonimir Rogoz) a nezodpovědný mladík z bohaté rodiny s náhlým problémem Vláďa Baroch (Miroslav Svoboda). Ženské postavy: domovnice místa zločinu v pokušení (Ella Nollová), vystrašená Friedmannova bývalá žena (Jarmila Lhotová) a vypočítavá milenka několika mužů Irma (Ljuba Hermanová). Z dalších rolí: nadšený amatérský vyšetřovatel a popletený reportér Maurin (sympatický Emanuel Trojan) a přísný vyšetřující komisař (Vladimír Marek). A i když to není strhující podívaná, tak to je stále příjemná zábava v žánru inteligentního kriminálního filmu, kde je spravedlnost laskavá a přesto vítězící při odhalování viníků krvavých zločinů. A vše je i s hravým nadhledem, kde se otevírá náruč pochopení, aby šibalsky sevřela svoji vykonávanou spravedlnost. (22.08.2016)

Tady není skoro co dodat. Karlos řekl téměř všechno za mě. Na svou dobu opravdu zdařilá první zvuková detektivka s výborným Plachtou a zároveň jeden z nejvyrovnanějších filmů Svatopluka Innemanna. Velmi dobrá kamera. Trochu rušivá mi připadala jen nepůvodní hudba Schuberta, Liszta a dalších známých skladatelů. Jen bych ještě vyzdvihl velmi dobrý herecký výkon Elly Nollové ve vedlejší roli domovnice. (02.09.2007)

Krimi jak oči, jednou z prvotín vôbec. Až sa mi nechcelo veriť, že Plachta a spol. nehrajú v komédii. Tento pocit ma prešiel asi v pólke, kedy to začalo byť až príliš hravé a po celý čas (dosť nevhodne) vyhráva veselá hudba, čo kazí dojem a nekorešponduje s obsahom vyšetrovanej vraždy. Do toho si pripočítajte šum staroty + dobový akcent hlavných aktérov, za čo film dnes už samozrejme nemôže. No, nič sa nedeje. Renoirova Fena je však podstatne kvalitnejšia. (26.05.2015)

Až mě překvapilo, že i my máme docela dobré detektivní postavy, a to nejen po roce 1950, ale i před ním. Jindřich Plachta je ve své roli neskutečný a je skoro škoda, že z toho nebyl nějaký seriál, protože jeho postava je výborně poirotovská nebo holmesovská. Ten příběh sám o sobě také není špatný a je vidět, že stojí na základech dobré předlohy. (06.01.2015)